Jara.Cimrman.jr

"U všech faraonů. Dívenko, snesu žáby, kobylky, brouky, cokoliv kromě vás." Tak to já bych na egyptoložku Evelyn určitě nebyl tak zlý. Ona je sice trošku nemehlo, ale poměrně sympatické. Přesto by mě k návštěvě faraonovy hrobky nepřesvědčila. Není to proto, že bych měl nějaký nepřekonatelný odpor k bohatství, ale nemám zájem o setkání se zafačovaným nájemníkem. Ono to setkání sice nebylo vyloženě špatné, přednosti ani zadnosti Anuk-Su Namun nejevily žádnou známku chyby, dokonce i nějaký ten vtípek jsem při něm zaslechl, ale z nějakého mimořádně záhadného důvodu jsem se při tom zběsilém pobíhání nijak zvlášť nebavil.

"Ty jsi na tý škole kvůli talentu, kdežto já tady už čtvrt roku předstírám inteligenci." Studentské problémy budoucího MUDr. Šafránka mne zastihly chvíli před nástupem na vysokou školu a tak se musím přiznat, že jsem z nich opravdu svědomitě čerpal. Zejména se jednalo o soužití s něčím podobným jako byl Numira Cassa Tomba alias Mireček, dále jsem rychle odhalil studentku zaujímající pozici Vendulky Utěšitelky a nejvíce mne obohatilo schéma Leffingwellova psacího stolu s modifikaci dle Bronschteina. Jen si nejsem jist, zda byl dobrý nápad přesunout poznámkový blok z dominantního sektoru A2 do ergonomicky výhodnější polohy v sektoru B5, protože já bych hromádku učebnic ze sektoru A5 dal na uvolněnou A2, zápisník by pak mohl být v ergonomicky stejně výhodném sektoru A5 a student by si pak mohl svobodně vybrat, na kterou pozici ze zcela volného sektoru B mu upadne hlava.

"I kdybych rozlišoval, jestli jsou darebáci černí, žlutí, nebo hnědí, stejně bych je zastřelil. Kdyby byli bílí, tak bych je odvezl domů a proč? Protože jsem rasista." Tak tomu říkám názor, se kterým se dá pouze souhlasit ... tedy když jste bílý detektiv a práce vám už trošku leze na mozek. Mě tedy detektiv Ludlow svým neskrývaným rasismem zaujal a taky mě zaujalo, kterak si jeho oddělení samo pere špinavé prádlo. Jinak to bylo jen zobrazení toho, kterak prorůstá organizovaný zločin do řad policie. A to je stejné v Los Angeles, v Londýně i v Plzni a mě už to moc nebaví.

"Poslušně hlásím, že su vojín Vata z Ivančic." Tak se předpisovně hlásilo v lidově-demokratické armádě. Švandrlíkovi pétépáci zkrátka dokázali samizdatově pobavit celý národ a já jsem statečně pod peřinou řval smíchy. Filmu se tu bujarou "armádní" atmosféru podařilo celkem zachytit, ale když už "se to může" tak mě to baví o trošku míň. Přesto budu pozdravovat soudružku hraběnku, malovat Žižku minimálně s lehkým kulometem v rukou a plížit se radostně, protože terazky je tu majorom jakési zmatené individuum, jehož vepři boubelatí rozhodně nejsou pro srandu králíkům.

"Já budu v noci spát. Spánkem otců, kteří vědí, že jeho dcery nejsou inseminovány." Tak nám yorkšírek Bianca nemůže randit, dokud si pitbull Kate nenajde kluka. Fajn, tak to je v pohodě, protože já se hlásím. Mně totiž Kat padla hned do oka a nemůžu ji z něj vyndat. Hraje fotbal, řádí na rockovejch koncertech, skvěle tančí v rytmu tequily a hbitě setře každýho, kdo o to projeví zájem. Prostě dokonalá holka, ale je tady ten týpek, kterej na černým trhu vyměnil játra za reprobedny a to je soupeř nad mý možnosti. Takže odcházím, ale bavím se, takže až ji omrzí, tak si promluvím s jejím tátou gynekologem o zkrocení zlý ženy a udělám z něj dědu.

"Nebudeme se dívat, jak nás historie odsuzuje k celibátu." Prcičky se ke mně pod peřinu vplížily v době, kdy jsem si přechod od leštění bambusu ke ztrátě panictví už ani pořádně nepamatoval a tak zkrátka neměly šanci stát se pro mě legendárními. Nicméně nějaký ten trapas mi byl zlehka povědomý a kreténa Stiflerova typu je rozhodně třeba ocenit - spojení baseballová pálka a jeho koule mi připadá odpovídající.

"Znal jsem Afričana z Martiniku. Byl z Antil." A já jsem zase znal nějakého Quentina. Byl z Montargis. Neuvěřitelnej idiot a přesto mozek celý geniální operace, která vedla až k odcizení několika policejních aut a prdícího polštářku. Je to zkrátka závažnej, napínavej a dramatickej film, ve kterým policie vytrvale hledá ošetřovatele, jeřábníka, debila a zabijáka, přičemž jí uniká zásadní skutečnost, že tohle je hrozná kravina. A kraviny tohoto typu já mám tuze rád. A taky si chci svobodně zakřičet: Hovnóóó!!!

"Udělat z dokonale šťastného koně nešťastného člověka?" Vzhledem k úspěšnosti psychiatrické léčby v naší zemi, kdy "vyléčení" pacienti vraždí v den propuštění a nikdo za to není odpovědný, považuju výměnu rolí bláznů s doktory za zcela marginální záležitost. Zejména když mučící léčebné techniky primáře Dr. Salta se od elektrického šimrání mozku psychicky nemocného Dr. Lamba zase tak moc neliší. Nicméně tento podivný experiment mne poměrně bavil a zároveň bych se velmi rád podílel na další léčbě paní Gravesové. Kvalifikaci na to patrně mám a vzdělání evidentně není třeba.

"Jsem svěží jako okurka a šlapu ani nevím jak." Tak této motivační řeči naprosto rozumím, protože jsem třikrát v prosinci kontumačně vyhrál Tour de France a jednou závod tříkolek kolem kašny. Ovšem v závodu Paříž - San Remo bych neměl nejmenší šanci proti nedobrovolnému cyklistovi Durocovi, jehož útěky, vynálezy a čůrání dle harmonogramu ho činily neporazitelným. Překvapením pro mne však bylo, že trouba Bourvil v roli sportovce nebyl tou nejzábavnější figurou v pelotonu. Exekutor Mulot byl totiž bezkonkurenční, když neztrácel glanc při šílené ekvilibristice ve vozíku, při hraní na klarinet ani při stylové roznožce na jedoucím vlaku. Prostě ten, kdo má rád sportovní taškařice, rozhodně nemůže být touto kravinou zklamán.

"Když tě praštím loktem do ksichtu, tak to znamená - drž hubu. Rozumíš?" Tak tomuto druhu posunkové řeči rozumím i já. A já jsem se přitom nekonečném vraždění dokázal i pobavit, přestože Quentin z Tarantinova tentokrát několikrát zbaběle vykradl sám sebe. Navíc mi příliš neseděla představa černého klacku v bílé tlamičce, ale to je můj problém. Nicméně scéna s příliš dlouho se vzdávajícím zákeřným koulostřelcem se jistě stane legendární tak, jak už to u Tarantinových filmů bývá.