Jara.Cimrman.jr

"Las Vegas, město, kde i bobr může zbohatnout." I bobr zde však může prohrát svou kůži, ale to se nesmí říkat, protože by to mohlo odradit další budoucí bezdomovce. Ale taky je to místo, kde poprvé vyběhl do ulic sehranej tým kriminalistických techniků, kterýmu se odebraný vzorky obvykle podařilo zanalyzovat rychleji než pachatel stačil říct "borůvkovej koláč". Zpočátku jsem jim hodně fandil, později jsem je se zájmem sledoval, ale pak můj zájem zlehka opadl a tak dokonce existuje teoretická možnost, že jsem jeden, možná i dva, z těch stovek dílů snad ani neviděl.

"Musíme bránit svá ženská práva svými vaječníky." Tak těch 273 posvátných návštěv, zakončovaných knězovou střelbou slepými náboji do vlhkých vagín, mě hodně pobavilo. A dámy se mi vesměs líbily, ale tím u mě pozitiva této prapodivné slepičárny končí.

"My, když někoho hledáme, tak pro jeho dobro." Tak tohle, inspektore Bornichi, znělo hodně vtipně i v sedmdesátých letech. On se totiž šestatřicetinásobný vrah Buisson těžko touží schoulit do policejní náruče. Já se mu ani nedivím, když policisté fackují a rozšlapávají brýle i pouze domnělým svědkům. Takže tu máme poldu, který honí vraha a já se přiznám, že jsem si žádné filmové orgie neužil. Polda je sice celkem fajn, vrah se s tím vůbec nepáře, ale že by mě něco donutilo poldovi přistavit žebřík a vrahovi podrazit nohy, tak tak moc mě to tedy do děje nevtáhlo. Nicméně inspektorův nepříliš zdařilý skok na střechu mě hodně pobavil.

"Teď otevřu ty dveře a vy jí řeknete, že jste jen rozdávala pokuty za parkování, ruplo vám v bedně a že ten případ neberete." Policejní náčelník není vůl, on je buvol a vyšetřujícího králíka nebere vážně. No dobře. Já ho taky neberu vážně, ale dost jsem se pobavil se starostlivými rodiči, na povel vyjícími vlky a zejména s výtečným lenochodem Bleskem. Ten byl prostě dokonalý, i když při vzpomínce na příjemně strávený den na odboru dopravy, kdy příslušníci jeho rodiny úředně "kmitali" na plnou otáčku, mi zase až tak dokonalý nepřipadá.

"Nasrat, nasrat, nikam nepudu. Nasrat, nasrat, já válčit nebudu." Rovněž odmítám být pěšákem v bitvě o vládu nad světem, která se mne netýká ani v případě vítězství natož prohry. Takže si válčete sami a já zatím budu vyřvávat tento protiválečný song s Eečkama, protože správně garážově duní, textově se mě dotýká a obrazově je pouze dekorativní.

Štafetové vaření, při kterém soutěžící netuší, do jaké fáze to předzávodník dokuchtil, není úplně špatný nápad. Horší je to se zábavou, protože sledovat zmatkující individua, která se příliš neorientují v cizí kuchyni, zase takový šlágr není. A navíc mi nedali ochutnat a to se neodpouští, neboť já střídmě ochutnávám rád a to až do zcela vylízaného talíře.

"Bude-li důstojník přistižen, jak očichává sedlo rotopedu v dámské tělocvičně, bude propuštěn bez soudu." Kdo by neznal direktivu 196156, ten jakoby neznal Rimmera (odporného záprdka, intergalaktický hnisavý vřed, těhotného smradlavého lenochoda, hromádku trusu z myšího albína), Listera (čuramajzlíka, těhotnýho hrocha, kryptofašistu, hadronový střevo), Kocoura (kondomovou hlavu, dutohlava, chodící prezervativ), Krytona (skopovou hlavu, tupou starou tresku, hadrovou kebuli, trojskýho prasopsa) ani Hollyho (kosmopako, bažanta línýho). Já je všechny znám, proletěl jsem s nimi nejednu galaxii, královsky jsem se s nimi pobavil, ale přesto to pro mne není ten nejkultovatější ze všech kultů.

"Vy ale nejste já. Nikdo na světě není já. Ani já nejsem já." Tak takovou úvahu může pronést jen umělec a tím pan Barsini rozhodně je. Nicméně v souboji se šťouravým detektivem, který vidí problém ve vodě, čočkách, barvách i terpentýnu, hraje ty druhé housle. Tedy vlastně tahá druhý štětec. Mě to opět celkem bavilo, ale ty hororové sny mi moc neseděly a umělcův harém to nezachránil.

Milé božské Ringo. Tvůj jedinečně infantilní humor, který v době budování rozvinuté socialistické společnosti tak báječně fungoval, se po pár desítkách let ochrany falešných svobod stal debilním. Nicméně i já jsem tak trošku idiot, takže mne každým dvacátým pokusem o vtip spolehlivě rozesměješ a občasným výběrem zajímavých hostů si i tu druhou pěticípou zasloužíš. To však nic nemění na tom, že Tvůj pořad je z hlediska zábavy průšvih a já jsem rád, že je Ti to jedno.

"Dnes v noci, až lidi dají průchod té bestii v sobě, se americké ulice zbarví krví." Já tedy Očistu podporuju, ale nehodlám se jí účastnit. Pokud se Američané chtějí zbavit prohnilých jablek, tak jim v tom fandím a věřím v co největší krveprolití. Kdybych se však špatně narodil a stal se kvůli tomu proti své vůli Američanem, tak bych nakoupil modré baptisie na podporu Očisty a odjel bych se do zahraniční ciziny podívat na noční legitimní občanskou válku v televizi. Sandinovi se však spolehli na svůj trapný bezpečnostní systém a já si tu Očistu v jejich domě celkem užil. Zejména odhalení upřímnosti sousedských vztahů mne pobavilo, ale kdybych měl za syna takového sluníčkářského Charlieho, tak bych poprvé v životě proklínal kvalitu svého spermatu.