Jara.Cimrman.jr

"V supermarketu neexistují roční období. Rajčata tu máte celý rok, vypěstovaná na druhé straně světa, sklízená za zelena a dozrávající na ethylenu. Přestože to vypadá jako rajče, je to rajče pouze teoreticky. Je to idea rajčete." Tento dokument rozhodně nenažhaví chuťové buňky na provozní teplotu ani nevyvolá touhu spěchat do fast foodu na dlabanec, ale půst kvůli němu rozhodně držet nebudu. Je příliš rozvleklý na razantní úder do slabých částí mého životního stylu, ale drobnou úpravu jídelníčku přesto nemohu vyloučit.

"Celý život si budeš myslet, že tě ženy nemají rády, protože jsi šprt. Ale z celého srdce ti říkám, že to nebude pravda. Nebudou tě mít rády, protože jsi debil." Stačí jeden cool nápad, řádně naostřené lokty, vidle pro házení kamarádů přes palubu a finanční zajištění pro několik tisíc průměrných životů spěchá na konto arogantního jedince. Ač mne fenomén Facebooku míjí o několik světelných let, tak sledování jeho vzniku, na pozadí otázek elitních právníků, rozhodně není nezajímavé.

Příběh neexistující mrtvoly, spolehlivě úplatných strážců zákona a jednoho dezorientovaného uklízeče, má sice solidní start, ale pak nějak pozapomněl vygradovat do nezapomenutelného rozuzlení. Nepovažuji to za chybu herců, neboť Samuel L. Jackson pátrá po pravdě dostatečně věrohodně, Ed Harris parťáky do nepohody prostě umí a o přesvědčivosti vnad Evy Mendes snad není třeba pochybovat, ale Harlin svou šanci na napínavý thriller tentokrát neproměnil.

Přirozený talent mého typu, jakým Max Linder bezesporu je, nemá jinou možnost než vyrazit na svou první bruslařskou zkušenost v kvádru šitém na míru a s cilindrem na hlavě. O nějak mimořádný filmařský zážitek se sice nejedná, ale škodolibého diváka podobná ztráta důstojnosti nemůže zarmoutit.

Příjemně hravá krimi s upřímně se přiznávajícím vrahem a zprvu nepozorným zástupcem státu. Ač mi provokativní panáčkování vinných milionářů před muškou slepé spravedlnosti obvykle leze krkem, tak v tomto případě mi to nevadí, neboť pan Crawford využívá výhradně svůj mozek a nečerpá výhodu ze svých bezedných kont. Jako fanda právních kliček jsem velmi spokojen a drobné trhlinky v příběhu velkoryse přehlédnu.

"Víno je sluneční svit zachycený ve vodě." Snad každý snímek o lásce k vínu, tento pochopitelně nevyjímaje, má v sobě takovou dávku laskavosti a poetiky, že i zapřísáhlý abstinent dostane chuť pozorovat čistotu a zabarvení vína v bezbarvé tenkostěnné skleničce, očichat jeho vůni, poválet ho na jazyku a na závěr láskyplně vyplivnout.

"Každý dolar ve Vaší peněžence je někdo někomu dlužný." To je ale potěšující informace. Mně nezbývá než doufat, že těch pár imaginárních korun, které bych teoreticky mohl mít v kapse, nikdo nikomu nedluží. Konspiraci a finančnímu terorismu ZDAR!

Pravda se, dle mého nepodstatného názoru, nachází někde na cestě mezi konspiračními teoriemi a oficiálním lhaním. Považuji za zdravé si jednou za čas trochu zakonspirovat, neboť při pravidelném užívání mozku (třeba i k vyvracení viděného) ze mne nebudou mít mediální tvořitelé mého názoru tupého přežvýkavce neschopného zabečet své originální Béééé. Samozřejmě nevěřím v naprostou objektivitu Zeitgeistů, nelíbí se mi jejich diletantské obrazové zpracování, ale rozhodně nepochybuji o tom, že válka znamená byznys, slovo terorismus skvěle zní z obrazovky a letadla se obvykle nevypařují.

Jelikož nejsem vládcem času, nesnáším dlouhodobé kodrcání dopravními prostředky a poněkud pohrdám upřímnou vírou v peníze, tak jedinou mou možností k poznání světa se mi jeví příležitost jednou týdně si na půl hodinky zagaučingovat u pohodového cestopisu a pak si na mapě zakřížkovat místo, kde už to znám. Kde já už všude nebyl.

Galimatyáš je naprosto dokonalý název pro tento mix scén zavánějících genialitou, okamžiků neobratně se potácejících na hraně trapnosti a v podstatě čehokoli dalšího. Bez nutnosti každodenního humánního mučení na Guantánamu se přiznávám k tomu, že ty tři hvězdy jsou výrazem mé hodnotící bezradnosti.