liborek_

V jedné dopravní zácpě uprostřed L.A. přetekl pohár a Bill Foster se nerozpakoval, nechal auto autem a vykročil si to domů... A v duchu slov I am not economically viable si během té cesty začal se světem vyrovnávat svý účty... A pozvolna volným pádem klesá až na úroveň, z níž už nelze zpátky, dostane se do okamžiku, kdy cesta ke konci je kratší než cesta zpět. Původní myšlenkou a zpracováním je Volný pád skvělým filmem, ale bál bych se srovnání s Taxikářem. Ve Volném pádu je popis psychologie hlavní postavy spíš jenom načrtnutý, než že by šel do nějakých hlubších detailů, ale přesto to filmu nijak neubližuje. Plno scén je natočeno s docela velkou nadsázkou a vůbec celý snímek je velice svižný a dobře se na něj kouká. Jedinou vážnější výtku bych adresoval postavě manželky sgt. Prendegasta, jejíž přítomnost byla nadbytečná.

Kolorovaná italská adaptace Shakespearovy komedie... Je zajímavé, jak tvůrci z filmového dávnověku dokázali dvou a půl hodinovou konverzačku vměstnat do kratičkého němého filmu... Bohatá výprava ale divadelní herectví a nepřirozené barvy, přesto má tento snímeček svůj půvab a minimálně ze studijních důvodů stojí za podívání.

Hezoučký snímeček, hlavně díky malé Trixie...

Tak tohle je velice působivý film... hloubkou tématu hrdinství jednotlivce i skvělým výkonem hlavní představitelky. Snímek je natočený velice citlivě a podbarven krásnou hudbou nás vtahuje přímo do smutných okamžiků nejen německých, ale vlastně evropských dějin. Škoda jen, že větší prostor nebyl dán samotnému procesu, protože na něm je nejvíc vidět skutečná myšlenková bezradnost režimu vůči lidem, jako byla Sophie Schollová. Měl jsem také pocit, že i když se herec, představující předsedu lidového soudu Freislera, hodně snažil, brutálnosti skutečného Rolanda Freislera myslím nedosáhl. Tenhle film je výtečným pokusem Němců o vyrovnání se se svou minulostí. My se s tím pereme dosud.... My se vyrovnáváme Pelíškama a Pupendem... A přitom v našich dějinách podobné příběhy rozhodně jsou k nalezení: Stačí si místo Freislera dosadit Urválka a místo Sophie Schollové třeba Horákovou nebo Kalandru.... Ale tohle je na dlouhé povídání a ne na krátký komentář k filmu. Dávám 4 a 1/2 *

Předposlední film geniálního Chaplina mě opravdu hodně příjemně překvapil! A současně jsem se utvrdil v tom, že Chaplin je obrovská persona nejen díky své vyjímečné komice, ale především hloubkou, která je za touto komikou skrytá. Dokázal to už mnohokrát v sociálně laděných groteskách dvacátých let a dokázal to i v pozdějších filmech ze zvukové éry. Král v New Yorku je prvním Charlieho filmem, který byl natáčen v jeho rodné Anglii, a je filmem, který nese pachuť trpké osobní zkušenosti s poměry USA v padesátých letech - maccarthismus, hon na komunisty, výslechy před výborem pro neamerickou činnost. Chaplin se ale nesoustředil jen na tohle politické téma, ale nit suchou nenechal na žádných projevech dravého života "kapitalistického lva" :-): reklamy, televize, honba za penězi... Z tohoto pohledu má pro Čechy tenhle film pikantní příchuť v tom, že to, co si Američani prožívali v kultuře a veřejném životě tehdy, my si vlastně prožíváme dnes: dravými reklamami počínaje a fanatickým nálepkováním odpůrců konče (zvláště teď před volbami, že? :-). Ale vlastně to platí obecně na celém světě... V tomhle je Král v New Yorku docela nadčasový. Film samotný příliš nevybočuje z Chaplinovy tvorby té doby. Jeho komika je typická a nezaměnitelná. Jako celek to je jednoduše výborný snímek, který svou satirou jistě dokáže některé lidi bodat i po padesáti letech...

Povedený muzikál z poloviny šedesátých let, který kupodivu vůbec není poplatný režimu (jak by se snad mohlo zdát) Naopak je s podivem, že v tomto směru tak ironický film mohl vůbec do kin. Navíc je tu pěkně zpracované téma třídního outsidera, který se zamiluje do půvabné Hanky, kterou však má v oku taky grázlík z hezkou fasádou Honza... Až na nějakou tu písničku, kterou nemusím, jde o chytrý a vtipný muzíkál, který asi dosud nebyl překonaný. A to muzikály taky dvakrát nemusím...:-) Ale Pucholt je prostě dokonalý a atmosféra šedesátek pěkně podaná...:-))

"Škola je jakýsi svět v malém, zejména v Anglii, kde výchova je tak přesným obrazem celé společnosti," řekl kdesi Lindsay Anderson o tomto filmu. Možná bychom museli být Angličani s osobní zkušeností tamější výchovy, abychom plně pochopili význam Kdyby.., nicméně myšlenky obsažené v tomto snímku jsou univerzální. Středostavovská studentská kolej, kde studenti jsou rozděleni do "vrstev" podobně jako v anglické společnosti, je dějištěm nesnesitelné psychické i fyzické šikany. Většina obyvatel koleje je na zavedený způsob života zvyklá a i noví příchozí (zejména zprvu vyplašený Jute) se brzy začlení do systému a na nějaký odpor ani nepomyslí. Musí přijít Mick Travis, kterého skvělým způsobem ztvárnil Malcolm MacDowell. Travis je revolucionář myšlenky i činy. Po prázdninách příjde do koleje s knírkem, ale raději si ho oholí předem, než ho někdo uvidí a začne mu přikazovat, aby ho odstranil (tak jako později třeba vlasy). Oholí se z vlastní vůle, aby nemusel čelit diktátu shora. Ovšem revolta je pevnou součástí jeho osobnosti: Violence and revolution are the only pure acts. Brzy se dostane do vážných sporů s "establishmentem" a následuje jedna z nejsilnějších scén filmu: výprask v tělocvičně. Nemusíme být očitým svědkem výprasku, stačí poslouchat kroky trestajícího a švih rákosky... Travis je však po tom ponižujícím trestu nezlomený, naopak! - děj se přehoupne do nové "revoluční" polohy. Film je zpracován velmi nezvykle syrově, míchá reálno se surreálnem (kaplan v šuplíku), obsahuje skryté narážky na latentní homosexualitu některých studentů (důsledek segregace hochů a dívek? :)) atd. atd.. Ondříčkova kamera je více než skvělá a atmosféra samotná nás vtahuje do studených zdí anglické školy. Film ovšem nemůžeme brát doslova. Působivá závěrečná revoluční scéna je spíše ztvárněním Travisových představ a vyvrcholení surreálných vizí celého filmu než opravdový masakr. Střídání barevných a černobílých sekvencí, skoro Monty Pythonovský humor (např. již zmíněný kaplan v šupleti) a nevysvětlitelná přítomnost oné dívky je jen poukazem, že nejde o smrtelně vážně míněný film s nedej bože nějakým návodem, ale že se jedná "jen" o alegorii a představu, co by se mohlo stát, kdyby... Tehdy ještě jméno Columbine nikomu nic neříkalo..:-)). A na závěr perlička: to střídání barevných a černobílých scén není nějaké "umělecké" sdělení, ani výsledek nedostatku peněz při natáčení (taková byla fáma), ale šlo o to, že to byl jediný způsob, jak pořádně natočit scény v kapli. Andersonovi se pak zalíbilo, jak to narušuje celkový obraz snímku a rozhodl se rozházet po celém filmu víceméně náhodně víc těch černobílých scén, aby tak docílil přechodu mezi reálnem a fantazií. A ještě jedna perlička: Název filmu byl inspirován básní Rudyarda Kiplinga "If", kterou se prý děti na základních školách musely učit zpaměti: "If you can fill the unforgiving minute/with sixty seconds's worth of distance run/yours is the Earth and everything that's in it/And -which is more- you'll be a Man, my son!" :-))

Godardovy filmy se mi dost těžko hodnotí... Na jedné straně cítím (a ctím) tu režisérovu touhu po naprosté tvůrčí svobodě, líbí se mi všechny ty jeho nápady, odkazy a narážky, ale někdy se mi zdá, že to přehání. Asi jsem konzervativnější divák, ale často cítím v jeho filmech jistou neuspořádanost a absenci propracovanějšího děje (i když o tom to možná všechno je...). Konkrétně Bláznivý Petříček je především filmovou koláží a děj je tady vlastně nicotný a naprosto podružný... Pokud Nová vlna, pak rozhodně upřednostním Truffauta, který patří mezi moje nejoblíbenější autory vůbec. Nic proti JLG, ale ten jen experimentuje, zatímco Truffaut vypráví... To je mi bližší a funguje to líp. Ale tím nechci říct, že Godard jde mimo mě nebo tak něco.. Líbí se mi spousta jeho filmů (docela mě dostal třeba Week End, Bande á Part, Alphaville a další), ale můj vztah k němu je naprosto zřejmý z toho, že mým nejoblíbenějším filmem z jeho tvorby je U konce s dechem, který ovšem napsal Truffaut... Dávám 4* za kolekci zajímavých filmařských nápadů, atmosféru, existenciální podtext, specifický humor a skvělého Belmonda.

O protiválečný apel se pokouší mnoho filmů, zvlášť Hollywood je tím proslulý, ale jen málokterý se s tímto poselstvím vypořádá tak dobře, jako například Aces High. Čert vem dokonalé triky a do nejmenších detailů propracované bojové scény (Zachraňte vojína Ryana), které často sklouzávají k trapnému patosu a v některých okamžicích jsou spíš směšné... Tento snímek je skutečně protiválečný a ne pouhou exhibicí autorů, že tohle umíme natočit. Stíhači, na start! Je velice syrovým dramatem o bojových letcích I. světové války (sic!!!), o jejich pocitech a strachu i boji proti němu... A hlavně je o nesmyslnosti celého toho šílenství. Čím dál mladší kluci pochodujou (tady spíš letí) vstříc náruči Smrti a vlastně si ani neuvědomujou, že jsou to ještě děti nebo přinejmenším nezkušení mladíci (Croftovi je 18 a jeho následovníkům pravděpodobně ještě míň). Vůdčí postavou celého filmu je bezpochyby skvělý Malcolm McDowell v roli maj. Greshama. McDowell jen dokazuje, že v sedmdesátých letech byl na vrcholu a že není hercem jen jedné, dvou rolí (Alex de Large, Mick Travis). Vlastně ani nevím, proč nedávám všech pět hvězdiček... Možná se podívám ještě jednou a tu jednu přidám..:-))

Tonka Šibenice - první český zvukový film (byť ozvučený dodatečně) - je velmi působivým dramatem dívky, která je společností odvržena za čin, ke kterému ji de facto sama společnost přinutila. Do nevěstince, vedeného Antonií Nedošínskou, přijdou policajti s "delikátním úkolem" najít ženu pro k smrti odsouzeného vraha (Josef Rovenský). Jaké z toho čiší pokrytectví a vyložená krutost, když od tohoto okamžiku se Tonce všichni vysmívají a vyhýbají se jí. Bytostně dobrá Tonka tak začíná čelit zlému a krutému okolí, které ji nakonec dožene až ke smrti. Film je plný emocí a silných obrazových momentů. Trošku se ale vymyká hudební doprovod, který hraje vyloženě na národoveckou strunu (navzdory požadavkům zahraničních distributorů) a místy se k obrazu vůbec nehodí. Ale to je jen můj dojem... Jinak označení "první český zvukový film" je trošku zavádějící, protože kromě dvou písniček jsem nezaregistroval jediný dialog. Na to si český divák musel počkat až na film Když struny lkají (který ovšem neměl valnou kvalitu) nebo C. a K. polní maršálek .