liborek_

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... *****

Milostné drama francouzského režiséra Maurice Pialata je, podobně jako jeho další film Policie, neskutečně realisticky natočený a syrovost a autentičnost dýchá z každého filmového okénka. Mladá, z dobré rodiny pocházející dívka Nella (Isabelle Huppert) se na večírku seznámí s charismatickým, avšak příliš lehkovážným a požitkářským mužem, který si říká Loulou (Gerard Depardieu), a nedokáže mu odolat. Opustí svého manžela a navzdory naprosto rozdílným povahám, původu i zájmům hodlá žít s tímto tvrďáckým hejskem, který chodí jen v černé kožené bundě a příležitostně něco ukradne, pracovat se mu nechce a přednost dává vášnivým nocím s holkou v posteli. Film je ohromně opravdový a bez příkras, což je zdůrazněno roztěkanou ruční kamerou a především naprosto přirozenými dialogy. Jednoduše, jako bychom doopravdy nahlíželi do životů filmových postav, nic není vyumělkované. Pialat se v tomto filmu nevyhýbá ničemu, ve snaze maximálně popsat charaktery Loulou a Nelly využívá mj. i hojnosti sexuálních scén. Zajímavý snímek, u nás prakticky neznámý. (Btw.: postavu Nelly měla prý původně hrát buď Isabelle Adjani nebo Miou-Miou. Isabelle Huppertová si však s rolí poradila více než dobře).

V Truffautově předposledním filmu je sice znát určitý posun v jeho tvorbě, ale rozhodně nejde o kvalitativní sešup. Jeho poslední filmy jsou už usedlejší a formálnější, ale takový formalismus si nechám líbit! Truffaut nic neztratil ze své schopnosti poutavě vyprávět zajímavý příběh a dá se zde také vystopovat Francoisův příspěvek k Nové vlně. Mezilidské vztahy a jejich popis prostupuje napříč jeho tvorbou - od Nikdo mě nemá rád a celou Doinelovskou pentalogii až k posledním kouskům. Žena od vedle je tragický příběh, který se leckomu může zdát na první pohled triviální, ale ve skutečnosti není nijak vyumělkovaný a je podán přesvědčivou a hlavně poutavou formou. Nehledě na to, že Depardieu a Fanny Ardant jsou skvělá volba pro ústřední postavy. Zkrátka takto nějak si představuju film zkušeného a vyzrálého filmaře. Nemusí nikomu nic dokazovat, ale přesto je stále skvělý...

Myslím, že se dá do puntíku souhlasit s oficiálním textem distributora - Wajda opravdu tuhle historickou perlu zrežíroval skvělým způsobem, film skutečně překypuje výbornými dialogy a Gerard Depardieu tady bezpochyby podává jeden ze svých nejlepších výkonů (ale vynikající je i představitel Robspierra Polák Pszoniak). Snímek se soustřeďuje na konfilikt dvou osobností Velké francouzské revoluce a na pozadí vlády teroru zobrazuje úskalí revolučních tendencí, které se bohužel opakují stále dokolečka a nevyhnou se žádné době. Zkrátka revoluce požírá své děti - tak to vždycky bylo a tak to bude. Nádhernou pointou je závěrečný výstup malého chlapce, kterak recituje zoufalému a nemocnému Robspierrovi Deklaraci občanských práv... Zkrátka Danton je úžasný film s nepřekonatelnou atmosférou a i přes neodvratný a každému jasný konec nechává diváka napnutého až do konce. Film s velkým F...

Skvělý film ze starých dobrých časů francouzské komedie. Spojení Gerard Depardieu - Pierre Richard - Francis Veber nemůže vydat nic špatného a tenhle film je toho důkazem. Originální, vtipná a ohromně svěží krimikomedie o tom, co se stane, když si tvrďák s nemehlem prohodí role... Velice roztomilá byla i malá Jeanne, která se tak hezky starala o raněnéo Lucase. Z naprosto protikladných postav, s dokonale rozdílnými osudy, se stávají přátelé, jež už zřejmě nic nerozdělí. ".. a nechcete ho raději utratit..?" :-)) Opravdu vynikající komedie!!

Za závojem komedie se skrývá vpodstatě vážné až smutné téma a Francis Veber s Pierrem Richardem je dovedli k úžasné podobě. Dokázali trefně vystihnout rozdíl mezi světem skutečně bohatých lidí a tím zbytkem a především jejich vzájemné chování. Bohatí nás mají za hračky a my bohaté za všemocné nadlidi, kteří si s námi mohou dělat cokoli. Záleží už na jednotlivcích, jestli se tomu podvolí a nechají vyhrát ješitnost boháčů, nebo se vzepřou a nechají zvítězit vlastní hrdost. Pierre Richard hraje skvělým způsobem právě toho druhého - dostane se sice do pozice hračky, ale nehodlá se s tím smířit. Skvělých scén je hodně, těžko něco vyzdvihnout, ale pro tu hlavní myšlenku je příznačný např. kontrast scén, kde si Richard tropí žerty z indiána v obchodě a kde se s ním znovu setkává, ovšem již oblečený jako kovboj, coby hračka syna generálního... Výborný film ze skvělého období pro francouzskou komedii.

Neuvěřitelně realistické drama mladé šestnáctileté dívky, která vyrůstá a žije svůj život v zapomnění a bezvýchodnosti panelákové estetiky postkomunistického Ruska. Film je především o hrozbách, které visí nad mladými lidmi, pokud vyrůstají v neutěšených sociálních podmínkách bez jakéhokoli cíle, ambicí nebo snů. Lilju opustila matka, z bytu ji vystrnadila teta a musí se protloukat spolu se svým mladším kamarádem, jak nejlíp to jde: Čichá lepidlo a nemá žádnou šanci se z toho nekončícího kruhu osudu dostat. Nakonec se nevyhne tomu nejzazšímu řešení a začne prodávat vlastní tělo. Zachránit ji z tohoto marasmu má mladík, do kterého se zamiluje a který ji slibuje modré z nebe. Vše je ale úplně jinak... Lilja 4-ever je naprosto realisticky natočený film, jehož síla je dokreslena roztěkanou ruční kamerou, stylovou hudbou, ponurými exteriéry a skvělými výkony obou hlavních postav. Když jsem tento snímek viděl poprvé, dal jsem mu 4 hvězdičky, ale teď musím jít ještě o jednu nahoru. Tohle je film, po kterém mrazí v zádech, protože tohle se skutečně děje...

I kdyby byl tenhle film pouhá fikce, na síle a působivosti by mu to neubralo. Greengrass se nepídí po nějakém smyslu, po důvodech těch chlapíků, co to všecko měli na svědomí, nesoustřeďuje se na následky, ale jediným jeho cílem je ukázat momentální tragédii, bez šminek a příkras, bez patosu a dojemného trylkování... Dokumentární styl je podle mě ten nejlepší možný způsob, jak se s tímto tématem obstojně vypořádat. Ještě jednou - i kdyby šlo o fikci, pět hvězdiček by si tento snímek zasloužil! A protože jde o skutečnost (navzdory všem konspiračním teoriím, navzdory spekulacím, jak to doopravdy na palubě Letu č. 93 probíhalo), je tento snímek ještě chmurnější a beznadějnější, protože je každému jasné, jak to dopadne...

Druhá část Andersonovy trilogie zavádí Micka Travise (Malcolm McDowell) do zvláštního surreálného světa, který je však tak nebezpečně podobný tomu reálnému, až to občas mrazí. Travis, mladý nadějný prodejce kvalitní kávy, je plný ambicí a optimismu. Je vyslán do světa, ve kterém touží dosáhnout úspěchu a uznání, avšak jeho cesta je vyplněna bizarními, absurdními až surreálnými epizodami, které zdánlivě spolu nijak nesouvisí, ale jejich pojítko je právě v tom reálném světě anglické společnosti. Ačkoli Anderson šil tento snímek na míru staré dobré Anglii, ve výsledku je obsah platný obecně. Více či méně skrytá kritika soudní i výkonné moci, kapitalismu, korupce atd. atd. je do jednotlivých epizod zakomponovaná skvělým a poutavým způsobem. Není divu, že z usměvavého a optimismem naplněného Travise se postupem doby stává přesný opak, obloukem se dostává do stádia, kdy se usmívá mnohem a mnohem míň, ale zato víc a víc myslí - viz. závěrečná scéna se samotným Lindsay Andersonem. Malcolm McDowell je v tomto tříhodinovém díle fantastický a jeho výkon je srovnatelný s Mechanickým pomerančem. Samotný film je neuvěřitelně silný, nepředvídatelný, neobvykle poskládaný, s originálním vyprávěcím stylem a pěknou "živou" hudbou, která prokládá jednotlivé epizody. Z celé trilogie je zřejmě Šťastný to muž nejlepší, rozvíjí předcházející Kdyby... a předznamenává následnou Nemocnici Britannia (viz scéna z nemocnice). Vynikající pětihvězdičkový film.

Dobrý nápad, dobré herecké obsazení, docela dost vtipných míst a hodně černohumorných fórků, ale od nejlepší komedie roku (jak tady tenhle film někdo nazval) bych toho čekal trochu víc... Občas se totiž objeví hluchá pasáž, která má tendenci nudit. Naštěstí se tento pocit vytratí, když se Nick Naylor (Aaron Eckhart) vytasí s něčím novým a uzemní své filmové oponenty dalším výstupem. Zkrátka slušná komedie o síle argumentace a vlivu médií. Lepší průměr - 3 a 1/2 *