Hollohlaway

Slušný průměr, sice ta sociální linie byla dost otravná a je to dost předvídatelné, ale milionář Charlese Coburna je výborný, Jean Arthur roztomilá a celkem jsem se i zasmál.

Viděno po dlouhé době, komentář si to tedy zaslouží. Hlavní pár je naprosto skvělý, Katharine je o něco úžasnější, navíc poprvé v barvě. Konverzaci dávám plnou palbu, exotice taky, jako příběh je to bohužel trochu slabší, místy silně nereálná cesta lodí, či spíše lodičkou bez viditelných zásob a hlavně bez hromad paliva. Sem tam vyrazí Humphrey Bogart " pro ňáký palivo ", načež se skutečně vrátí se smutnou náručí klestí, že by z toho člověk ani polívku neuvařil, na což poté parní stroj jede celý den. Nálada filmu tím trochu kulhá, samozřejmě samotné putování je ovšem jen symbolem, takže se to dá zkousnout.

Celý to stojí a padá s Katiou Winter, která je opět zajímavá a byla bezvadná už v Mimo stopu, navíc má neuvěřitelnej zadek. Ale velká část filmu jsou feministický a citečkovo krizový kecy, který chlapa moc neberou. Něco je celkem vtipný, k tomu je tam dost sympatických postav, ale v podstatě kromě dámskýho dušezpytu se tam skoro nic neděje. I když atmosféru to jakžtakž má, to masturbační téma je tam teda naroubovaný v podstatě zbytečně.

Příběh trochu hapruje, postavy se totiž chovají dost podivně. Ale Silvia Sidney je výborná a roztomilá.

Kdyby to nešlo doma přetáčet, tak z kina bych odešel zhruba v polovině. Ta stopáž je prostě šílená, navíc jsem si definitivně ověřil, že to není koncept pro mne, tři díly po sobě zklamání a dvě hvězdy, takže pětku už nedám. Jednotlivé choreo perly ujdou, neříkám že ne, a sem tam je skutečně originální nápad, ale jako celek je to jenom šíleně repetetivní a frustrující příval nepřátel, které Keanu likviduje za pomoci cípu saka a sveřepého výrazu. Potěšil fight Hirojuki Sanada proti Donnie Yenovi, to jsem nečekal, že v životě uvidím,  kamera taky velmi dobrá, ale jinak asi nemám co chválit, celkem se divím, že to pořád někoho může bavit.

Teskně zírající Gyllenhaal už mi začíná být dost nesympatickej. Máchání zbraní jsem mu vůbec nevěřil a prostě mi neseděl. Jinak storka dobrá, akce ujde a pár fines to má, režie je šikovně rozumná a dramaticky se to musí pochválit, včetně kamery a logicky se chovajících postav. Bezhlavě nabíhajících ručníkářů se tu skoro nedočkáte a Tálibán není vylíčenej jako banda dementních pasáků koz, ale jako nepřítel ze kterýho mrazí, atmosféra tím dost získává.

Je to nečekaně napínavé, bohužel děsně dlouhé a ta korejská karetní hra je pro mě neznámá, tudíž hůř ocením dramatičnost zápletky, karty se tam hrajou v podstatě pořád. Ale jako příběh to není špatný, to ne. A druhá půlka je i celkem akční.

Je to něco nového a svěžího, navíc neokoukaného, to přidává hvězdu navíc. Svět Forgotten Realms tu před námi skutečně ožívá, takže ačkoliv by to mohlo být místy krapet svižnější a odvážnější, asi i akce by to víc sneslo a Chris Pine mi přišel neuvěřitelně nevýraznej, pořád je to fajn dobrodružství a příběh co vás skutečně zaujme.

Bavila mě jenom zápletka a pár slušných vtipů. Jinak je to rádoby parodie, s kožovitou padesátiletou Toni Collete, hrající nesmysly žvatlající čtyřicítku, chovající se většinu času jako idiot. Na dobrou parodii málo ztřeštěné a nenápadité, na solidní komedii chybí lepší příběh a vtipy.

Dost pomalu budované napětí, sice jako vždy u Hitchcocka nevíte co si máte myslet, ale tady tak nějak nepatřičně. Cary Grant se sice solidně popasoval s pro něj jiným typem role, ale nudil mě , musím přiznat. Joan Fontain je ale skutečně skvělá.