alonsanfan

Maďarský herec János Bán (Otík) neměl s proslulým nechápavým výrazem žádný problém, neboť vůbec nerozuměl tomu, co si ostatní povídají.

Natáčení probíhalo v Lánské oboře u Dohodového nebo též Masarykova dubu (část Rajská sonáta), v rašeliništi Mrtvý luh na Šumavě (část Černoháj a některé zimní scény), na tvrzi Klokočín u Protivína (základ pro kulisu Roháčku), na Šípkové stráni a v Lánské oboře (část Kantiléna a Poslední soud), u Kostela sv. Michala Archanděla v Dražovcích na Slovensku (Lazarova vize kostela na stráni) a na hradě Rabí (sídlo hejtmana Piva, Boleslav). Jedno z míst, kde se natáčelo, byla Jezerní slať u Kvildy na Šumavě.

Film byl v roce 2010 vydražen v internetové aukci za 412 100 amerických dolarů. Kupující získal nejen originální 35mm negativ, ale i výhradní celosvětová distribuční práva k filmu. [Zdroj: spacecolab.org]

Vladimír Körner se inspiroval k sepsání scénáře pobyty na území bývalého Východního Pruska v letech 1965-1967, kdy sbíral materiály pro román „Písečná kosa“. V jednom okamžiku měl pocit, že se mu zjevila postava osamoceného křižáckého jezdce sjíždějícího po písečné duně.

Natáčelo se v polském Fromborku, Gniewu, Jestřabí hoře či Malborku. V Čechách pak v lokalitách v okolí Prachatic, konkrétně v Kandlově mlýnu, Chlumu u Volar a Kuklova u Brlohu.

Film se natáčel v pražském paláci Colorado, v exteriérech staré Prahy, v Kutné Hoře, na zámku Kačina a v Doksanech. Do někdejšího rakouského, dnes italského Brixenu, kde Havlíček pobýval čtyři roky ve vyhnanství, se nejelo, protože ve městě zbyla po slavném Čechovi jen pamětní deska.

Natáčelo se i v České republice. Malebný kostelík, kam jedou Hanna (Kate Winslet) a Michael (David Kross) na výlet, je kostel Panny Marie Sněžné a leží v obci Sněžná u Krásné Lípy.

Technika, kterou Toširó Mifune (Sanjuro Kuwabatake) použije při tasení meče v úvodní bojové scéně se třemi padouchy, které vyprovokuje, se jmenuje „gjakunuki no tači“. Meč je vytažen pravou rukou za použití opačného úchopu, poté se zvedne nad hlavu, přehodí se držení a sekne. Mifune zvládl tuto velmi obtížnou techniku tak lehce a s takovou dokonalostí, že to i na senseie Jošia Sugina udělalo dojem. Celé tasení meče i následný sek jsou natolik rychlé, že je lidské oko jenom stěží dokáže zachytit.

Poradcem pro bojové scény byl sensei Jošio Sugino, představitel Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū, což je jedno z nejstarších existujících japonských bojových umění, založené v 15. století. V roce 1960 bylo škole jako první v historii uděleno označení „Nedotknutelné kulturní dědictví“ (Intangible Cultural Asset) pro bojová umění. S Akirou Kurosawou spolupracoval sensei Sugino také na filmech Sedm samurajů nebo Tři zločinci ve skryté pevnosti.

Poradcem pro bojové scény byl sensei Risuke Otake, představitel Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū, což je jedno z nejstarších existujících japonských bojových umění, založené v 15. století. V roce 1960 bylo škole jako první v historii uděleno označení „Nedotknutelné kulturní dědictví“ (Intangible Cultural Asset) pro bojová umění.

Jako tanečníci ve stodole, která se zřítí, byli angažováni svazarmovští parašutisté.

Scénář filmu je založen na prastaré budhistické pověsti „A mask with flesh scred wife“, ve které stará zlá a hříšná tchýně brání své cudné a čestné snaše v návštěvě místního chrámu tím, že ji straší s pomocí na obličej nasazené masky démona. Plán ovšem ztroskotává na nezdolné zbožnosti snachy a sám Budha potrestá tchýni tím, že masku démona navždy spojí s jejím obličejem. Původní náboženská rovina pověsti je ve filmu rafinovaně převedena do touhy snachy po sexuálním spojení s kamarádem jejího mrtvého manžela. [Zdroj: homecinema.thedigitalfix.co.uk ].

Onibaba je stvoření z japonského folkoru, které vypadá jako stará žena, ale ve skutečnosti je to Yokay, což je démon, duch či monstrum, které se živí lidmi.

Aby kůň nesoucí herce Miroslava Macháčka (kaplan Probus) vypadal dostatečně vyčerpaně a unaveně, musel ho štáb opít lahví koňaku.

Šermířský souboj mezi banditou (Toširó Mifune) a cestovatelem (Masajuki Mori) byl první reálně vypadající šermířskou bitkou japonské kinematografie. Choreografie boje se dříve podřizovala vysoce stylizovanému divadlu kabuki.

Poradcem pro bojové scény byl sensei Jošio Sugino, představitel Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū, což je jedno z nejstarších existujících japonských bojových umění, založené v 15. století. V roce 1960 bylo škole jako první v historii uděleno označení „nedotknutelné kulturní dědictví“ (Intangible Cultural Asset) pro bojová umění. S Akirou Kurosawou spolupracoval sensei Sugino také na filmech Sedm samurajů (1954) nebo Yojimbo (1961).

Písně k filmu napsal a nazpíval Cat Stevens ještě před tím, než konvertoval k islámu a stal se z něj Yusuf Islam. Jednu z nejznámějších písní "Trouble" složil poté, co téměř zemřel na tuberkulózu a kolaps plic. Hospitalizace a následná rekonvalescence zabraly celý rok.

Traudl Jungeová, jedna z Hitlerových osobních sekretářek v letech 1943 až 1945 a svědkyně posledních dnů ve Führerově bunkru, přijala od režiséra Pabsta nabídku a působila při natáčení ve Vídni 14 dní ve funkci asistentky režie. Jako honorář obdržela 1500 marek, což byla na tehdejší poměry značná suma.

Protektor získal na prestižním filmovém festivalu Starz Denver Film Festival 2009 (SDFF) v konkurenci dalších sedmnácti snímků cenu Krzysztofa Kieslowského pro nejlepší hraný film.