alonsanfan

Malou roli Milušky, dcery předsedy družstva Mrázka (Josef Větrovec), si v seriálu "střihla" i tehdy osmiletá Mahulena Bočanová. Při natáčení ji dokonce málem v jedné ze scén přejelo auto, naštěstí ale vyvázla bez újmy. [Zdroj: ahaonline.cz]

Ve filmu byl použit vrakem práškovací letadla Čmelák. Tvůrci ho nechali i potopit, ale udělali chybu. Protože pravá strana trupu byla pobořená, udělali dvířka do pilotní kabiny zleva. A když pilot (František Husák) leze na hladině ven, odborníci si hned všimnou, že v reálu to není možné. [Zdroj: ahaonline.cz]

Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem si zahrávali s myšlenkou, že by děda Komárek (Josef Kemr) ve filmu zemřel. „Se smrtí jsme koketovali už i u dědy Komárka ve snímku ‚Na samotě u lesa‘. I toho jsme zemřít nenechali. Vždycky jsme si řekli, že v komedii by prostě zemřít nikdo neměl. I když nás ta představa teda lákala,“ uvedl Svěrák.

Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem si pohrávali s myšlenkou, že by mistr Bílek (Karel Kalaš) ve filmu zemřel. Nakonec ho na poslední chvíli nechali ožít. „Se smrtí jsme koketovali už i u dědy Komárka ve snímku Na samotě u lesa. I toho jsme zemřít nenechali. Vždycky jsme si řekli, že v komedii by prostě zemřít nikdo neměl. I když nás ta představa teda lákala,“ uvedl Svěrák.

Přestože autoři nikdy airbagy neviděli a jen tušili, jakou by mohly mít v autě funkci, zrealizovali je ve filmu skvěle. Prostě ve škodovce nechali nafouknout jakési igelitové pytle. „My si je jen představovali, já nikdy neviděl airbag v akci. Naštěstí,“ uvedl Ladislav Smoljak.

Impulsem pro psaní scénáře bylo pro Ladislava Smoljaka se Zdeňkem Svěrákem vyprávění jejich známého, literárního kritika Vladimíra Karfíka o tom, že se zúčastnil čtyřsměnného stěhování, které bylo velice náročné. A tak to celé musel organizovat člen Akademie věd. „Řekli jsme, to je dobrý! Jen z toho uděláme stěhování ještě v daleko větším měřítku. A už jsme si na papír začali malovat jednotlivé rodiny a jejich možné povahové vlastnosti,“ prohlásil Svěrák.

Když si Evelyna Kelettiová (Iva Janžurová) připichuje zavíracím špendlíkem punčochu ke stehnu, má na noze dokonale vymodelované latexové pouzdro.

Film se také mohl jmenovat "Proboha, snědli jsme paní Kelettiovou!" nebo "Pane, vy jste dvojnásobná vdova". Pracovní název pak zněl "Kdo chce zabít krále?".

Na filmu spolupracovala také výtvarnice Ester Krumbachová, která byla pověstná tím, že dbala na zdánlivé drobnosti, které divák na první pohled nevnímá, ale přitom film dotvářejí a posilují. Před natáčením klíčové scény zapřišla za Miroslavem Macháčkem a přinesla mu kostku cukru, provázek a nožík. On se jí zeptal, proč mu to dává. „To si dej do kapsy saka,“ řekla mu. Macháček namítal, že to ve scénáři vůbec není, a navíc to nikdo neuvidí. „To je pravda,“ odpověděla mu, „ale ty jdeš do transportu a tyhle tři věci ti možná zachrání život.“ Macháček to ocenil, protože mu to jako herci pomohlo. [Zdroj: reflex.cz]

Film byl poslední herecký počin Zdeňka Řehoře, který si zahrál postavu potulného mnicha. Necelý rok po slavnostní premiéře zemřel na rakovinu. Stejně tak herečka Nelly Gaierová, jež ztvárnila starou šlechtičnu. Také pro ni to byl poslední výrazný herecký počin. Zemřela za dva roky v 87 letech. [Zdroj: ahaonline.cz]

Výjezd požárníků a záchranářů obstarali skuteční profesionálové z letiště Praha Ruzyně, kde se natáčelo za plného provozu. [Zdroj: ahaonline.cz]

Jméno pana Tau vzniklo zcela spontánně. Tvůrci filmu Polák a Hofman jeli prstem po řecké abecedě a písmeno Tau se jim zalíbilo nejvíce. [Zdroj: ahaonline.cz]

Sklenička praskající pod náporem hlasivek operního pěvce hraběte Felixe Teleke z Tölökö (Michal Dočolomanský) byla ve skutečnosti vyrobena z tzv. filmového cukrového skla a byla rozstřelena vzduchovkou z vedlejší místnosti.

Film paroduje vědeckofantastické romány Julese Vernea, je inspirován pozapomenutým dílem „Tajemný hrad v Karpatech“ a obohacen o nové prvky – například o karpatský folklor, pro nějž byl vytvořen i vlastní jazyk.

V obci Krhanice se nenatáčelo pouhou náhodou. Kousek odtud měl totiž chalupu režisér Zdeněk Podskalský. [Zdroj: ahaonline.cz]

Asistentem režie byl Zdeněk Troška. [Zdroj: ahaonline.cz]

V roce 2011 byl film digitalizován a restaurován. Během 6týdenního restaurování, které probíhalo 24 hodin denně, bylo zdigitalizováno 714 105 filmových políček v rozlišení 4K (10 terabajtů dat) a odstraněno přes 10 milionů nečistot. Pro věrohodné podání originální tonality filmu byly provedeny obrazové korekce dle referenční kopie z roku 1967. Celý výsledek digitalizace se nakonec vešel na 120 gigabajtový harddisk.

Snímek byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán.

Snímek získal na věhlase i v zahraničí. Když byl Zdeněk Svěrák na návštěvě v Japonsku, jeho hostitel mu přinesl pivo, otevřel ho a podával mu ho se slovy: “Promiňte, ale obávám se, že není ze sedmého schodu.“

Slavný sedmý schod prý vznikl podle chlazení piva tatínka Zdeňka Svěráka ve sklepě.