Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (1 662)

plakát

Neznámý (2011) 

Do kina jsem šel tak trochu na blind - prohrál jsem sázku a musel platit biják pro dvě osoby. Na druhou stranu jsem byl poněkud zviklán rafinovanou reklamou naznačující spojitost s mými oblíbenými osmačtyřiceti hodinami v Paříži a slušnými, byť ne tak úžasnými šestadevadesáti hodinami víceméně tamtéž, takže bez očekávání jsem nebyl. Podle filmu by se dalo soudit, že na čím delší dobu ze Států do Evropy jedete, tím blbější výlet proděláte. Film není ani tak atmosférický jako Polanského osmdesátkový majstrštyk, ani tak adrenalinový jako Morelův arabský masomlejnek. Bez atmošky, bez šťávy. Přestože se toho na plátně neděje málo, je vám to tak trochu šumák. Jediným trochu mrazivějším momentem je setkání postav Bruna Ganze a Franka Langelly, kteří jinak pochopitelně nedostávají tolik prostoru, aby dokázali z tupě režirované žánrovky vyrobit trochu koukatelnější film. Škoda.

plakát

Dracula (1992) 

Glamour konce osmdesátých let naražený na oprýskané a obarvené kopyto německého expresionismu. Exemplární ukázka vyváženého amalgámu parodie a vážného zpracování. Coppola si může víka umrkat, ale když už to vypadá, že se to celé nějak zvrhne, nasadí buď romantickou nebo hororovou nótu, aby ujistil, že v zásadě si z látky zas až takovou legrandu dělat nemíní. Obsazení není o nic míň než luxusní. Hopkinsův Van Helsing je podstatně větší blázen než bestie chlemstající krev (a nejspíš i absint), Winona, Sadie a třeba i taková Monica v každé druhé scéně točí ňadry v neuvěřitelných kruzích a i jediné, hádám že naprosto záměrně obsazené herecké dřevo Keanu Reeves ztvárňuje svou postavu - troubu Harkera - krutě adekvátně. Oldmana mám coby Draculu bo-hu-žel zaškatulkovnýho navždy - když jsem s ním měl naposledy tu čest v Batmanovi, nemohl jsem jej nepodezírat, že tím hnusným knírem jenom maskuje tesáky. Jenom škoda, že Coppola nenechal Toma Waitse něco krátkého zazpívat - třeba duet s Annie Lennox. Vypíchnout nutno soundtrack Wojciecha Kilara - jeden z mála, za který mě donutili zaplatit a který ještě po všech těch letech sjíždím z originálního cédé.