Ainy

V životě je vždycky důležité se nevzdat. Nádherný kraťásek.

Velkolepá výprava velmi smutného a dramatického příběhu lásky, a to už jen kvůli tomu, v jaké době se odehrával. O hereckém talentu Leonarda není sporu a ani v tomto okamžiku nemám nejmenších připomínek, naopak. Jsem pokaždé unešena a vychutnávám si každý okamžik, kdy je na obrazovce. I kdyby celý snímek stál zaprd, tak se stojí na film podívat už jen kvůli němu. Naštěstí se bylo na co koukat a celou tu dobu jsem se nenudila, i když se našlo pár věcí, které mě zarazily a díky kterým nedám plný počet. Kromě toho, že komplexně celý soundtrack byl peckovní, na jedničku, tak první z těch věcí byly právě některé použité skladby na pořádaných mejdanech. Myslím si, že do poválečného děje ta dnešní, technická muzika nepatřila. Jako další mínus jsem vnímala, že tvůrci dostatečně nevysvětlili, jak se dostal Tobey do role vypravěče s tak konkrétními diagnózami na papíře. Celou dobu mi připadal jako takový klidný prostředník mezi dvěma silnými, lidskými osudy.

Snímku rozhodně nemůžu upřít napětí, které by se dalo krájet na přiměřeně velké kousky po celých 113 minut. Boj o život všech přeživších letecké havárie v ledové pustině, byl působivý. Co mě ovšem pobavilo, byl zvuk vrčících vlků. Nevím, jak to v těch filmových studiích mají, ale mám dojem, že jsem stejný slyšela u predátorů ve všech dílech Jurského parku nebo u Godzilly. Nedivila bych se, kdyby ho použili i v Čelistech 5. Rovněž mě překvapil i jejich vzhled. Nevypadli jako šelmy psovité, ale jako přízraky noci s podivným způsobem lovu. Liama mám ráda. Líbí se mi v takových rolích, a to i tady, kde hrál charakterního klaďase, kterému sice cvakalo strachy u zadku, ale dokázal celou partu vést. Každopádně mě ale rozladil úplný závěr filmu. Člověk celou dobu trne, čeká, kdo ještě zařve a oni nechají otevřený konec. Teda, podle mě. Chválím hudbu!

Velice rozvláčné a komorní drama, které s mysterióznem, podle mě, nemá nic společného. Po první půlhodince jsem si myslela, že to vypnu. Hrozilo mi vážné nebezpečí sebepoškození ukousáním nudou. Začalo to nehty, což jsem vyhodnotila jako varovné znamení a na chvíli jsem si dala pauzu. Pak jsem pokračovala a vydržela až do konce, jelikož mě příběh začal konečně trochu napínat a já si zkoušela tipovat, kdo je vrah. Zahradník to nebyl, žádného jsem neviděla. Paul, jako Harry - soukromé očko, se mi líbil. Obdivovala jsem ten jeho neuvěřitelný klid, se kterým řešil úplně všechno. A Gene to samé. Vlastně všichni tam byli klidní jak želvy přesto, že se tam vraždilo, porušovalo se Desatero, konkrétně bod šest a přesto se tam nezvýšil hlas, nezvýšilo se tempo, nikdo neprchal, všichni se všeho dovtípili v poklidu a tichu. Občas zazněly výstřely. Celkově dobré, takže za tři.

Obřisko a takový ňouma. Určitě není jednoduché žít s někým tak despotickým. Film na mě působí jako hraný dokument o nezajímavém životě jednoho kulturisty, krčícího se u sukně mámy, jenž má jeho dospělý život pevně pod kontrolou. Žádné zvraty, obraty a návraty. Spíše odchody a záchody. Ty tam fakt byly! Taky jsem čekala větší drama, až se máti dozví o jeho lásce. Její reakce nebyla dle mého očekávání, ale tak ... tohle je snímek natočený seveřany a ti to dělají po svém. Celkově milé a tiché. Velká pochvala za hudbu, která je jednoznačně to nejlepší z celého filmu.

Trochu nudný a nedobře zahraný western a teď vyloženě nemyslím přímo Richarda Harrise. Modelky v ne příliš povedených indiánských parukách, které se tam rvou a hádají o kus látky a pak si jedna z nich vzpurně odfrkne, když prohraje. Jako by se popraly někde na diskotéce, žádný rozdíl v chování. A to pana lorda jako fakt brali za koně, když jim to jejich náčelník řekl? Ajaj ... no. Rovněž si nejsem jistá, jestli musí ženiteb chtiví muži procházet tak trýznivými zkouškami, aby si zasloužili své vyvolené. Jak jsem to viděla, tak se mi vzbouřil žaludek. Neodpustila jsem si myšlenky typu "šmarjá, doufám, že mají ty nože a pařátky sterilní. No asi né, tak nezbývá než doufat, že je měli alespoň řádně opáleny nad ohněm". Dívat se na to dalo, ale nesměla jsem se nad tím příliš zamýšlet. 2,5*

Tohle rozhodně není na pět hvězd, ale rovnou za celé nebe zářících sluncí. Člověk jak má rád jeho filmy, jeho neskutečnou pracovitost a vůli, se kterou dokázal natočit tolik překrásných snímků, tak se zcela a jednoznačně ponořil do stodvou minut dokumentárního filmu jenom o něm. Dojemné bylo nejen to, jak své filmy točil, s čím si musel tehdy vystačit, ale i vypravování žijících spolupracovníků o tom, jak to tehdy celé vznikalo. Všichni se všechno učili za pochodu a pomáhali si svými nápady ze svých občanských profesí, jak se jen dalo. Co mě rovněž dojalo, byla oslava jeho práce velkou spoustou současných, významných režisérů a umělců z celého světa, pro nějž byl a je inspirací a ze kterého čerpají nápady do svých filmů. Cítila jsem z toho všeho až posvátně silnou pokoru a úctu k jeho osobě a k dílu, které vytvořil. O to víc je mi líto, že měl tu smůlu a žil u nás, v komunistickém Československu, kde mu, jako i jiným významným osobnostem, znemožnili další práci a oproti tomu, jak by jinde mohl být stavěn na piedestal a sázen do zlata, tak u nás si ho nevážili.

Půjdu proti proudu, protože tahle věc se skutečně povedla. Je plná fantazie, barev, napětí i šťastného konce.

Mé hodnocení je krajně ovlivněno mou láskou k tomuto temperamentnímu hudebnímu stylu. V době, kdy jsem byla ve věku mladém a pružném, se flamenko nikde u nás neučilo. Resp. ne u nás v Asii ... Takže místo španělského folklóru mi musel stačit ten náš, valašský. Ani mě nepřekvapuje, že taková energická hudba, jakou flamenko je, pochází od cikánů, kteří cestovali napříč různými zeměmi. Díky tomu je v něm patrný silný arabský vliv v kombinaci s indickými rytmy. Je jen dobře, že rodiče talentovaných dětí, a teď nejen těch dvou z dokumentu, mají chuť a vůli své děti maximálně podporovat a dopřát jim to, co jim dopřáno nebylo. Jako je třeba vzdělání a ruce pryč od drog a násilí.

To je tak, když slavíte Silvestra se svou širší rodinou a jistá její část si usmyslela, že tenhle skvost je to pravé ořechové ku všeobecnému, příjemnému střízlivění. Se švagrovou jsme si dělaly prdel a dopředu jsme si říkaly, co teď kdo v tom filmu řekne a udělá. Jen zdůrazňuji, že jsme to ani jedna neviděly. Tak jsme se u toho nasmály, neboť jsme se trefily zcela do všech předpokládaných událostí, včetně té rolby. A to jsme si myslely, jak už nepřeháníme a ona se tam na tom rybníku přece jen ukázala! ... no konec. (asi jsem měla napřed napsat "spoiler", co?) Nicméně až moc přeslazená, teen limonádka. Dvě hvězdy za tu srandu, kterou jsme si se švagrovkou, u punče a uzeného s křenem, užily.