radekgfx

Nejsem si jistý, zda-li to byl mistrův (rozuměj Abramsův) záměr, ale po celou dobu filmu jsem v podstatě fandil Khanovi, jehož jistými úmysly a okolnostmi motivované jednání je celkem pochopitelné a jelikož je v podání Cumberbatche mnohem sympatičtější než celá posádka Enterprise včetně warp jádra a všech fotonových torpéd dohromady. Děj dost strojený, nicméně poměrně inteligentní, hraný, překvapivý, ale také se odehrávající na dost malém prostoru, což překvapilo. Závěr docela roubovaný, trochu nereflektující dosavadní průběh filmu.

Návykovost typická pro Star Trek universum je zde přítomná v míře více než dostačující. Pouze omezeně jí však sekunduje hloupoučký a místy velmi nelogický scénář většiny epizod (viz charaktery postav, hierarchie velení, motivace a jednání jednotlivých ras apod.), jenž se absolutně nedá srovnat s konverzačně bohatými díly Nové generace. Nepotěšil ani casting, jenž je pravděpodobně tím nejhorším v rámci dosavadních spin-offů (subjektivně mně vadil zejména kap. Archer). Seriál je obecně laděn dosti akčně a jde na ruku či oko těm lidem, jímž konverzace a dlouhé dialogy z nějakého důvodu vadí. Příklon seriálu k auře hansolovského jednání a vypořádávání se s problémy též dosti tupí tak rigorózní a formální stránku, jež je vlastní všem původním filmům a seriálům.

Jeden z nejočekávanějších filmů v celé filmové historii vůbec. Další (poslední?) část skládanky, která dotvořila svět Hvězdných válek. Z nové trilogie jednoznačně nejlepší film. Vážně jsem na okamžik doufal, že Mace Windu nakonec Dartha Sidiouse přece jenom zabije.

Každý další filmový počin ze světa Hvězdných válek, kterému dal své požehnání samotný George Lucas, musí každému fanouškovi toho universa připadat jako sen. Má prvotní nedůvěra, způsobená hlavně řadou a existencí naprosto zbytečných PC her, byla nakonec odváta v dál. Star Wars: The Clone Wars je seriálem, který má k obsahu Hvězdných válek co říci. Velmi originální výtvarné pojetí s prvky japonského anime (Lucasfilm Animation Studio je singapurské) a hlavně tolik žádané prohloubení děje mezi 2. a 3. epizodou z něj činí zábavu na dlouhou řadu večerů.

Myší, klávesnic, šasi a operačních systémů je zde přítomno naprosté minimum, tady se cílí na mezilidské vztahy. Dějově i prostorově komorní film, celý vměstnaný pouze do tří dějů symbolizujících důležité milníky v historii společnosti Apple, má skoro až divadelní atmosféru a poměrně univerzální děj. Zmíněná univerzálnost a komornost je docela klíčová, jelikož vzhledem k faktu, že se jedná v poslední době již o několikátý film o charismatickém marketérovi, je docela pravděpodobné, že sáhodlouhé garážové debaty nad pájkou či designérské diskuze o barevnosti a tvarování polyvinylchloridu by se setkaly pouze s diváckým ohlasem typu: „Dobrý, ale něco podobného sem viděl nedávno v podání toho chlápka z Osudového doteku.“. Tento pocit člověku naštěstí netane na mysli příliš často. Film je ve skutečnosti spíše o emocionálních knokautech ve vztahu Jobse a jeho dcery a jeho respektu či despektu k lidem okolo něj. Ačkoliv je snímek čistě konverzační, z dialogů se vynořující emocionální pointy a vrcholy jsou občas docela iritující a dialogové přestřelky – byť atmosférické – působí lehce vykonstruovaným dojmem. Člověk se skoro neubrání pocitu, že nějaké to vybuchující trafo či člověk v afektu mlátící do klávesnice by byl docela vítaným a osvěžujícím výrazovým prostředkem. Herecké obsazení je solidní, ční zejména trojice Fassbender, Daniels a Stuhlbarg, přičemž ne příliš výrazná podobnost Fassbendera a Jobse je jedním z elementů, jež filmu dodává zmíněný prvek univerzálnosti. Příjemný film.

Testament lidského idealismu brodícího se oportunistickým bahnem. Tak satirické, tak teatrální, tak ideologické, tak tendenční, a přesto tak mrazivě zneklidňující. Jeden průchod francouzským zákopem, jedna variovaná dialogová replika a anachronní kolonka zůstane u tohoto filmu stovky let nezaškrtnutá.

Od kapely, pro fanoušky kapely. Z filmu by se dal sestříhat povedený dvacetiminutový kraťas; ve výsledné dvouhodinové náloži je ale stejně úmorný jako herectví Pata Smeara. Potěšili Nate Mendel a Chris Shiflett.

Vizuální orgie, skvělá hudba, ponurá atmosféra. Jinotajná filmová báseň.

"To není vaše práce, uzdravovat lidi. To je moje práce. Když je to vaše práce, tak proč jste je ještě nevyléčil?" Hodně zvláštní film - ve velmi pozitivním slova smyslu. Přesně tenhle druh Sci-fi miluji. Minimalistické, minimum akce, postavené na hereckých výkonech, skvělém scénáři a hlavní dějové linii, táhnoucí se v nezměněné intenzitě celým dějem. Podobně jako film Pozemšťan má i K-PAX silnou psychologickou rovinu, s výraznou a pro děj zásadní rolí Sci-fi. Variabilita interpretací těší stejně tak.

Skvěle napsaný film. Dva lidé, prázdná ulice, večer a úderné dialogy… tohle tak hrozně v současných filmech chybí; ta dialogová, zemitá, koncentrovaná úspornost. Tady má člověk opravdu pocit, že scénář není pouze fádní stylistickou hru se slovy, ale že je spíše záznamem reálně proběhlých dialogů – třeba o tom, jak je život občas na houby –, a to bez jakýchkoliv postranních odboček či redundance. Proč vyjadřovat slovy to, co se dá efektivně vyjádřit neverbálně? Proč rozvádět to, co rozvedeno být nepotřebuje? Tato dějová a stavební nahota se ale zároveň nijak nevylučuje s pocitem, že je film neustále alespoň o jeden malý krok před vámi – že prostě nevíte, co bude za dalším rohem. Tohle považuji za hodně velký úspěch, tu nekonvenční konvenčnost. Motiv cestování časem je pak v podstatě už jenom příjemný bonus.