pan Hnědý

Philippe Grandrieux vytváří další depresivní, až epilepticky temný film o fyzičnosti těla. Společně s White Epilepsy jde o můj nejdelší slow motion záběry, které jsem kdy viděl a které považuji za optiku z jiného světa. Spojení mezi divákem a obrazem. Temnoty v černém podkladu, depresivní zvukové ruchy, pohybu těl a jejich fyzickém kontaktu. Bylo mi ctí být osobně na přednášce Grandrieuxa - na přednášce o tvůrci, který se řadí mezi velikány experimentálního filmu, jako Stan Brakhage, nebo David Lynch. Inspirace malíře Francise Bacona, jde velmi cítit.

Trevor Batten vytváří formální performanci digitálního obrazu a zvuku. Štiplavě ničí divákovo podvědomí, zde jsem měl opravdu velmi blízko k epileptickému záchvatu. Tma a velký obraz skutečně ničí zrak a vědomí. Bílé prstence na černém podkladu filmového obrazu prolíná mezi sebe, kdy lidský zrak nemá šanci všechny úhly pohledu zachytit dokonale a vědomě do detailu. Formální, sonický útok.

Dokonalá performance obrazu a zvuku. Zničený filmový pás, podobně, jako u Stana Brakhagea. Dodnes se filmografii řadí oba na stejnou vlnu, jako nové filmové umění, které nemá obdoby. Nebudu Vám určovat prostředí projekce, ale bez tmy a sluchátek nemá význam film sledovat. Snový dotek avantgardy.

Snový pád do jiné dimenze. Zničení filmového pásu a následně i obrazu a diváka tvoří Brakhage experimentální dotek obrazové nuance a silent rozměru. Nelze než opakovat výjimečnost a opět výjimečnost tohohle tvůrce.

Vizuální dotek Brakhage&Frampton.

Nejdokonalejší Cinéma pur mého života.

Emily Richardson vytváří dokonalou interakci mezi obrazem a divákem. Zvuk opuštěného prostředí na zemi dokonale rezonuje, až nahání strach ze síly přírody. Film Aspect a debut Redshift posunují v experimentální tvorbě o další level výše.

Na poslední destrukci z plátna matně pamatuji, nejspíše stojí za zmínku Peter Tscherkassky.

Frampton on Palindrome: "The menacing latin palindrome 'In Girvm Imvs Nocte Et Consvmimvr Igni' (By night we go (down) into a gyre/and we are consumed by fire) serves as epigraph to this animated film. Anima is imparted to 12 variations on each of 40 congruent phrases, metamorphosed from the chemically mutilated flesh of color film itself."

Brian Frye zachytává nedělní ráno rychlým záběrem ruční kamery svou krásnou malou holčičku a prostředí zahrady. Není nic krásnějšího, než záběry všímavého dítěte a poklidnou přírodu. Sunday Morning je pro mě nejen nejlepší film Briana Freyeho, ale v hloubce skrývá dotek života.