Recenze (1 009)
37th & Lex (2002)
Symbióza s jiným světem. Experimentální slow-motion kamera nabourává plátno i mysl. Hypnóza sálá přes úžasnou performanci.
Lost in Berlin (2015)
Postmodern darkness. Experimental touch.
Greenland Rocks (2015) (amatérský film)
Temnota, sonicky propojená s Olivierem Borzeixem.
černá mapa (2014)
Po temnotě budiž světlo. Přes temnou performanci Michaely Grillové v Carte Noire světlo nepřichází.
Dobrý časy (2017)
Neonová, z počátku silně rozjetá vyprázdněnost, která v polovině zásadně zpomaluje a ničí počáteční koncept, přesto Good Time zasluhuje noční festivalové plátno. [MFF Cinematik, 2017]
O mé sestře (2016) (studentský film)
Skvělá melancholie s letošním lfš a Normálního autistického filmu od Miroslava Janeka. [MFF Cinematik, 2017]
Happy End (2017)
Chladný Haneke. Tentokrát neodrovnává emocionálně, ani filmovou optikou (zejména jeho statickou kamerou). Nečekejte Bílou stuhu, ani Amour. A určitě ne zdrcující počátky Sedmého kontinentu a Bennyho Videa. Haneke je tentokrát vztahový, konverzační, kritizující dnešní společnosti a pohledu na moderní žití. Chladné, bezmyšlenkové. [MFF Cinematik, 2017]
Austerlitz (2016)
Nejhlučnější hřbitov na světě. Sergej Loznica zachytává nynější chod koncentračního tábora zblízka. Lidi ztrácejí soudnost, pokoru a ticho, kde před pár desítkami let probíhalo peklo na zemi. Pro drtivější explicitní zobrazení chodu Osvětimi doporučuji film Saul Fia. [MFF Cinematik, 2017]
Nechte mrtvoly chytat bronz! (2017)
Forzani/Cattet ve spojení s Dacossem je vizuálním orgasmem na stříbrném plátně. Kamerou, zvukem zachytávají experimentální dotyk, až propojený s divákovým podvědomí. Odkloňující od běžné optiky, pod kůži avantgardy a experimentálního pásu. Snové, až hypnotické scény s ženou v černém je naprostá dokonalost. [MFF Cinematik, 2017]
Marketa Lazarová (1967)
Odvrácená strana filmové optiky. Dotek Tarkovského Andreja Rubleva.