VanTom

Vizuálně, hudebně, trikově či designově opravdu famózní, ovšem k čemu to, když prezentovaný svět a příběh stojí za starou belu a naprosto nezaujmou? Komplikovaná, přihlouplá a klišovitá historka z ranku Johna Cartera (nebo hůř, vážného Flashe Gordona) o ruské imigrantce-uklízečce, která je vlastně zapomenutou galaktickou královnou, pořád něco popisuje v nezáživných dialozích (historii, vztahy, geny, strany, rody, motivace, city…), aby v pravidelných intervalech zařadila halasně opulentní akci, případně totálně umělohmotný románek. Vážně škoda vynaložených prostředků.

Málo výživné mysteriózní romantické drama pro mladé [fanynky Zaca Efrona]. Právě úlitby teen věku publika (vnějškově se projevující třeba jako "vodvazové" písničkové montáže) činí výpověď podstatně mělčí, než by se k tématu hodilo.

Kouzelná fantaskní romance Tima Burtona na popředí kritické parodie spořádaně pokryteckého maloměšťáckého sousedství (neboť zdejší pomlouvačné paničky reprezentují ohavnější obludárium, než nebohý homunkulus Edward), zároveň upřímná pocta starým monstr hororům. Pátý bod nad plán za fenomenální Elfmanovu hudbu.

Druhá várka škodolibě zlotřilých gremlinů demoluje supermoderní, plně automatizovaný mrakodrap výrazně odvázaněji a ještě ujetěji, leč na jedničku nedosahuje. A to asi i proto, že mnoho čísel vypadá, jako když se trikaři předvádějí a prostě si nadšeně hrají s loutkami bez dramaturgického dohledu.

Že se na věc podíváme angažovaným a veskrze americkým pohledem, to se dalo čekat. Hlavní postavu se Bradley sice pokusil vykreslit nehrdinsky jako normálního člověka, který "jen dělal svou práci", ale cožpak to lze, když už o komkoliv natáčíme celý film? Ke konci byl efekt přesně opačný. Především však střílení v Iráku zrovna nestrhlo, nemluvě o vyloženě nezajímavém civilním rodinném životě doma ve Státech.

Nelze říct, že by téma snímku nebylo stále aktuální, spíš jej jeho zpracování činí poněkud vyčpělým (nebo až úsměvným, jako získávání tajných informací v převleku za údržbáře). Pouhé nelichotivé poodhrnutí opony světa velkých financí, burzovních machinací a chamtivosti "vlků z Wall Streetu" dnes nestačí, doba, kdy tato Stoneova kritika systému personifikovaná do jednoduchého boje dobra se zlem (jakkoliv charismatickým) otevírala oči, již pominula.

Sandler produkuje vlastně docela zvláštní humor, sprostý, sexistický, ale zároveň totálně dětinský. Ten tady nicméně hraje jen hlasité druhé housle za originální, nápaditou romantikou s roztomilou Drew, jejíž happy-end se dal očekávat jiný, hollywoodstější v tom negativním slova smyslu ("A jednoho dne se rozpomněla…").

O co asi půjde bylo jasné po několika minutách, scénář však z okradených turistů někde uprostřed Brazílie díkybohu nedělal úplné dementy, a tak měl jejich krvavý traumatický zážitek vcelku ucházející žánrové parametry, ať už se umíralo v "řezníkově" domě, v džungli či v podvodních jeskyních.

Neotřelý námět Dr. Seusse i celý pestrobarevný svět (vlastně dva světy) s roztomilými pišišvory sice vyznívají zcela infantilně, ale zároveň tak nějak konzistentně, mile, a především docela vtipně. I přes určitou natahovanost se adaptace tenoučké knížečky ani o nic víc nepokoušela, pročež se mi líbila více než jakýkoliv nastavovaný vývar z Doby ledové od stejného studia. 7/10

Mluvící medvěd vypadá dobře a jeho anabáze v Londýně je plná pěkných vizuálních nápadů, jenže na můj vkus vyvádí až příliš dětinské a očekávatelné "demoličně-padací" humory. Ve výsledku to sice jemu ani jeho nové lidské rodině na sympatiích neubírá, ale očekával jsem o něco sofistikovanější záležitost.