ellegrey

Herecké obsazení nebylo špatné. Anton Yelchin s Felicity Jones, která za ztvárnění Anny získala mnohá ocenění a nejspíš o ní uslyšíme i v budoucnu, tvořili příjemný pár a jejich životní vzestupy a pády působily velmi věrohodně a diváka tak jejich svízelné situace nutily doufat spolu s nimi ve šťastný konec. Ve vedlejších rolích byli k vidění Jennifer Lawrence, Alex Kingston nebo Charlie Bewley. Líbila se mi také režie v podání Drakea Doremuse, amerického a ne příliš známého režiséra. Co bych zde ale ráda zmínila a pochválila, je způsob jakým se film prezentuje od začátku až do konce. Líbí se mi, že zde nedošlo k typickému hollywoodskému přikrášlování, scény jsou podány reálně, tak jak by se mohly stát v životě obyčejného smrtelníka. A to je podle mě gró celého snímku. Žádné fantazírování, žádné pohádky, zkrátka život se všemi svými klady a zápory. Přesto se ze mě ale po skončení filmu stává divák s rozporuplnými pocity. Líbilo se mi, co jsem viděla, ale zárověň jsem čekala víc. Něco mi tu chybělo. Nevím, jak bych přesně definovala to "něco", ale přijde mi, že tento snímek měl navíc. Ale to je pouze můj subjektivní názor. Možná se mnou budete souhlasit, možná taky ne, ale Like Crazy je stále dobrým výtvorem ve svém oboru. A pokud máte alespoň trochu rádi podobné filmy, kde nemusí být klasický happyend za každou cenu, určitě neváhejte a podívejte se. 72% Více zde

Snímek, plný ambicí ze strany režiséra a očekávání ze strany fanoušků a kritiků, se v zahraničí setkává se smíšenými kritikami. Jedni ho vychvalují až do nebes, druzí jsou zklamáni a zůstávají u průměrného hodnocení díky nevyužitelnému potenciálu. Herecký koncert v podání hlavních představitelů je jedním z hlavních důvodů, který z lehce nadprůměrného snímku vytváří solidní drama. Michael Fassbender, jak už bylo mnohokrát řečeno, zažívá průlomový rok a zaslouženě na sebe ztrhává pozornost médií a publika. Těžko říct, zda-li role sedla jemu či on ji. Bez debat ale zůstává, že jeho výkon je perfektní. Pozadu nezůstává ani Viggo Mortensen a Vincent Cassel, kteří i přes tak málo prostoru, který dostali, hrají velmi dobře a věrohodně. Kdo ale stojí za zmínku je Keira Knightley v roli psychicky narušené Jungovy pacientky. Dle mého názoru svůj part zvládla perfektně a především v druhé polovině filmu o svém hereckém talentu přesvědčí i její nejzarputilejší odpůrce. Co mi ale vrtá hlavou a co nechápu, je naprostá absence herců v nominacích na nejrůznější prestižní ocenění. Hudba, v podání Howarda Shorea, byla příjemným doplňkem. Režie a kostýmy se také vydařily. Co ale ve snímku poměrně hodně vázne jsou dialogy a celkový spád. Jedná se o dobové drama s psychologickým pozadím takže je logické, že rozhovory mezi postavami budou v duchu tohoto tématu. Realita je ale jiná. Z více jak 75% jsou neustále dokola omílány odborné výrazy, které nejspíš psychologií nedotčený divák moc neocení. V ději filmu se začně ztrácet a z kina vyjde zmaten. Možná se jedná pouze o můj osobní názor, ale ke konci snímku jsem se nemohla zbavit dojmu, že zde něco chybí. Nevím, co to něco přesně je, ale něco tu scházelo. Přišlo mi, že vztahy, jak mezi Freudem a Jungem, tak mezi ním a Sabinou, jsou nedotažené. Neobsahují patřičnou a zaslouženou hloubku a ani propracovanost. Konec filmu pak vyznívá až trochu zmateně, jako kdyby filmařům při jeho natáčení už nezbývalo moc času a tak zkrátka v rychlosti natočili pár záběrů a práce byla hotová. Cronenbergova Nebezpečná metoda (A Dangerous Method) není špatným filmem, je to dobré drama vykreslující dané období. Jeho velkým nedostatkem je ale nevyužitý potenciál, tento film měl navíc. Nebýt perfektního hereckého obsazení (hlavně Michaela Fassbendera a Keiry Knightley) stal by se průměrným a snadno zapomenutelným snímkem. 73% Nebezpečná metoda

Herecké obsazení své role zvládá dobře a na diváka působí příjemným a věrohodným dojmem. Největším oříškem byl ale výběr hlavní ženské role. Mezi zvažovanými možnostmi byla například Elaine Hendrix či Scarlett Johansson. Nakonec byla po dlouchých diskuzích vybrána Michelle Williams, která svůj part zvládla velmi dobře. Důkazem toho je výhra Zlatého Glóbu či nominace na Oscara. Svojí přítomností potěšila i Judi Dench. Její role nebyla tolik velká a prostor, který dostala, také ne. Přesto dokázala diváky okouzlit a dokázala na sebe strhnout pozornost v každé scéně, ve které se objevila. Ve filmu je také k vidění Julia Ormond, Dominic Cooper či Emma Watson. Technická stránka snímku je velmi dobrá. Hudba, kostýmy, prostředí, kde se natáčelo, vše bylo zvoleno velmi dobře. Přesto jsem ale ke konci filmu měla pocit, že tu něco chybí. Poté přišly závěrečné titulky a já se tohoto dojmu nemohla zbavit. Ano, herecké obsazení, kulisy, kostýmy, to vše bylo zvoleno skvěle. Co tu ale chybělo byl děj. Filmu chyběl spád. Nějaký zvrat, který by alespoň trochu zahnal neustále se připomínající monotónost. Po celou dobu mi přišlo, jako kdybych se dívala na trailer, jehož stopáž byla z klasických tří a půl minut navýšena na hodinu a třičtvrtě. Možná že se jedná jen o můj subjektivní dojem, ale nedostatečné využití potenciálu, který byl nabízen, filmu hodne ubírá na kvalitě. A tak namísto strhujícího příběhu sledujeme průměrný a nezáživný dokument o jedné etapě života Marilyn Monroe. Můj týden s Marilyn (My Week with Marilyn) není špatným filmem, ukazuje divákovi, jak to v dané době bylo a za shlédnutí určitě stojí. Nebýt však skvělého hereckého obsazení, hlavně hlavní představitelky Michelle Williams, lehce by zapadl v propadlišti filmových dějin. 72% Více zde

Jedním slovem - úžasné. Co víc dodávat. Skvělý scénář, výborné herecké působení (ať už hlavní role v čele s Rooney Marou, či ty vedlejší), výborná režie a jako doprovázející doplněk skvělá hudba. David Fincher se opět vyznamenal a svým nejnovějším příspěvkem do světové kinematografie přináší jedno z nejlepších kriminálních dramat poslední doby. 86% Více zde

Den zrady. Nové drama z prostředí americké politiky s Ryanem Goslingem a Georgem Clooneym, který tentokrát kromě hereckého působení usedl i na režisérskou stoličku. Jak už název sám vypovídá, jedná se o drama s politickou zápletkou, která sebou přináší již trochu ohrané klišé, přesto ale na kvalitě filmu nic nemění. Herecké obsazení, které je výborné, zde hraje velkou roli. Hlavním tahounem filmu je bezpochyby Ryan Gosling (Drive, Crazy, Stupid, Love), který svoji roli zvládl skvěle. Důkazem jsou nedávno vyhlášené nominace na prestižní americká ocenění v čele se Zlatými Glóby a Nejlepším mužským hereckým výkonem v hl. roli pro tohoto kanadského herce. George Clooneyho tu vidíme v trochu jiném světle. Jeho role typického politika, který není tolik pošpiněný intrikami a nabízí jisté zlepšení do budoucna, přesto ale nepředstavuje takový ideál, jaký se na první pohled může zdát. Hlavní Clooneyho úlohou je ale režie, která se mu doopravdy povedla a díky které byl on a celý snímek nominován na Zlaté Glóby a představuje tak poměrně tvrdý oříšek pro ostatní kandidáty. Den zrady (The Ides of March) nejspíš nebude snímkem pro každého, ale přesto zůstává povedeným dramatem, které reálně divákovi zobrazuje prosředí politického života. 76% Více zde

Hned ze začátku musím uvést v omyl ty, kteří by předpokládali, že se jedná o další americkou ztrátu času. Tento vánoční animák pochází čistě z britské produkce a přestože je určen především mladšímu publiku a jeho dějová linka není tolik překvapivá, nabízí vtipné scény, originální řešení doručování dárků a okouzlení vánoční atmosférou. Herecké výkony, v tomto případě propůjčování jejich hlasů kresleným postavám, jsou skvělé. Tato sestava se vážně povedla a byla hlavním důvodem, proč jsem se na film těšila. Pozadu ale nezůstávají ani Joan Cusack či Imelda Staunton v roli paní Santové a matky Arthura a Steva. Ráda bych také pochválila jistou originalitu, se kterou snímek přichází. Celá dynastie Santů, Santova rodina a doručování dárků vysvětlující, jak dětmi milovaný Santa Claus dokáže během jediné noci nadělit všechny dárky. Velká vánoční jízda (Arthur Christmas) je milým a povedeným vánočním animákem, který potěší vybrané publikum a ostatní diváky přinejmenším naladí do té správné vánoční atmosféry. 76% Více zde

Nákaza (Contagion) ukazuje divákovi, jaké by to bylo, kdyby naši planetu pohltila neidentifikovatelná nemoc, proti které neexistuje žádný lék. Postavuje lidstvo do opozice, najednou člověk není na vrcholu potravního řetězce, ale stává se jen další obětí. Obětí, která nemá neomezenou moc jako předtím. Líbila se mi filmová zápletka, která přestože nebyla originální, působila dobře. Herecké výkony byly velmi dobré. A skvělá byla režie Stevena Soderbergha (Traffic - nadvláda gangů, Dannyho parťáci 3). Líbily se mi především scény na začátku filmu, kdy Soderbergh dává důraz na každý lidský pohyb, na každý dotek. Sebemenší drobnost, která později přeroste v tak nebezpečného protihráče. Na filmu se mi také velmi líbila hudba Cliffa Martineze (Drive, Obhájce), která perfektně ladila s jednotlivými záběry. Dokázala podrthnout napětí vyplývají z děje a dodat scénám mrazivý důraz. Nákaza je zvláštním ale dobrým a povedeným filmem. Dostala jsem od něho přesně to, co jsem očekávala. 78% Více zde

Možná si někdo pamatuje, že režisér, Garry Marshall, který stojí za tímto projektem, již loňský rok přišel s podobnou myšlenkou. Myšlenkou, kdy se divák stává svědkem příběhů lidí, kteří se navzájem znají nebo jsou spojeny dohromady nějakou událostí. Podobně tomu bylo u snímku Na Svatého Valentýna. A bohužel, podobně jako u svého předchůdce, ani Šťastný Nový rok nevyužil svého potenciálu a výsledek zdaleka nedošel svých ambicí. Celkově film nebyl špatný. V některých momentech byl vtipný, v některých dojemný, zkrátka klasická romantická komedie. Ale přesto tu něco chybělo. Něco co by z průměrného tříhvězdičkového filmu udělalo čtyřhvězdičkový unikát svého žánru. Filmaři zde hodně sází na podmanivou atmosféru povánočního New Yorku, velkolepé americké oslavy a hvězdné obsazení. Scény, které mají mít nádech smutku, nostalgie nebo dojetí, dohromady tvoří jeden velký podvrch, kdy na diváka z jedné strany "tlačí" krása Times Square a z té druhé tragický osud jeho hrdinů dokreslený hudbou, která hraje na divákovy city. Co se mi ve filmu ale líbilo, byla dějová linka mezi již zmiňovaným Zacem Efronem a Michele Pfeiffer. Nepatřím mezi obdivovatele této americké mladé hvězdy a stále jsem toho názoru, že jeho herecký talent není příliš velkolepý, nicméně příběh těchto dvou postav působil mile, obsahoval vtipné situace, které byly opravdu vtipné a zakončení jejich příběhu bylo povedené. 62% Více zde

Jméno Lars von Trier není třeba představovat. Na kontě má mnoho úspěšných, ale zárověn rozporuplných filmů, které se vám buď líbí nebo ne. A stejné je to s Melancholií. Buď vás nadchne, nebo odejdete z kina znuděni, bez zážitku. A právě tento režisér z Dánska (Antikrist, Dogville) nám zde představuje jeho vizi o zániku celého lidstva. Celý film je rozdělen na dvě části. Ta první, "Justine", není špatná, ale je znát, že kvalitou je slabší. Hlavní postavou je dívka jménem Justine (Kirsten Dunst), která zažívá svůj svatební den plný nervů, problémů ale také okamžiků štěstí a vtipů. Nevím, jak tuto část chápali ostatní, ale mně se Justine jevila jako žena usilovně hledající životní štěstí, které ale stále nepřichází. A tak místo skvělého závěrů svatebního dne a štěstím překypující celé rodiny, přichází pravý opak. Poté následuje druhá část "Charlotte", kde se hlavní postavou stává Justinina starší sestra (Charlotte Gainsbourg), která je jejím pravým opakem. Má manžela, syna, rodinný dům. Možná, že na někoho může působit až usedle. Tato část je už více "Trierovská". Nechybí tu emoce, drama ani divákův zvláštní pocit, né-li soucit s postavami a jejich osudem. A právě tady nám do sebe začíná všechno zapadat. Zjišťujeme, co je vlastně ta Melancholia, proč je tak nebezpečná, co naše hrdiny čeká. Možná si vytváříme až svoje vlastní teorie. Herecké postavení je skvělé. Hlavní představitelky, Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg, jsou úžasné, obě dvě podaly skvělý výkon. Ve vedlejších rolích je k vidění Kiefer Sutherland, Stellan Skarsgård, Alexander Skarsgård a Charlotte Rampling. A i oni si zaslouží pochvalu, nehledě na velikosti prostoru, který dostali. Kromě režie, bych ráda ještě vyzdvihla skvělý začátek filmu. Několik minut dlouhé úvodní záběry s krásnou až místy mrazivou hudbou v pozadí, které vám začnou ke konci dávat smysl. A pak samotný závěr. Tragický, smutný, ale vážně povedený. Jak už jsem řekla, Melancholia není filmem pro každého. Není to film pro široké publikum, ale věřím, že si své fanoušky získá. Za sebe musím říct, jednoznačně ano. 80% Více zde

Filmů, které měly ve své náplni rasové problémy, bylo natočeno už mnoho. Některé se bezpochyby zapsaly do historie kinematografie, jiné nepotěšily ani neurazily a na některé se oprávněně zapomnělo. Toto však není případ Černobílého světa. Někdo by si mohl myslet, že jde o další průměrné drama, jenž se snaží hrát na city diváka a získat si tím jeho přízeň. Omyl. U tohoto filmu se zasmějete, popřemýšlíte, možná dojde i na slzy dojetí, ale i přes dlouhou stopáž si nepokladete otázku, kdy ten film sakra skončí. Herecké obsazení je výborné. Z Emmy Stone se stává nadějná herečka, Viola Davis a Octavia Spencer ukazují, jaké to je žít v Americe na začátku šedesátých let minulého století a Bryce Dallas Howard ztvárňuje typickou zámožnou paničku v domácnosti. Přestože snímek vykresluje rasové problémy a rasovou nesnášenlivost, nečekejte velké znázornění násilí, problematiku Kukluxklanu apod. Zde se jedná o čistě ženský svět a ženský způsob vyrovnávání se s konflikty. A i když český překlad filmu není moc lichotivý, Černobílý svět je příjemným a zároveň kvalitním filmem, který vás rozhodně nezklame. 80% Více zde