ellegrey

Celý snímek bych rozdělila na dvě části. První polovina filmu je výborná, děj má spád, pro diváka není ani tak těžké vžít se do role hlavní hrdinky a prožívat s ní složité situace a období jejího nástupu na trůn. Ta druhá už je o něco horší a v některých místech lze dobře vidět, jak pokulhává za svojí lepší polovičkou. Přesto se ale filmu podařilo uchovat si jakési dekorum a ve svém samotném konci vyznívá jako dobrý historický film s perfektní Emily Blunt v čele.

Až si tak někdy říkám, zda-li to pokračování nebylo zbytečné.

Moc pěkný a povedený životopisný film s naprosto skvělým a strhujícím výkonem Marion Cotillard, která zde nejspíš poprvé světu ukázala, jaký obrovský herecký talent v ní dřímá, a že zkrátka její jméno neuslyšíme naposled. Edith Piaf je legendou, její život byl plný šťastných okamžiků, ale také smutku a prohry. Nebylo proto nejspíš jednoduché její celý životní osud napasovat do klasické filmové stopáže. A ačkoli jsou některé časové skoky nepříliš lichotivé, chápu, že jinak to natočit nejspíš nešlo, a tak nezbývá než vzdát hold Olivieru Dahanovi, jemuž se podařilo vytvořit poměrně kvalitní filmové dílo o jedné z největších zpěvaček všech dob.

Neskutečně milý a kouzelný film, který si mě svým příběhem, hereckým obsazením, prostředím a malebnou anglickou krajinou naprosto získal. I když by se tu chyby našly a snímek se nevyhnul klasickému a za ta léta vzniku filmu dlouho zaběhnutému klišé, Penelope je krásná "novodobá pohádka", kterou stojí za to vidět.

Některé dokumenty, ať už se sebe více zajímavým tématem či úmyslem, který chtějí sdělit, ke konci vyznívají buď směšně nebo zkrátka jako další věc, co se nepovedla. Zátoka (The Cove) rozhodně do takové kategorie nepatří. Naopak. Dokument je složen z několika reportáží, rozhovorů a také dost drsných záběrů, které jsou bohužel pravdivé a díky tomu o to smutnější. Já osobně asijskou kulturu, ať už japonskou, čínskou či nějakou jinou, nechápu a ani nechci chápat. Je sice hezké, že Japonsko je jednou z nejrozvinutější zemí světa, nebo že je jeho ekonomika je jednou z nejlepších, to ale neznamená, že jejich veškeré chování má být omlouváno, přehlíženo nebo dokonce schvalováno. S tímto tempem, a i s jinými státy, které se takto aktivně a produktivně na rybolovu podílejí (ať už delfínů, velryb, žraloků či jiných mořských tvorů) se některé druhy těchto živočichů brzy přesunou ze seznamu ohrožených druhů na ty vyhynulé. Možná pak, všechny zapojené, i "trkne", kde udělali chybu, ale už bude, jak tomu hodněkrát bývá, bohužel příliš pozdě.

Tak po nekonečně dlouhé době jsem film viděla i já a musím se přiznat, že jak během jeho sledování, tak po jeho konci, z něho mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu je zde promítán poměrně silný příběh o přátelství mezi člověkem a zvířetem, jejich osud a cesta životem, ať už společná, či etapy, kdy musel jít každý sám svojí cestou, při které se každý seznámil s jinými lidmy, potkával jiná místa zasažená první světovou válkou, jejími hrůzami a následky na civilním obyvatelstvu i vojsku. Téma válek a lidského násilí je bezedné, takže v každém případě tvůrci nabízí poměrně neomezenou škálu možností, jak se svým projektem naložit. To, co zde chtěl Spielberg divákovi ukázat je sice hezké, otázkou však ale zůstává, jak na to opačná strana zareaguje. Já osobně jsem celý film neviděla napoprvé a dokoukala jsem ho až po dlouhém odstupu. Na tento snímek musí mít člověk náladu, a i tak zde zůstává možnost, že ve finále nebude spokojen. Možná bude čekat nějaké epické zakončení, vyhrocení událostí na maximum a následný bezmilostný útok na jeho city. V tom je ale na omylu. Steven Spielberg se zde představuje zcela v jiném světle. Jeho pointa nespočívá v účelu dohnat diváka k citovému kolapsu v samotném závěru snímku. On zde od začátku do konce promítá osudy lidí z předešlého století, jejich šťastné a smutné okamžiky. Tzv. maličkosti, co ve výsledku neznamenají vůbec nic pro historii celé války, ale přitom mají obrovský a nezaměnitelný význam pro každého jedince.

Tak aktuální třetí řada značně pokulhává za svými předchůdkyněmi, druhou a první. Přesto se v ní dá najít pár dílů, které jsou poměrně fajn, a které nám připomínají ten "starý a dobrý" seriál Glee. A co se týče seriálu samotného, když se povznesete nad jisté okolnosti, některé scény, které my, Češi, chápeme jako "další americkou trapárnu", seriál si zamilujete. Postavy a jejich příběhy, zvláštně některé, jsou popsány dobře a reálně, není to jen čtyřiceti pěti minutová ztráta času o hollywoodské smetánce. Kdepak. Největší gró celého tohoto fenoménu ale spočívá v hudbě. Hudební čísla, ať už jen ta cvičná, zkušební, či kreace z různých soutěží, působí zábavně a jsou hlavním magnetem diváků.

Ačkoli snímek sklízí převážně kladné recenze na každém rohu, já se tentokrát musím přiklonit k té druhé, méně zastoupené straně. Před návštěvou kina, jsem od filmu očekávala pořádný zážitek. Počítala jsem s faktem, že se tu alespoň trochu promítne klasické klišé sci-fi filmů, ale vůbec mi to nevadilo, protože mám tenhle žánr ráda. Těšila jsem se na nějaký příběh, akci, zábavu. Bohužel, z kina jsem vycházela s mírným zklamáním. Ano, herci podávají slušné výkony a dávkou vtipu se tu nešetří, ale to je asi tak vše. Je sice hezké, že se nám na plátně sešlo několik super hrdinů, kteří neváhají a brání lidstvo a jejich planetu do posledního dechu, na tomhle ale stavět celý film mi přijde trochu málo. Po první polovině filmu, která působila tak prazvláštně, jsem si říkala "tak, a teď to přijde, nějaká závěrečná bitva, která to vše dovrší a zlepší celkový dojem". Nic. Avengers nejsou špatným filmem, jistě si najdou řady svých fanoušků, důkazem je například hodnocení filmu samotného, nabízejí dobrou zábavu a některé postavy a jejich osudy jsou zajímavé (mně se asi nejvíce líbil příběh Hulka), já se ale nemůžu zbavit pocitu zklamání, čekala jsem zkrátka víc.

Problém, o kterém se snaží film vyprávět, byl, je a rozhodně i bude závažnou otázkou, která nad lidstvem bude viset ještě hodně dlouho, a kterou je třeba řešit. Filmů s drogovou tématikou tu už bylo mnoho. Některé si nebraly přílišné servítky a zobrazovaly osudy ať už fiktivních nebo reálných populárních osobností a některé promítaly problémy závislých na normálních, obyčejných lidech a jejich životech. Jedním takovým je i film Trainspotting. Náměť na slušný děj tu je, to se nedá upřít. Kromě potíží s drogami je zde také vyobrazena problémová část 20. století celé Velké Británie a zemí jí náležících. Všechny tyto aspekty "jsou v pořádku" a slibují dobrou, ne-li skvělou podívanou. Ale já se nějak nebavila. Ačkoli se Danny Boyle doopravdy snaží divákovi co nejlépe realisticky promítnout osudy hlavních hrdinů, na mě tohle představení moc nezapůsobilo. Šlo mimo mě. A to byl můj největší problém s tímto filmem, který měl dobré herecké obsazení, které podávalo dobré výkony (hlavně mladý Ewan McGregor), skvělou režii a zaobíral se vážným problémem. Mě se tohle všechno v celkovém podání nějak nedotklo.

Doopravdy milý a příjemný film, který diváka naladí do té správné atmosféry a neurazí snad ani největšího odpůrce Vánoc a filmů s podobnou tématikou. Edmund Gwenn je nejlepší Santa, který kdy vystupoval na velkém plátně a na Natalii Wood se dobře koukalo už v jejich hereckých počátcích. A co, že celý film je jedno velké klišé, na kvalitě to vůbec nic nemění. Ba naopak. Jen je opravdu škoda, že snímek nebývá v televizích v předvánoční čas vysílán, a když, tak je k vidění jeho nepovedený remake, který je pravým opakem tohoto černobílého klenotu z konce první poloviny 20. století.