mchnk

Žánr horor mi k srdci nikdy moc nepřirostl, než jsem tedy poznal, co může tento žánr znamenat v rukou precizních tvůrců z Japonska, nicméně i na počet oblíbených hororů z krajiny vycházejícího slunce mi stačí jedna ruka. Dlouho jsem žádný pokus o strašení diváka nezhlédl a po velmi pozitivních reakcí jsem si natěšeně film kolem jedné v noci pustil. Pro mě tedy nestoudný kýč. Scénář a celý vývoj je v podstatě směšná fraška, opírající se o všemožné hororové klišé. Strašně tajemný obsah žaludku překrásné nebožky, staleté čarodějnické rituály a pochopitelně zombie, bez kterých dnes točit horor snad ani nelze. V hodnocení mě utvrdilo i vyloženě trapné family drama, které je také součástí tohoto legračního filmu. Jestliže je toto pro zdejší hororové fanoušky jeden z nejlepších filmových zážitků poslední doby, nemá zřejmě žádnou cenu, abych tento žánr v podání západních tvůrců někdy v brzké době opět pokoušel.

Další nezvratný důkaz tvůrčích možností šedesátých let. Jediný režisérův film. Silně šedesátkový, velmi roztomile ujetý, taková letní párty v doprovodu free jazzových tónů. Jedny z prvních skladeb Luboše Fišera také nádherně podtrhují celkovou uvolněnosti i jistou dávku filmové alternativy, jež v sobě tento snímek nepochybně má.

V rámci československé kinematografie padesátých let, pro filmaře bezpochyby v jedné z nejtěžších dob, nám soudruh režisér Vlček nabízí excelentně zrežírované a sehrané drámo, na které dokonce dostal od kolegů straníků barevný materiál. Osobně bych raději uvítal obraz černobílý, nicméně v podstatě nic, ani chvílemi nucený dialekt či lehounce ukvapený závěr (i po stránce režijní), mi nemůže plný počet pokazit. Nádherný exteriér drsné beskydské krajiny i velmi silné drama, prokládané jemným humorem malého Ogara__ "Však cigáni kůří od čtyř let a uděné maso déle vydrží..."__mohlo být inspirací pro slovenské tvůrce, jako byli Zachar či Ťapák, vyprávějící nám o podobně nelehkých, v některých případech až tragických, osudech obyvatel pod Tatrami. Nadprůměrná režie, scénář i herectví. Pro mnohé zúčastněné tvůrce nepochybně životní záležitost.

Punk vs. balkánský nacionalismus aneb pohled na národní kulturní úpadek, ze kterého je ovšem stále možné ždímat prachy. Ačkoli byste s touhle partičkou v jednom autobuse jet zřejmě nechtěli, jejich přirozené lidsko-kamarádské smýšlení bez ohledu na to, z kterého koutu Balkánu kdo pochází, může být pro mnohé inspirací. Hudba nepochybně spojuje, i když v tomhle případě jen několikataktová, uřvaná a vlastně nikoho nezajímající. Boří monotónní prázdnotu všedních dní, je klíčem k věčné mladosti, vždyť ke štěstí nám stačí někdy jen doufat...těšit se. Taky pivo a tráva. Alternativní nádech, civilní herectví, "nezúčastněná" režie a propojenost žánrů zde funguje natolik dobře, že si jen s obavami představuji film s podobnou tematikou v současném českém provedení. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]

Vlna politicko-společenského uvolnění, jež dala možnost filmovým tvůrcům od Československa na východ točit alespoň několik málo let zcela svobodně, se vynikajícím způsobem přelila i na západ od nás, konkrétně k jednomu z nejabsurdnějších výjevů a projevů myšlení armádně nejsilnějších mocností světa. K Berlínské zdi. Film pojednávající o jiné vlně, jež přinesla do kulturně i vědecky bohatého národa primitivní násilí, jako formu uplatňování moci, nenávist, zlo a hlavně nucený antisemitismus, jenž je zde velmi efektním způsobem vyobrazen v postavě dr. Inge Ruoffové. Solidární nacistky. Pod náporem nastalé situace ovšem celá společnost ohýbá hřbet a poslušně ukazuje prstem na viníky. Po filmu Die Mörder sind unter uns, pro mě již druhé, excelentně zrežírované drámo, pohrávající si se svědomím německého národa. I když tentokrát lehce narudlé, neb hrdinnost zde vyobrazených oddaných komunistů, je přece jen trochu tlačená. Také jejich boj proti nacistickému zlu, v kontrastu se zlem stalinistickým, které se ve stejnou dobu valilo přes Evropu východní, může být pro současného diváka lehce rušivý prvek. Ve výsledku se ovšem jedná o velice slušné psychologické drama, které podrobně a s filozofickým nadhledem rozebírá krizi lidských hodnot, jež zasáhla nejen Německo na začátku třicátých let minulého století.

Každodenní život i obraz silně romantického vztahu, jenž ve finále naplňuje tragické atributy krajiny, ve které se vše odehrává, je zrežírován skutečně velmi slušně. Nicméně určitá tuctovost až kýčovitost děje, měnící zdařilou akci i přetěžká rozhodnutí hlavních postav v pravou chvíli v klasicky zamotanou palestinskou telenovelu s revolučně laděným pozadím, mě k vyššímu hodnocení jednoduše nepustí. Láska, vlastenecká čest i lidská hrdost...zrada. V mých očích zbytečně žánrově přehlcené.

Vytrvale temná, silně dramatická atmosféra, podpořená detailním dobovým prostředím, výbornými záběry a zdařilými dialogy, zastiňuje jinak přehnaně teatrální herectví, které se vyhýbá snad je vynikající Ljudmile Celikovské. Komorní historické drama, ale i velkolepá podívaná.

Rozhodně jeden z nejoptimističtějších filmů, které jsem mohl zatím zhlédnout. Plný lidských zázraků. Komediální nadsázka i dostatečná dávka absurdity velmi povedeně kontrastuje s dramatickou, drsnou realitou, ve které se vše odehrává. Totó___milý a usměvavý človíček s nelehkým osudem, ale nevyčerpatelným nadšením pro život, soucítící s každým kolemjdoucím, má-li tedy čas, a rozdávající radost i naději...tajná přání, jejichž snadné naplnění může ovšem člověka změnit. Přirozenou pokoru náhle střídá nenasytnost a každodenní životní skromnost je potlačena touhou po všem, co mají jiní. Tento rozkol zůstává ve filmu jaksi nedořešen a proto mi závěr přišel lehce ukvapený a nedotažený, nicméně celkově se jedná o velmi povedenou, morálně zábavnou podívanou s velmi milou hudbou a skvělým herectvím.

Dosti bídné herectví, takové nejisté...nejen např. Marvan byl vskutku velmi podivný. Stejně je laděn i celý příběh, zobrazující až příliš okatě nabubřelou rozmařilost i přirozenou hloupost obecních zastupitelů a zároveň nuzný život tvrdě pracujících havířů se srdcem a svědomím na pravém místě. Nesmí chybět nucený sňatek, i když srdce již dala jinému, hrdinné zadostiučinění a nakonec zasloužené potrestání všech zlých. Téma, které se v československé kinematografii objevuje vícekrát, je pro mě v tomto případě zpracováno průměrně.

Nakonec jsem v sobě našel plný počet pro tento dosti výjimečný film, jenž svou dobu vyobrazuje s velkou úctou a precizností. Strahinja, srbský sokol, hrdinný mládenec, jehož jméno se v jisté části Balkánu skloňuje možná víc než u nás Žižka s Husem dohromady. Velká škoda, že srbský národ, krom vyznávání jména, nepřevzal i Strahinjovy charakterní vlastnosti či jeho postoj k mravním zákonům lidským, jak sobě i světu, žel přírodo, v minulosti dokázal. Osobně ovšem věřím, že v Srbsku žijí i "Strahinjovi" lidé, vyznávající hodnoty založené na cti a svědomí, převážně a hlavně vůči sobě samému. Podobně přetěžká dilemata řeší ve filmu hned několik postav, nicméně základem takto laděného dramatu je (ne)rozhodování a (ne)konání Strahinjovo a především jeho ženy Andji. Každodenní život pod tíhou otrocké víry, dohledem svého Boha a v boji proti hříchu, který je nutné bez milosti, krutě a především dle zákona trestat. Zákonu se nikdo protivit nemůže, matka, otec i bratr, tě nechají bolestivě a nelidsky trpět, tedy až do chvíle, kdy se v člověku ozve svědomí...vůle k svobodnému myšlení i činům...tedy hřích.___"Bože, nerozumím světu, který jsi stvořil!"___. Dokonalé herectví všech zúčastněných, velmi silný příběh, vyvíjející se do posledních minut a stejně laděná, ničím nenarušená atmosféra, jejíž součástí je i v podstatě dokonalé podchycení lidské morálky a myšlení své doby.