mchnk

Ve velmi malé zkratce by se vše dalo přirovnat k videoklipu skupiny Soundgarden - Black Hole Sun, který má, s kapkou nadsázky, stejný základní děj. Zde ti lidé nejsou divní, tady už jsou divně divní. Vysvětlení příčin nastalé situace mi přišlo z počátku nedostačující, ke konci velmi legrační. Žánr komedie zde není uveden, takže je nutné, to vše brát s dramatickou a mysteriozní tváři, ironie kouká za rohem. Také je nutné snímek brát jako výborný detektivní příběh, který se vyvine do skvostného zjištění. Výsledek pátrání mohl rozjet vynikající psychologickou hru, klidně i s těmi strašně FREAK lidmi, kdyby to muselo být. Místo toho ovšem nastane, chvílemi, pohádkově laděný příběh o bláznech z jedné vesnice, kteří si stále neuvědomují, že tohle, tam prostě nevypěstujou. Tato věta mně dostala do kolen a následující happy country song ještě níže. Film nelze žánrově označit, což může být, v některých případech, fakt bomba, ale tohle mi způsobovalo jen zoufalé výdechy zakončené slovem co. Lidé, žijící v systému tržního hospodářství, prosí bohy o úrodu?? Jde jen o jedno, nebýt "normální" děti, ženy muži i starci. People freaks v podaní, např. filmu Gummo, vyznívají daleko přirozenějším dojmem, zde jen všechno, na úkor děje, rychle směřuje k "šokujícímu" konci, který se ovšem během filmu zprůhledňuje stále víc. Pro mně nedostačující a velmi jednoduše pojatý scénář.

Možná by stačilo napsat...nějakej Cory ze Států v roce 2009 natočil dokument o listopadových událostech v ČSSR roku 1989. Každému, kdo zde žil a žije, to musí k celkově představě o pojetí dokumentu stačit. Češi již musí být nadabováni jinými Čechy, neb, dle tohoto dokumentu, mluví celý národ plynně anglicky. Kromě toho Havla, jak by řekla dnešní mládež, pro kterou je toto jméno jednoduché a dostačující synonymum celé této měsíční historie. Něco podobného, jako americký výklad historie. Washington a Lincoln...víme, děcka? Srdceryvnou hudbou prokládané ohlédnutí, někam daleko do východní Evropy, musí být nezáživné i pro intelektuálněji či historicky více zaměřeného Američana, pro kterého je tento dokument určen. Postkomunističtí nýmandi byli precizně zpracováni ozubenými koly kapitalistických bagrů, jejichž řidiči nezapomínají na praktiky a odkaz svých buržoazních předků. Hrnou se ze západu a požírají vše, co povede i k minimálnímu zisku. Někteří domorodci, postiženi morální křivicí, umí v této tržní oranici chodit. Mají špinavé ruce, ale utřou si je do jiných, kteří již se z bahna nedostanou. Cinkal jsi, mrzl jsi, dělal sis naděje, a teď jsi rád, že žiješ. I taková byla ona sametová. Chopit se tématu odvážnější režisér, jenž by dokázal zachytit i druhou stranu mince, tedy sociální, tržní i společnost na třídy rozdělující úpadek národa, mafiánské praktiky propojující každodenní politiku, justiční privilegia, zoufalost pracovního systému, ve kterém pravidla určují nadnárodní koncerny, řízené kdo ví odkud, kulturní degeneraci ve všech směrech či například převádění státních rezortů do soukromých, by z dokumentu rozhodně udělalo daleko objektivnější záležitost. Tahle se jedná o více než tuctový kýč s neuvěřitelně naivním poselstvím míru, natočený na způsob Hollywood emotions.

"Je strašné, když člověk člověka zabije z nenávisti, daleko strašnější ovšem je, když člověk zabíjí mechanicky...". Chceme vládnout, mít moc, ale hlavně žít. Chceme si zatančit, zazpívat a pomilovat se. Chceme milovat bližního svého, nebo ho zavraždit. Každá cesta má svůj konec a někdo musí být ten poslední, který bude doprovázet Smrt po vyprahlé zemi. Nekompromisní Jakubiskův výkřik a obžaloba minulé i budoucí (ne)lidskosti. I když každý lidský čin, se počítá. Drsné obrazy mladého filmaře běhajícího kolem herců s ruční kamerou a vysílající varovné poselství. Vše dokonale podporuje Kubáňův Smrťák, kterého nám může závidět i samotný Bergman a vynikající hudba Štěpána Koníčka.

Vše drží pevně v rukou Vlado. Jeho Howard Solness, který během pětasedmdesáti minut odhalí svou duši, je skutečně výborný. Solnessova minulost, přítomnost i budoucnost pěkně pohromadě. Vyříká si to sám se sebou a svede souboj se svým přísným charakterem i strachem. Hudebně excelentním způsobem doprovozená záležitost s precizní režií a bezchybným herectvím. Celý závěr si mohl ukrojit pár minut z předchozího děje, který se občas stává monotonním. Vcelku je konec ukvapený a lehounce pokazí předchozí krásně potemnělou atmosféru, nastolenou za pomocí minimálních prostředků. I tak se jedná o skvělou perličku pro československé fajnšmekry.

Neznámý slovenský snímek o jedné chalupě, ve které se postupně rozehraje celá nelidská podstata 2. sv. války, vlastně jakékoli války, ve které lidé zabíjejí jiné lidi z rozkazu. Opačné chování je považováno za nesmyslné a iracionální. Mutter Belková se nezbláznila, zbláznil se svět. Ona jen naplňuje svou lidskou povinnost. ..."Prečo?" "Pretože je to človek...". Vše pod jednou střechou a s hosty z obou stran barikády, kteří naplňují své přísahy i morální povinnosti. Jeden ze specialistů na slovenskou válečnou kinematografii popáté, a konečně za plný počet. Nádherná hudba a velmi silná atmosféra končící opravdu silně. Pro mě bez diskuze jeden ze slovenských vrcholů sedmdesátých let.

Vězněm jsi a vězněm zůstaneš. Osvobozeni, aby mohli být uvězněni. Natočit toto na začátku normalizačních let sovětského bloku, je cosi nevídaného. Velmi by mne zajímal osud filmu a jeho veřejné distribuce. Jednu navíc za Stanisławu Celińskou. Fakt, že se jednalo o debut + její přirozený šarm, jsou kombinace, které mne uchvátily.

Vynikajícím způsobem podchycená oslava života. Přežili a slaví. Žijí. Vše doprovázeno dokonale sedícím hudebním doprovodem od našeho geniálního filmového skladatele.

Jeden ze specialistů na válečnou kinematografii, který své kvality plně ukázal hned na začátku své kariéry ve snímku Uloupená hranice, zde nastoluje opět skvělou situaci, lámající charaktery jak školní tužky. Dvojice učitelského sboru typu rodinného se zde střetává s nekompromisní hrou na pravdu nutnou a pravdu skutečnou. Jsou zapojeny do dění jejich státu, který v některých vytváří dilema o uniformě...obléci, nebo neobléci...v dalších se probouzí rozumní realisté a dojde i na odhodlané, činuschopné hrdiny. Po hrdinství prý z pravidla následuje pomník. Dnes se toho bojí, zítra tomu jdou vstříc. Ústřední námět lze přirovnat k též Weissově Hře o život vidím v tom i Polnočnou omšu a ke konci nepochybně i Hodinu dvanáctou. Nešvar němčiny ve slovenských válečných filmech bez jakéhokoli překladu je zde vyřešen slovensky mluvícím esesmanem, ale i tak je škoda, že některé věty, třeba univerzálního československého filmového nacisty Jindřicha Narenty, si užijí jen německý jazyk ovládající diváci. Zde to není ani tak dramaticky omezující jako např. v Polnočnej omši. Naopak, drama se zde stupňuje do velmi silného závěru, ve kterém se morální ledové zábrany bortí naplno. Skvělá režie a tradičně kvalitní Srnkovo hudba. Slovenské národní povstání již po několikáté a vždy v kvalitě nejvyšší. Pro znalce známějších filmů o SNP rozhodně povinnost.

Kvalita seriálů předlistopadové kinematografie se zde ještě drží, ale již z posledních sil.

Jakousi ikonu před a poté normalizačního undergroundu v Československu jsem více poznal až díky tomuto dokumentu. Hektolitry alkoholu prokládané prózou a ranami obuškem vytvořily Magora. Vulgární, nestřízlivý a s nekontrolovatelnou myslí propojenou s činy. Pár útržků z jeho excesů se tu také najde. Čekal jsem dokument o člověku, který dělal underground v době, kdy byl nejvíce potřeba, ale dostal jsem obraz vychvalovaného, ale i nekontrolovatelného opilce. Pravý underground doby, tedy skupiny The Primitive group, či Plastici, zde slouží jako pozadí. Asi to tak mělo být, ovšem zdlouhavý dokument je od půlky monotonní a ne příliš záživný. Perličky z archívů jako Gottův projev na schůzi Anticharty okořenění emotivním projevem Jiřiny Švorcové, či soukromá fota patří jistě ke kladům snímku. Fotka několika mániček pod nápisem Potraviny LSD je dozajista k nezaplacení. Smysluplný underground doby mi z toho dokumentu nepřipadal tak silný, jaký bez diskuze byl.