Two.Swallow

Proti gustu... však to znáte. Po rozhodnutí, že nebudu odsuzovat českou kinematografii jsem se zase rychle poučila, že ze své cesty nemám tak snadno scházet. Od tohohle trháku kin jsem čekala... Vlastně ani nevím co přesně. Rozhodně víc, než otrávený ksicht a pocit zmařené hodiny a půl života. Doufala jsem, že se zasměji, ulevím si od starostí a na chviličku vypnu u Donutilovy osobitosti. Jak sám prohlásil, tahle role se mu za dobu kariéry povedla nejlépe zahrát, protože absolutně neodpovídala jeho klasikám, ale přesto Román pro muže nespasil.

Nikdy jsem si moc nelibovala v české kinematografii a když to šlo, spíš jsem se novým trhákům kin vyhýbala velkým obloukem, protože každý nový film se mi zdál horší, ale náhodou jsem se na Ženy v pokušení narazila a docela jsem byla zvědavá, jak se rozvíjí Dykův herecký talent. Ale v závěru filmu jsem vlastně jeho roli ani tak moc nepostřehla a uvědomila si, že během filmu už mě ani tolik nezajímala. Zato E. Balzerová mě v roli cáklé, sexuálně nabité babičky doopravdy potěšila a rozesmála. Takže, zvažuji svůj postoj k českým dílkům a uznávám, že tady jsem se původně sekla.

Po dlouhé době animák, který zvedl náladu. Je v tom trocha napětí, trocha té základní neoblomnosti, která časem povolí, trocha smutku, trocha roztomilosti a nové téma - kreslené špiónství. Dívala jsem se s chutí, převážně se usmívala a kupodivu jsem si ve své náročnosti libovala i v českém dabingu, neboť Lábusův hlas se nedá nikde odmítnout. Své označení rodinný si jako jeden z mála opravdu zaslouží, protože podle okolních reakcí se bavili kategorie od 18ti výš stejně tak dobře jako malí špunti.

Po samé chvále a neustálých komentářích je to nejvtipnější film, co jsem za poslední dobu viděl, musím říct že křičím naprostý opak. Film mě zajímal do momentu, kdy skončila role Johnsona a Jacksona a u jejich konce jsem se jako u jediné části filmu docela pobavila. Ovšem když nastoupila ona záloha v podobě naprosto nemožného a nevtipného Farrela (který mi svým šarmem spíš připomíná pedofila) a Wahlberga, ztvárňující nezdolatelnou skálu protivnosti, film pro mě pozbyl smysl. Dokoukávala jsem ho už spíš jen z úcty k televizi. I jako křehčí pohlaví dokážu ocenit pěknou tvář a postavu hereček, ale bohužel, ať s velkým výstřihem a prsama až na stole, ani Mendesová to nezachránila.

Velký starý dům, tajné dveře do sklepa, ukňouraná trapka, která je naštvaná na rodiče a nikdo jí nevěří její příšerky z podkroví, které se bojí světla, ponuré počasí a velká kovová brána... Nějak už se mi to zdá okoukané. Jen s výjimkou toho, že srkřítci jsou absolutně všehoschopní, když mají v ruce nářadí a břitvu. Nemůžu říct, že jsem filmem zklamaná, ale k uspokojení mě taky tolik nenadchl - rozhodně ne zaživa vyrvané zuby. Herecká přehlídka mohla být o něco lepší, ale Katie mi kupodivu ze všech rolí seděla nejvíc.

Poprvé po dlouhé době můžu říct, že jsem s mysteriózním thrillerem spokojená. Ačkoliv Craiga jsem začala bojkotovat po obsazení v první jeho Bondovce, tady jsem neprotestovala - zmateného cvoka zahrál opravdu dobře. K němu to chce vyrovnat ještě nějakou hezkou tmavovlasou tvářičkou, což Rachel Weisz vcelku je. Co se děje týče, taky nemám moc připomínek, možná jen fakt, že po zvratu v polovině filmu jsem se asi 2 minuty kompletně ztrácela. Ale v závěru jsem si docela jistá, že si to pustím znovu. Klidně několikrát.

Z počátku jsem byla docela natěšená, úvodní scéna v prázdném kině mě donutila nadskočit a netrpělivě jsem vyčkávala zbytek, ale ten už byl spíš zklamáním. Blbka s holým zadkem je samozřejmě hlavní součástí, která se nedá takovým typům filmu upřít, že se tu míhala i upíří hvězdička Stmívání bych taky zkousla, ale proč se k tomuhle namanul Gary Oldman, to mi hlava nebere.

Na film jsem se těšila už jenom díky zdařilému obsazení a akčně laděným ukázkám, ale v závěru jsem byla plná divných pocitů, které nevím kam přiřadit. Pokud se akčnost měří počtem usekaných rukou a krví tekoucí v písku, tak potom se dá přiřadit k psaným žánrům. Postapokalyptický námět filmu mě vedl k myšlence, že bude bezkonkurenčně nejlepší (docela si v nich libuji), ale teď se držím toho, že mohl být zpracovaný mnohem lépe. Každopádně, viděla jsem, ocenila jsem, stačilo mi, možná se jednou podívám znovu.

Zdařilá jakási kopie na Simpsonovi, ale přesto ji považuji za svou oblíbenou. Rozhodně se od nich liší stylem humoru, mluvícím psem a vražedně uvažujícím miminem, o kterém si doteď nejsem jistá, kdo ho slyší a kdo ne. Dál ošklivý otloukánek v podobě Meg, tlusté ukňourané prase Chris a dvě parodie na rodiče. Odjakživa mě bavily animované seriály vcelku všeho druhu, ale tenhle mě svou nevšedností prostě zaujal. Zaručeně se u něj odreaguji a pobavím a spoustu scén si pamatuji ještě dlouho dopředu. A i když jsem si myslela, že takhle to u seriálů nefunguje, Family Guy se mi zdá s každým dílem lepší.

Zpočátku jsem ho milovala a umřela bych pro každou šanci sledovat díly téměř hodinu po půlnoci. Líbilo se mi to tajemno a duchovno a dvě krásné tvářičky, ze kterých se těžko rozhodovalo, která je hezčí. Krásně napínavé a téměř tvořící závislost - do doby, než se zjevil dávno ztracený otec. Od té doby se mi zdá, že to jaksi klesá. Z původních strašidel se najednou otevřelo peklo a přišla apokalypsa a Bůh má s tebou své plány, Deane Winchestere... Sice jsem stále vytrvalou divačkou, ale spíš ze zvědavosti než z neklesající obliby.