Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (62)

plakát

Prolhané krásky (2010) (seriál) 

Dá ze říct, že se řadím k naprostým "žroutům" téhle podívané. Jednak pro ten neustále se natahující děj, pro čtyři hlavní hrdinky, které svým vzhledem vyplní všechny případné chybky, ale hlavně pro to téma. Konečně po éře všech zfilmovaných knih, které už mě s každým dalším dílem opravdu ženou k nepříčetnosti, přišlo něco, kam se necpou krvesajci ani čarodějnice, kde není žádná nadpřirozenost - jen A., jehož/jejímž záměrem je hlavně trápit ony hrdinky, které spojují jednotlivá tajemství. S herci jsem vcelku spokojená, např. Holly Marie Combs mě překvapila a potěšila a vcelku vyvážila nechuť k Sashe Pieterse, ztvárňující mrtvou blbku ve vzpomínkách ostatních. Takže, přes všechny kritiky mě tohle krácení večerního nudného času vážně baví.

plakát

Chuck (2007) (seriál) 

Kdysi jsem první řadu ignorovala a přepínala automaticky Cool kanál na jinou frašku nebo rovnou vypnula televizi. Pak mě zaujal začátek dílu, kde byl záběr pouze na běžící plátěnky, pak na koktajícího moulu, co před někým utíká a vykládá u toho o svém výdělečném džobu v Buymoru a cosi o věci nesoucí název Intersect. Tak jsem se koukala dál a ani nevím jak, už jsem byla na konci čtvrté řady. Bavilo mě sledovat každou řadu, která měla docela dobře promyšlený děj - sice každá jaksi ztěžovala Chuckovi jeho život a práci a téměř už to na konci vypadalo, že on a pouze on je nejdrsnějším středem vesmíru, bavilo mě několikrát se zasmát během každého dílu, bavilo mě poslouchat použité skladby, které výborně zapadaly ke každé scéně, bavily mě vtipné postavy (Zachari Levi, Joshua Gomez), bavily mě hezké tvářičky (Sarah Lancaster, Yvonne Strahovski, Matthew Bomer), bavily mě náhodné postavy (Rachel Bilson, Lauren Cohan, Karolína Kurková), bavil mě Timothy Dalton a kupodivu mě chvilkově bavil i superman Brandon Routh. Úžasný oddych po těžkém dnu.

plakát

Simpsonovi (1989) (seriál) 

Pět žlutých hlavních postav, které ani po dvaadvaceti letech nezestárly ani o den a vrásku. Stovky dalších žlutých postav, které se taky nikam nepohnuly. Vedle nich stárneme jen my. Provází nás životem od narození, opakovaně nás nutí ho sledovat a tvrdit o něm, že je náš oblíbený. A taky že je.

plakát

Řidič slečny Daisy (1989) 

Film, který dokázal chytit za srdce, připomenout tehdejší poměry a přesvědčit o tom, že je možné spřátelit se kdekoliv a s kýmkoliv - ať to zahrnuje nutkání vrazit někomu facku, ale nakonec to neudělat. Se Zimmerovou hudbou se úroveň posunula zas o kousek výš. Celkový děj je pochopitelný, i když není natolik působivý, aby utkvěl v hlavě a týden v nás ještě hlodal a budil ze spánku. Občas jsem se zasmála, občas zamračila, občas dojala, ale jakousi stopu oblíbenosti ve mě taky zanechal.

plakát

Mamma Mia! (2008) 

Pro milovníky ABBY super, pro smrtelníky jako já mučení. Od filmu s takovým hereckým obsazením jako Brosnan, Firth nebo Skarsgård jsem čekala něco velkolepého.

plakát

Nějak se to komplikuje (2009) 

I přes původní záporné předsudky jsem si přeci jen film pustila a dá se říct, že jsem oproti prvotním pocitům byla nadšená. Pobavila jsem se i popřemýšlela. Maryl Streep a Alec Baldwin - už jen proto asi stojí za podívání. O roli Steva Martina jsem původně neměla ani tucha, ale když nastoupil se svou bělovlasou hlavou, plátěnkami a zhulil se s Maryl na večírku, zaplesala jsem.

plakát

Propad do temnot (2003) 

Náhodou puštěno, náhodou shlédnuto, náhodné ponaučení - nikdy si děti nedávejte zuby pod polštář a nezhasínejte světlo. Chápu horory na téma nechutné na téma cokoliv, ale proboha, z dětského ideálu, který za bolest v puse přinese aspoň malou odměnu v podobě penízků, udělat vraždící monstrum s jakýmsi připáleným obličejem?

plakát

Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod (2004) 

Nenáročná kouzelná jakási pohádka, určená spíš jiným kategoriím než dětem - protože upřímně nerozumím tomu, co by děti na tohle filmu mohli vidět a nést si to dětstvím. Hadi, pijavice? To asi ne. Každopádně Maryl Streep v podobě bojácné tetičky mě překvapila a Jim Carey stejně jako ve většině rolí klasicky nadchl. A co se prostředí a kostýmů týče nemám jedinou výčitku.

plakát

Zrcadla (2008) 

Jeden z mála hororů, který sice dopadne pro sužované štastně, ale hrdina z toho nevyvázne nejlíp. Až na těch několik krvavějších scének a monster na závěr jsem ve své náročnosti na horory spokojená a neváhám doporučit film dál do světa, včetně hereckých výkonů a hudby.

plakát

Nezvaná (2009) 

Vzhledem k oblibě obou představitelek sester jsem neodmítla film shlédnout a vcelku jsem byla spokojena. Ano, některé scény, při kterých se zjevovaly ony přízraky mrtvých, mi spíš přišly k smíchu a párkrát jsem se i doopravdy uculila, ale to konečné rozuzlení se mi opravdu zalíbilo.