Willy Kufalt

„Tak když má někdo rád zjizvený vorvaně...“                                                                                                                                       Pohádku jako žánr nemám obecně v oblibě (s výjimkou pár jedinečných filmů v tomhle směru) a sám si je moc nepouštím. Současné vánoční televizní pohádky jsou samostatnou kapitolou, coby cílová "angažovaná" tvorba, jaká vzniká pravidelně každý rok, se vyznačují stále víc kvantitou než kvalitou. Když náhodou u nás doma zrovna nějaká běží v TV, trochu kouknu, ale spravidla je zde ani nehodnotím. Co nám ale letos nabídla veřejnoprávní televize na Boží hod, to byl fakt děs. Au, au, au... Vydržel jsem na to s vypětím síl koukat, ale nějak mi unikla podstata natočení tohoto braku, ani nevím, pro koho to bylo určeno? Pohádka s mnoha vulgarismy, opilými priceznami, střílením, mrtvolou plavící se v řece, nadbytečnou krví,... navíc s podprůměrnými dialogy, výprava (kostýmy a podobně) příšerná a po profesní stránce taky nic moc. A jestli brutální střelba s kulometem v této pohádce má být opravdu paralelou k procesům Islamského státu, tak se tady raději zdržím komentáře! Režisér Pokorný v médiích tvrdí, že touhle netradiční pohádkou chtěl zrušit nepsanou normu, jak má vypadat česká pohádka. Dobrá - jako filmový experiment by to snad i šlo (fantazií se meze přece nekladou), pak to ale nemělo být uvedeno v hlavní program během vánočních svátků jako pohádka pro děti. Když v celém filmu jako jediný normální působí takový Václav Vydra, je něco hodně špatně... 0%

Sňatky z rozumu po norsku... Henrik Ibsen a otázka mravních i kulturních hodnot v společnosti... a nebo také užívaní a zneužívání objevů století páry v rukou manipulátora. To vše v další z vynikajících inscenací ČST čerpajících z osvědčených předloh domácí i světové literatury. Úplně poslední věta filmu z úst konzula-manipulátora Bernicka zní ,,Přátelé, my půjdeme bez milosti proti každému, kdo by stál proti zásadám naší malé, ale vzorné společnosti" - tenhle výrok zaznívající za vroucného potlesku a hlasitých blesků jakoby sloužil coby nenápadné podobenství totality v tehdy naplno propuklé normalizaci. Tohle Ibsenovo realistické drama ale nachází své uplatnění i v současném světě, který je rovněž plný machinací. Prostě mnohorozměrná inscenace, kde snad napoprvé všechny detaily příběhu, všech vztahů a různé narážky ani nelze postřehnout.                                                                                                                  . . .                                                        Jedinečnou hodnotou snímku se stává mistrovský herecký koncert na čele s famózním Luďkem Munzarem, jemuž tyhle "kontroverzní" roly proměnlivých charakterů ohromě slušely. Další bardi (Vladimír Ráž, úžasný Jiří Vala, Langmiler, Vejražka, Větrovec, Jiřina Petrovická) rovněž výborní, osobně mě zaujala velmi mladá Jana Šulcová v roli siroty Diny, stojící před výběrem životního partnera k sňatku, za malou pozornost zde stojí i dětský herec Vladimír Zátka (nejvíc proslulý jako Albert Einstein v klukovském věku v sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové!). Výjimečný majstrštyk nechvalně proslulého Evžena Sokolovského. 90%

Osudy kolem podnikatelských rodů z 19.století... Nejdřív jsem na to několikrát koukal, pak jsem četl Neffovu bornovsko-nedobylovskou ságu Sňatky z rozumu – Císařské fialky – Zlá krev a byl nadšen z příběhů, které zárověň skvěle mapují histórii Rakousko-Uherska v 19.bstoletí. Vypravěč: Václav Voska: Velký mistr se sympatickým projevem a nádherným hlasem. A pochvala pro tvůrce seriálu, že záměr autora kombinovat příběh s náučným pasáži tvořící průvodní komentář neignorovali a většinu důležitých historických okolností zařadili v podobě dokumentární vložky, podložené různymi dobovými obrazovými materiály. Zajímavo je vyřešen úvod a napokon samotný závěr seriálu, kde se Voska během komentovaní prochází po místech souvisících s příběhem - vzniká tu tak veliký prostor pro fantazii diváka a možnost konfrontace předkládané historie s dobou současnou. Martin Nedobyl, podnikatel - Vynikající Jiří Vala v hereckém stvárnění postavy tak rozporuplné (viz. i pokračování Nedobylova osudu v seriálu Zlá krev o 18 let později). Původně zrádný student v bezvýchodiskové situaci ve vězení se díky náhodě ocitá znovu na slobodě a časem se stává úspěšným podnikatelem a na krátku dobu i šťastným člověkem. Pod vlivem doby i bohatství se mění v bezcharakterného člověka, surového manipulátora, končícího krutou smrtí. Jan Born, podnikatel a první slovanský závod. Milovníky historie a starožitností poteší scény dokumentující bižutérny a nábytkový tovar v obchodě, stejně tak zajímavé dobové podnikatelské nápady v podobě originálních reklam a umělecky vybaveného interiéru, doplněného plakáty s vlasteneckými myšlenkami. Vladimír Ráž dává v hereckém výkonu panu Bornovi spoustu noblesy, byť jde též o kontroverzní postavu, když láska k vlastenectvu vytlačí do úzadí i lásku k vlastní manželce. Přeslice :-) Výborná Jiřina Jirásková v životní roli jako první pracující česká žena v historii, prošlá trpkým osudem a překvapivá Iva Janžurová v mladém věku ve svých začátcích. Zde musím zmínit rovněž otce přeslic, JUDr. Mojmíra Váchy: zde exceluje Miloš Nedbal v mistrovské kreaci člověka plného psychologických proměn, uznávaného pána, který sa neumí smířit s osobní prohrou a svým chováním začne způsobovat hanbu celému okolí. Výtečné je i obsazení vedlejších rolí, například Vladimír Brabec jako skladatel-klavirista Dvořák nebo v záporní (či spíš kontroverzní) roli poručíka Háfnera Radovan Lukavský. Sňatky a dnešní doba: V dnešní době je, zdá se, většina národnostních i jazykových otázek už vyřešena, v celé střední Evrope vládne demokrace, máme slobodu politických názorů, slobodu v umění, cenzura žádná. Navzdory tomu možno mluvit o Sňatkách jako o nadčasovém dílu. Bez ohledu na jakoukoliv historii a dobu, zobrazují se tu lidské charaktery. Dnes máme kolem sebe rovněž plno prísných Váchovců, kreatívních Bornovců, proměnlivých Nedobylovců a také revolučních Pecoldovců, kteří jsou schopní kvůli bojovaní za prosazování vlastních názorů obětovat vlastní rodinu i za cenu pobytu ve vězení. Tito lidé nevymřeli, jsou stále mezi námi. Akorát dnes se už skrývají pod jinými jménami... JEDINEČNÁ ZÁLEŽITOST.

,,To jsem blázen, proč jsem se vlastně oženil? Abych se dostal do vajíčka! Jenže vajíčko se uzavřelo a já zůstal opět venku!" Nerad používám tyhle anglické výrazy, ale tohle je opravdu dokonalá ONE MAN SHOW! Adaptace téhle francouzské hry s obsazenstvím Městských divadel pražských do filmové (resp. televizní) podoby s experimentálním provedením je vlastně jednou z prvních filmových vlašťovek tohoto žánru v našich končinách. Tohle je potřeba znát! Asi nejlepší ukázka hereckého mistrovství Václava Vosky, který by těch 98 minut snímku s dobrou dávkou humoru i hlubokou filosofii dokázal utáhnout klidně i sám bez přihrávajících kolegů. Divák se tady nejen baví se nad tou komickou stránkou, ale také ho to trochu nutí filosoficky uvažovat a zamýšlet se nad systémem ("vajíčkem") života a fungování světa. Jistý příběh zde přítomný je, současně prolínající se s průvodním komentářem, byť stojící spíš dlouhou dobu v úzadí. Studiová výprava je velice skromná, jako na divadelním jevišti, což vnímám jako velké plus v takovém žánru – divák tak může nerozptýleně pozorně poslouchat každou větu. Jo, a se společenskou myšlenkou: "vidíte – systém!" :o) Televizní klenot (zasloužil by si i častější reprizu), zábava na vysoké úrovni a patrně životní role Václava Vosky, herce bohužel nedoceněného tenkrát i dnes. Díky, mistře... 95%

,,Učený člověk to má všecko z knih, ale my jsme tam všude BYLI a všechno jsme to VIDĚLI. TO JE TO!"                         . . .   Naši furianti v režii Miroslava Macháčka patří k nejzdařilejším ukázkám komediálního herectví v českých, resp. československých končinách. Nádherná hra, vynikající režie a především famózní obsazení. Luděk Munzar jako Valentýn Bláha, Jiří Vala jako starosta Dubský, Somr jako pan radní Bušek, Kemr jako Habršperk, Postránecký jako krejčí Fiala,... co herec a postava, to nezapomenutelný výkon, nesmím opomenout ani ženské obsazenství (Hlaváčová, Holišová, Jerneková,...) a takhle bych mohl prakticky pokračovat až do vyčerpání seznamu všech účinkujících. Takže osobitně zmíním snad ještě Pavla Vondrušku, celá léta působícího v Národním divadlu i dalších scénách jako hudebního dirigenta, který ve Furiantech nejen stvárnil roli kapelníka, ale především k nim skomponoval celý soubor lidově znějících písní, které atmosféru celé inscenace pozvedly ještě o něco víc. Furianti jsou obrovská sranda, která má navíc v sobě hluboký smysl, opodstatnění jednotlivých charakterů i replik, jež jsou mnohokrát samotným odrazem lidí a situací kolem nás. Přesně tak, jak je zapsal pan Stroupežnický před 130 lety. Víc než dvouhodinová podívaná, která je vhodná i na silvestrovský večer... pět hvězdiček jako vyšitých a jdu si opět pustit :-). 100%                                                                                                                              // Doporučuju i TV-film Spor dramaturga Stroupežnického (1982), který vypráví o zajímavé a těžké historii této hry L.Stroupežnického z konce 19.století.

,,Nech ho být. Nebyl bych o nic bohatší, kdybych ho zahubil..." V roce 1967 přišly do kin hned dvě filmové adaptace prózy Vladislava Vančury, v obou případech velice povedené, artově laděné a zachovávající si v dialozích originální Vančurův jazyk: zatímco barevné Menzlovo Rozmarné léto nese v sobě spíš pohodu, kouzlo a humor, černobílá a hodně kompoziční MARKÉTA LAZAROVÁ Františka Vláčila je obrazem života a utrpení v dobách temného středověku. ,,Co radit, kupče, vedeš regiment jako spřežení od maštale k maštali..." MARKÉTA v sobě kombinuje v poezii, lásku, náboženství, na druhé straně válku, krutost, jemnou vulgaritu, pohrává si s jazykem a moudrostí, stejně jako mistr Vláčil si pohrává s kompozicí, obrazem a filmovým uměním. Svým zpracováním i téměř tříhodinovou stopáží je spíš vysokým levelem pro filmové fanšmejkry nebo milovníky umění. Co jí nemožno upřít, je nepřekonatelně kvalitní ztvárnění atmosféry středověku s úžasnou kamerou, jedinečnou hudbou Zdeňka Lišky, fascinující herecké výkony Menšíka a Kemra v zcela atypických rolích, úchvatný komentář vypravěče v podání Zdeňka Štěpánka a výsledek, za níž stojí neopakovatelná obětavá práce velkopočetného týmu tvůrců a herců. Objektivně 5*, za sebe musím srazit jednu * za tu šílenou délku a náročnost. 75%

Tahle detektivní povídka, podobně jako ze stejného roku Nahá pastýřka, nemá žádný svůj reální základ. Obsah je čistě založen na fantazii magie ztracených cenných pokladů, jejichž historie, osud a tajemství současně s touhou po bohatství dovedou vždy někoho během příběhu ke zločinu. A tahle fantazie v obou filmech funguje bezvadně, pokud jde o příběh, vše je do detailu promyšleno a do sebe zapadající, navíc obohaceno o valnou dávku humoru! Režisér Ivo Novák nebývá uváděn mezi klíčovými režiséry českého filmu, u jeho filmů si mnohdy ani neumím přesně vzpomenout na jméno režiséra (paradoxně asi kvůli hodně krátkému a obyčejnému jménu)... nicméně POKLAD a "český thriller o kose" Zelené obzory (1962) mají u mě vysoký počet hvězd. Některé temné scény jako srážka aut a mrtvola v lese připomínají rovnou Schullhoffovy Kalašovky. Archeologické ústavy, kde ředitel ukrývá v knize pornofotky :o), druhý (v excelentním podání Jiřího Sováka) přijímá detektivní návštěvy o půlnoci v pyžamu a šikovná mladičká Gabriela Vránová coby zamilovaná studentka vyloudí nejednou úsměv na tváři – to jsou stylové momentky a někdy i absurditky pro tvorbu 60.let tak typické. A Jiří Vala byl (a je) bezesporu nejlepším představitelem kapitána Exnera! 90%

,,...a já přijdu o senzační článek v novinách, oni přišli jenom o syna..." Hodně těžký, depresivní film s typickým rukopisem Ladislava Fukse (dnes již klasického představitele hororového románu v moderní české literatuře). Přiznám se, že na poprvé jsem tento dost krutej příběh neměl odvahu dokoukat a ze strachu z hodně špatného konce jsem asi 20 minut před závěrem vypl. Je to sice fiktivní příběh, nikoliv podle skutečných udalostí, ale přesto z takových šílených vražd přijde divákovi i špatně, navíc když se příběh odehrává o vánočních (!) svátcích pokoje a míru. Netypická kriminálka, která se v druhé polovině filmu mění na drsné psychologické drama až thriller. Fuks nepsal prvoplánovou detektivkou o šíleném vrahu dětí (jakou můžeme vidět ve filmu Po stopách krve), ale psychologický příběh založený především na mezilidských vztazích. Jako celek mě KRIMINÁLNÍ RADA velice zaujal a vedle vyvolání pocitu hluboké tísní mě ke konci spíše přiváděl k zamyšlení a překvapil několika pointami. Na filmu oceňuju samozřejmě taky výkon Luďka Munzara v hlavní roli rozporuplného rady Heumanna (uznávaný kriminalista, špatný otec, k závěru svědomím dohnán k závažným zločinům) i mladého A. Rašilova jako jeho syna, J. Satoranského v roli pomocného komisaře Wania a rovněž všech zúčastněných. Až budu mít chuť na dobrý film hoden k hlubokému zamyšlení, časem možná sáhnu po Kriminálním radovi opakovaně. 85%

,,Na pravých místech říkat pravá slova." Psychologický román Hanse Fallady s autobiografickými prvky Kdo už jednou seděl v base, který v něm popsal osudy své a svých spoluvězňů, patří mezi skvosty německé literatury. Sáhnutí režiséra Františka Filipa po něm coby zajímavém materiálu pro dvoudílný TV film nejen s rozsáhlou stopáži, ale i precizním hereckým obsazením byl bezesporu šťastný počin. Luděk Munzar v jedné ze svých nejlepších filmových postav zde stvárnil kontroverzního člověka plného psychologických proměn − úspěšného podnikatele, galantního svůdníka krásných žen, který se vlivem hospodařské krize i zrady ze strany přátel stává čím dál větším zločincem a geniálním manipulátorem, nad nímž může každou chvílu spadnout klec. Absence vydání filmu na DVD i místa v širším diváckém povědomí je úplně škoda, protože případ Kufalta je sám o sobě atraktivní drama s napínavým příběhem na pozadí meziválečné situace v Německu, které v sobě výrazně doplňuje psychologické, kriminální i komediální prvky. Málokteré filmové postavy mi bývá i po několikáté reprizy tak líto, jako zdejšího Kufalta, který se poprvé dostává do vězení zcela nevinně, poté však bohužel nenálezá v sobě nic jiného než touhu po pomstě (ač sám na začátku říká, že ,,pomsta je pro individua se sníženou inteligencí... je směšná, bezhlavá a člověk při ní dělá chyby"). Z hereckého obsazení mě vedle Munzara nejvíc fascinuje Ilja Racek v roli Maacka, ovšem výkony Petra Haničince a Ivy Janžurové patří také k jejím nejlepším v celoživotní kariéře před filmovou či televizní kamerou. A ty nadčasové myšlenky!! ,,Malé zloděje chytí vždycky, ale velkým, těm podávaj' ruku ministři!" 100%

Nudné sci-fi z německé produkce, ve kterém je zajímavá pouze přítomnost Jany Brejchové v hlavní roli (jo, dám za ní tu jednu hvězdičku, když už jsem se na to nedávno, ani nevím proč, díval). Jen se divím, do jakého propadáku vlastně vůbec šla, v době, kdy u nás účinkovala v mnoha skvělých filmech. Prvních pět minut se to ještě může zdát docela vtipné, ale ono se to vůbec neposouvá dál, humor žádný, z umělecké stránky hrůza, napětí minimální. Nenapsal bych to lépe než přede mnou kolega "dopitak": když to konečně v půlce začalo mít na chvíli potenciál zajímavého filmu, tak tam vstoupil Balet televize NDR a začal šíleně tančit v příšerných světelných efektech. :D