Willy Kufalt

ANO, "Vdovu" jsem opravdu viděl a celou, dokonce nejmíň třikrát. Ani po několika opakovaných shlédnutích jsem tomuhle filmu coby celku s překombinovaným dějem úplně nepřišel na chuť a to i přes plejádů zlidovělých hlášek, pár vtipných scén a mnoha výborných herců. Vorlíčkově a Macourkově záměrům rozumím, ale bohužel se zde míjíme. Na jednu ze všeobecně nejoblíbenějších českých komedií jaksi příliš hodně mrtvol + spousta šílených a nesmyselných scén. Možná, kdyby se to uchopilo v dramatičtější rovině a dodala by se téhle nadpřirozené krvavé šarádě jistá hodnotná myšlenka, no snad, ale takhle... Doslova pubertální filmový úlet, ve kterém se vraždí ostošest, nikdo není "oficiálně" potrestán (některé vraždy mohly být fakt ušetřeny) a mrtvoly záhadně ožívají v jiných postavách. Tohle má být jako artový film uváděný dodnes na festivalech i v zahraničí? ... Chápu, že jsou pro mnohé diváky zdejší filmové kreace Janžurové, Sováka, Menšíka, Hrzána a především Olgy Schoberové z tohoto filmu v něčem nezapomenutelné a stojí v divácké paměti stejně jako legendární štěky Růžičkové, Zázvorkové nebo Kopeckého... ale co z toho, když to postrádá smysluplný děj, který by měl alespoň trochu hlavu a patu. Geniální? Spíše neuvěřitelné na každém druhém kroku. Janžurová poté, co jí vloží do hlavy mozek koktajícího hvězdaře, začne koktat jako on - já myslel, že koktání je poruchou hlasivek a dýchací soustavy, nikoliv mozku. NE, nelíbí se mi to a snad naneshledanou.

,,Jenom jsme splnili rozkaz. Naše svědomí je čisté." Vzhledem k svému mladému věku jsem se válečným filmům dlouho vyhýbal, poslední dobou mě začíná fascinovat, kolik vynikajících snímků tohoto žánru v naší bývalé zemi vzniklo. ATENTÁT je (spolu s Nebeskýma jezdcema) zatím to nejlepší, co jsem v tomhle žánru viděl. Navíc má v sobě dokonalou autentickou atmosféru s dokumentarí přesností, sesilněnou natáčením na původních lokalitách i mluvením hned v několika jazycích ve filmu. Jiří Sequens, do té doby režisér více méně průměrných snímků i několik politických agitek, zde předvedl svoje vrcholné umění, na které pak úspěšně navázal v Hříšních lidech a Majoru Zemanovi. Na bonusovém dokumentu na DVD s filmem vypráví Sequens, že chtěl původně tenhle film točit už začátkem 60. let, aby mohl být promítán v době výročí u (1942-1962), ale šly na něj velké tlaky shůry, aby zapojil do obsahu filmu komunistický odboj, což nebyla pravda... Sequens za těchto podmínek film odmítl točit a k námětu se vrátil až o pár let, kdy se v Československu uvolnila politická atmosféra a mohl natočit svůj film bez ideologického zatížení - i za tohle má můj velký obdiv! Pro mě zásadní film 60. let s vynikající herci. Výborný scénář, kamera, scénická hudba (Beethovenova Osudová a Vejvodova Škoda lásky) a nechybí tomu ani zajímavé myšlenky. A že filmy, kde se hodně střílí a méně mluví, němusím, tak tady si tu dlouhou dramatickou přestřelku v závěru vždycky užiju. Z celkového vyznění snímku o hrdinství naprosto mrazí. 100%

Láska. Je možná něco jako tajemství... nebo touha. Snad štěstí. Život. Hledání. Touha po kráse. To všechno... Typická Kachyňova filmová poezie ve víru lidských problémů, úvah a snů, v příjemných rodinných epizodkách o hledání a objevování lásky v bludném kruhu dvou generací. Tak jako člověk běžně hledá cestu k jistému člověku, všichni hledáme i vzájomné porozumení a lásku. Ta se po dostatečném může leckdy objevit i tam, kde dosud panoval chlad či nenávist. I v takových obyčejných příbězích našel Karel Kachyňa během omezených tematických možností za normalizace jedno ze svých útočiští... . . . Hodnotím plnou palbou za scénář Oty Hofmana! Co se týče dialogů, vykreslení vztahů mezi mládeži, rodičemi a množství z načrtnutých problémů každodenního života, nemám vůbec pocit, že tomuhle filmu je dávno přes 40 let. Na normalizační film ze současnosti překvapivě žádné soudruhování, naopak se v snových scénách objevují motivy hippies(!) a často znějící bigbeat. Mimochodem hned bych si zašel k Petru Bruknerovi mladšímu s magneťákem přehrát Prší, prší :o) , tenhle song od Bukanýřů totiž není (mimo ukázky z tohoto filmu) vůbec nikde k dispozici. :-))                                     . . .                   Žánr komedie zde sice není uveden, ale o chvilky odlehčené humorem zde vůbec není nouze. Krásná Jaroslava Schallerová ve dvojici s hereckým debutantem Oldřichem Kaiserem si nic nezadají s osvědčeným Veleckým a Dvorskou. Přemixovaných vizuálních a hudebních filtrů je tu v podobě dobových experimentů někdy až moc, ale v doprovodu hezkých variací na lidové písně (v podání Bukanýřů s krásným sólovým hlasem Hany Buštíkové) nespostrádají své kouzlo. Při opakovaném zhlédnutí mě opět dostalo, jakou propracovanou symboliku ukrývají některá starší filmová dílka, například když se bývalý milenec stěhuje ke své dávné lásce a donesou do předsíně nábytek, rozbije se váza na stolku; když se pak ke konci filmu rozhodne odstěhovat zpátky a nese v euforii tašky směrem do auta, rozbije se památná rodinná plaketa... Jinak řečeno každá změna již zavedeného pořádku přináší do života vedle pozitivních účinků i nějakou tou tíseň. Láska je příjemným filmem pro celou rodinu, ale rozhodně s hlubším podtextem navíc. 90%

,,Hazard je ten nejlepší způsob, jak si čichnout do hlíny." Pod nohama nebe – velice zajímavý film z leteckého prostředí, který přináší nejen zcela dokumentární záběr zákulisí praxe pilotů v ČSLA, ale je současně psychologickým dramatem překonávaní životních zkoušek. Je v tomto směru zajímavou konfrontací mezi začátečníckým pilotem překonávající "iluze", tedy strach před zlyháním, se zkušeným podplukovníkem před koncem kariéry ze zdravotních důvodů. Pro Luďka Munzara hodně osobní záležitost, v níž vyjádřil úctu k svému (vedle profesionálního herectví) životnímu koníčku v letectví. Na jeho výkonu to je znát, ale líbilo se mi i zachycení kolektivu party pilotů a jejich nadřízených. Nechybí zde ani humor, třeba díky přítomnosti Josefa Větrovce s jeho typickým dobrosrdečným humorem. Navzdory tématu s vysokým a běžným lidem hodně vzdáleným tématem lze film označit za příběh ze života. Filmu lze vyčítat nějaké ty drobné nedostatky po vypravěčské stránce, ale za mne vrámci tématu určitě hodnotnější snímek než taková přepolitizovaná "Vysokou modrou zeď" (k níž mimochodem dělal scénář rovněž Milan Růžička). ,,Jestliže u jiných profesí platí pravidlo "překonej sám sebe", tak tady spíš platí "poznej mez za kterou nikdy nesmíš"." 80%

Zřejmě nejsilnější díl celé série, zajímavý napínavý příběh z meziválečné Anglie a silné téma, jak se prostřednictvím hospodařské krizy z nevinného člověka může stát nechtěně nešťastným zločincem, manipulátorem až mírným šílencem. Hodně smutné a místy drsné, ovšem natočeno pod Moskalykovou režií jako vždy hodně působivě a Ladislav Frej v hlavní roli Erica Hobdaye je vynikající. V závěru mi bylo hlavního hrdiny taky moc líto, ale snad to bylo ještě to lepší východisko v takové situaci. Velmi silná je i postava jeho syna (v podání Michala Dlouhého), který se navzdory velké nenávisti rozhodne svého otce zachránit a který se vlastně jediný dozví pravdu...

Zase to jeden zajímavý filmový námět pro komedii. Hlavně tentokrát bez proniknutí do roviny fantasy nebo sci-fi, zčásti řešící i docela závažné psychologické téma, jakým je umělecká inspirace při nervových poruchách a zvláštních psychických stavech. Osobně Jen ho nechte, ať se bojí vidím v řebříčku o něco výš, než předchozí komedii s Luďkem Sobotou Jáchyme, hoď ho do stroje, povyšuje to zejména HELENA VONDRÁČKOVÁ a vůbec filmová hudba. Filmové zpracování písní na filmovém platně skvěle dokumentuje styl tehdejších videoklipů - Jitrocel a rozmarýn (navíc s přítomnosti oblíbeného Orchestru Václava Hybše) odkazuje na dobové festivaly populárních písní, které byli obvykle skvělou dílnou na vznik dobrých písniček, Svatba naruby je obdobou technicky zajímavých studiových klipů v režii Jána Roháče ze slovenské TV-hitparády Našich deväť, Když má láska zelenou s nadsázkou připomíná různá Dostaveníčka s točením písňových klipů v přírodě na nejrůznějších místech, někdy v porovnání s obsahem textu písně i šílených. A konečně - divadélko Suterén představuje paralelu k slavnému Semaforu 60.let, s nadčasovou tvorbou. Ovšem vedle těchto legrácek je nejhezčí písní Létání s docela abstraktním zpracováním, které představuje jednu z mála vážných chvíli jinak bláznivé komedie. Celý film pod taktovkou Ladislava Rychmana dopadl skvěle, snímek má vtip, gradující napětí, i hezky opakující se některé momenty a samozřejmě i scénář od dvojky Vlček - Borovička (známé z oblíbených Chalupářů), plus hezká parta komiků pohromadě v hereckém obsazení (Menšík, Filipovský, Krampol, výjimečně ve filmu Miloslav Šimek). Nakonec i tu Sobotovu nepovedenou etudku s přbíjením klince a věšení obrazu lze přežít bez újmy na zdraví. 85%

,,Někteří odešli do cizinecké legie, někteří chlastají... no a já jsem policajt." Naprostá klasika. Jako celek pro mě jedna z top záležitostí čs.kinematografi vůbec a vlastně náš nejrozsáhlejší filmový projekt své doby. A žánrově velice pestrý! Vesměs jde o krimi, ovšem každá z 30ti "Zemanovek" je laděna úplně jinak - v první desítce převažují ze začátku válečné (a poválečné) příběhy, krimi s temnou až hororovou atmosférou. Ovšem skvěle se to rozjíždí v 2. a 3.sérii s díly v celovečerní stopáži - máme tu příběhy dobrodružní (př.2 díly na Kubě), thrillery (Kleště), horor (Studna), akční kousek ("White Lines"), na druhé straně i obyčejný příběh ze života (Romance o nenápadné paní), psychologicky laděné krimi-dramata (Kvadratura ženy, Prokleté dědictví), i jeden kontroverzní politicko-soudní proces (Štvanice). V úplném protikladu pak stojí humorné detektivky (Dáma s erbem), crazy komedie (Třetí housle), muzikál (Klauni, ale vlastně trochu i Bílé linky), osobitou atmosféru mají Tatranské pastorále (originální krimi v netradičním prostředí natáčení filmu) a Mimikry (vlastně jediný "moderní" díl ze 70.let, řešící drogové aféry, únosy i mládeží milovanou undergroundovou hudbu). Pochybuju, že se na světě najde se obdobný seriál nebo série, která by byla nejen tak rozsáhla, ale i současně tak žánrově pestrá. Není možnost si také nevšimnout celou plejádu využitých nejrůznějších prostředí, které se v každém dílu velice liší a jsou (samozřejmě spolu s pokaždé osobitou hudbou Zdeňka Lišky) také další z mnoha důvodů, proč lze řadu epiozd seriálu vnímat i jako velice kvalitní samostatný film. Seriál je to nejen dosti kontroverzní (z hlediska dobové ideologie), ale i pořád diskutovaný, přesto mám pocit, že některé aspekty zůstávají úplně nepovšimnuty (žánrová vynálezavost a odlišnost jednotlivých dílů, hudba Zdeňka Lišky, souvislosti s další Sequensovou filmovou a televizní tvorbou především včetně filmu Kronika žhavého léta, ale třeba v rámci dílu Tatranské pastorále i Sequensovo navázání či odkazování na tvorbu nové vlny 60. let!!). Herecké výkony snad ani není třeba komentovat: VLADIMÍR BRABEC se snad pro tuto roli přímo narodil a zvyšek hvězdního obsazenstva taky skvědčí o kvalitě. Řadu dílů jsem viděl nespočetně krát, klidně se k tomu vracím a vůbec mi při tom nevadí, že to skoro znám celé zpaměti. Na kriminální žánr byl Jiří Sequens opravdu machr!                                                                          Nejoblíbenější díly: Tatranské pastorále (...milovaná "zlatá 60. léta" ve víru filmové originality, Třetí housle (...téměř geniální komedie z policejního prostředí, která spatřilo světlo světa daleko dřív než všechny ty Policejní akademie), Dáma s erbem (...úžasná detektivka s atraktivním historickým pozadím, dobrým humorem a noblesní Květou Fialovou), Bílé linky (...to dobrodružství, ta atmosféra, ta hudba a večer ve varieté!!), Poselství z neznámé země (...napínavá to podívaná z exotického prostředí), Studna (,,Toho večera byl otec poněkud neklidný..." :o))

Některé tyhle komedie z 30.let mě zaujaly jenom z historicko-dokumentárního hlediska. Je zajímavé se dívat na to, jaké filmy vznikaly v počátcích zvukového filmu, co tenkrát bouralo kinosály a čemu se diváci v té době smáli. Kupříkladu natočit dneska v komedii scénu, jak hlavní, kladný, psychicky normální hrdina kouše gramofonovou desku, by bylo fakt mimo mísu... Nevím, národem milovaného Krála Komiků Vlasty Buriana jsem si nikdy nějak zvlášť neoblíbil, víc se mi tu líbil "přihrávač" Jindřich Plachta a nejvíc zaujal mladý "Vacátko" Jaroslav Marvan jako generální ředitel komisařství. Z uměleckého hlediska mi líbily scény z dobového kabaretu a nejvíc "pra-videoklip" To neznáte větší mršku, s vtipným uklízením desek (na svou dobu geniální!). PS: Skvělé, že v oficiálním textu distributora je popsán celý děj, aspoň jsem teď po filmu pochopil, co se to tam vše na plátně vlastně dělo.

Báječný díl, při kterém jsem se smál skoro celých 50 minut od začátku až do konce, zejména díky Karlu Heřmánkovi a Václavu Postráneckému, ale nejlepší je tu stejně pejsek Polda :-) Vtipné momenty, hlášky i vybraná jména postav. Je určitě paradox, že jeden z mých nejoblíbenějších dílů tohoto více méně vážného krimi-seriálu je právě čistě komediální Mechanoskopie (to samé u Majora Zemana - Třetí housle).

Dojemné drama z prostředí chovu koní a dostih, odehrávající se polovině 19.století, o obětě a skrytého smyslu života. Ač točeno pravděpodobně na českém nebo německém prostředí, divák by věřil, že se to opravdu odehrává v Americe. Patří k nejkrásnějším dílům celé série (ač zrovna krimi žánr zde moc přítomný není). Z té historicko-vědecké stránky je tu zajímavá technika obrazové dokumentace v době počátcích fotografií, svým způsobem velmi přínosný objev, ač právě i on v tomto příběh zapříčiní smutný osud hlavního hrdinu. Postava Harveye je jakoby psaná Ladislavu Mrkvičkovi na tělo, který svou roli zahrál s plnou grácií.