Deníček (2 021)
Blíží se den, kdy skončí kino?
Chvilka nostalgie
Chvilka poezie
„Vedena živým netvorem"
1880
Pondělí, 17-IV-2017; 06:16
Celý život marně čeká,
na zkrvaveném hrachu kleká,
na jaří se mírně v koutku rozzáří,
s příchodem světla rána
uzavírá se mramorová brána,
dveře ze žuly si lehnou,
údy se ani nehnou,
silikonové implantáty v těle...
bahno, a pak do prdele,
na provázcích pódiem a molem
vedena živým netvorem;
a jen marně, marně čeká,
kdy spadne zase teplá deka,
kdy odkrví se rychle maličko
to malé útlé bílé tělíčko,
kdy démonova ruka
tiše v břich si kutá,
kdy vínové zábrany
spatřej zámky a hrady,
oči se ani nehnou
a myšlenky v popel lehnou.
Chvilka poezie
„V hlubinách prázdnoty"
1879
Neděle, 26-III-2017; 22:19
Radosti nijak uvnitř necítiti,
kde dříve světlo, tam nyní tma,
co drželo pohromadě... se rozpadá;
a děti dětí si již zvykly
na rány, které se v jednu slily;
skrz okna ven neviděti
a nahá pastýřka si zpívá,
jak svého otce zavraždila,
a vrchnost si meje obě ruce
od krve ráno alkoholem;
jen smrt se na Šibeníku směje
a nevěrní lidé s klidem chodí kolem,
když mračna od Komořan se valí,
v poledne se nebožtíci sluncem spálí,
když Polednice znenadání
na Široký vrch se ku odpočinku sklání;
čas tu nemá žádné stání,
pánbíčkáři se falešným bohům klaní
a vítr od Vídrholce smutně hučí,
když se děti u rathausu mučí;
v přepychovém králů sídle
kdejaká teenka jihne,
když bambilion nadužitku
v celofánu a k tomu kytku,
když nepotřebné věci v ruce,
kam nuda oči tluče,
kde nespočtu falešné jinakosti
a plivance sprostoty;
tam otevírá se brána,
brána hlubin prázdnoty.
Očekávaný největší průser tohoto roku
Tenkû no shiro Rapyuta --- HISAISHI Cover
Chvilka nostalgie
Chvilka nostalgie:
GREEN DAY: "When I Come Around" [Dookie] (1994)
Ježíšek kvůli EET dorazil později...
Ježíšek kvůli EET dorazil později...
Přinesl nové zobrazovadlo a nové poslouchadlo...
z --- 24" ---> 55"
p --- 2,5" ---> 4"
...
Chvilka poezie
"Vzpomínky na budoucí minulost"
1878
Středa, 15-II-2017; 00:56
Kam až moje paměť sahá,
sahalas na mě z rána nahá;
v nitru cosi ven mě tahá,
je to snoubenka má černá drahá.
Nelze popsat, co vše sálá
z ohnivých očí a pohledu jak skála;
stojí jako socha věrná stará,
když ústy pokoj duše sála.
A pak když se orálu nebála,
tak tam jen tak tiše stála,
pojídala touhy sebehana,
a pak se mého mrtvého těla vzdala.
Chvilka poezie
„Spojily se krátké dny a dlouhé noci"
1877
Sobota, 15-X-2016; 21:16
I
Už jsem si myslel, že jsem Tě nadobro pohřbil,
pak jsem Tě však na cestě ku Praze opět spatřil,
viděl Tvoje dlouhé dlouhé černé vlasy
připomínající staré špinavé zapadlé časy,
kdy jsem vůbec nevěděl, co bude a nastane asi.
Spojila se černá s šedou asfaltovou,
jak kdyžs hrála a předstírala orgasmovou
smršť novou a další a novou,
spojily se krátké dny a dlouhé noci
a Tys mě měla na moment kratičký
ve své temnotemné moci,
kdy tělo bez pomoci
a hlas zaražen v krku bez dechu
v bezvětří bez nádechu.
II
Slyšet hlas minulosti,
když v hlavě se to mele,
posazené v autobuse kosti
a krev teče do prdele.
III
Jak moc času uplynulo, co jsi tu byla,
již celá věčnost mi zdi ohradila,
od míst, kde ses zubila,
kde ses mi do klína vyblila.
IV
Dívka havířka celá v černém
hledá muže oddané a věrné,
by jim na hlavu kálela,
do doby, než jim ukázáno bude,
že ruce a nohy se useknou
a obličej kyselinou zčistí.
V
Pocit hraničící s jistotou
se opět na povrch dere,
řeknu Ti ještě jednou,
že mi Tvůj plášť křídla nesebere.
Chvilka nostalgie
Petr NOVÁK: "Klaunova zpověď" (1968)
Chvilka nostalgie
Iveta BARTOŠOVÁ: "Když láska schází" (1989)
Chvilka nostalgie
NOFX: "So Long and Thanks for All the Shoes" (1997)
Daniela KOLÁŘOVÁ
Zhlédnuto: 53/123
TOP:
1) Léto s kovbojem (1976) [95/100]
2) Polednice (2016) [95/100]
3) Sňatky z rozumu (1968) [95/100]
4) Setkání v červenci (1978) [95/100]
5) Otec nebo bratr (1978) [89/100] & Podnájemníci (1976) [88/100]
6) Kulový blesk (1978) [86/100]
7) Slasti Otce vlasti (1969) [86/100]
8) Na samotě u lesa (1976) [84/100]
9) Doktor z vejminku (1982) [80/100]
Obecná škola (1991) [77/100]
Chvilka poezie
„Ovce z obce"
1876
Čtvrtek, 15-IX-2016; 20:20
Teplo domova.
Za domem skládka.
Tělo donaha.
V mysli hádka.
Kybergotika.
Lásky splátka.
Smrt se dotýká.
Krve kapka.
Nenávist usíná.
Usedla šlapka.
Čas ubíhá.
Poslední zábrana padla.
Tamara KOTRBOVÁ
Chvilka poezie
„Budoucnost se přiblížila mnohem rychleji, než jsme čekali"
1875
Čtvrtek, 15-IX-2016; 13:08
I
Serváni vlastním osudem,
ve který ovšem nevěříme.
Zahlceni vlastním smradem,
který už ani necítíme.
Rozesmutněni laskavými úsměvy,
kterým už nerozumíme.
Semleti orientálním kořením,
které vlastně ani nevnímáme.
II
Ženy používají klitorální stimulátory,
které o jejich používání
a intenzitě vibrací informují tvůrce,
uživatelky jsou náležitě rozhořčené
a dávají od toho pryč ruce.
III
Muži používají masturbátory
s anatomicky věrohodnými tvary,
sedí rozhoněni před počítači,
a diví se, že maj dvě až tři brady.
IV
Emoce hledáme v prázdných 3D filmech,
štíty jsme spálili, společně jsme si nalili
sklenici špinavého a otráveného vína,
sklopili svůj zrak a nechali náš strach,
aby řídil naše kroky do roboty...
Chvilka poezie
„V potrhaném oblečku na pokáleném písečku"
1874
Čtvrtek, 15-IX-2016; 12:38
Originalita tiše v koutku pláče,
dnes stejně jako za totáče
vykrádáme naše vzory,
plné žrádla podlomené stoly
podlamují naše nohy,
když spoře oděné idoly
vyvrhnou nedělní večeři
a je zase o čem psát,
půjdeme si domů večer hrát
a sami sobě se opět smát,
jak může nám vlastní chtíč lhát,
když ponořené jazyky do krků
těch lstivých znetvořených vlků
slintají jak v posledním tažení,
když blíží se konec snažení
a nohy se zas zplna roztáhnou,
menu dne masám nabídnou,
když nechtěně chtěně ukážou,
jak slíznout šlehačku sladkou
a jahodu polknout v moment ten,
kdy vyvrhel jen proboden
a nelichotník usmrcen
v ten samý dlouhý den,
kdy pamětník ze sna probuzen.
Chvilka poezie
„Se Sadako v posteli"
1873
Úterý, 13-IX-2016; 08:15
Na dně trudné mysli
nehledej světlo zítřků,
nenajdeš u ní teplo,
nepokoušej se ani zjistit,
kudy dolů dostat světlo.
V samotě kamenů
a hroznů hněvu,
sedne si slečinka na pěnu dní
a zatuchlé vodě příběh vypráví.
Nehty už na končetinách žádné
a duše po pomstě prahne,
odplata v nedohlednu,
tak si alespoň do krve sednu.
Kletba v bolestech vyřčena,
duše nenávistí vyprázdněna,
zůstává v moři beznaděj
a na tváři času stopy,
když panna krví kropí.
Nedívej se dolů, nedívej,
odvrať svou tvář a utíkej.
Světlo jen z dálky paprskem
zkoumá, zda stále tělo žije,
to již ale ve vodě zetlelo
a duše uvězněná hnije,
zůstal tu pach krve a nenávisti
a touha po objetí.
Marná snaha zjistí,
že bolest se rozšířila i za hradby
lože z kamene
a smrt si tuto oblast přisvojila
a neví si hlady rady,
tak se po skalách rozseděla.