DoubleJack

Věřím, že kdyby mi bylo 16, kdy jsem se vzpouzel systlému, asi by ke mě Klub rváčů promluvil podstatně víc. Ale 16 už mi není, v občance mám 37, mám hypotéku a dobře placenou práci. Za tu dobu jsem pochopil, že život není špatný - je jen takový, jaký si ho uděláš. Co, ale filmu musím nechat je twist a snaha prolomit čtvrtou stěnu. David Fincher ukázkově používá různé vyprávěcí techniky a vše běží tak nějak přirozeně. Brad Pit se vrátil do své pozi, kterou už předvedl ve 12ti opicích a Edwardovi Nortonovi věříte, každý krok. A právě tato uvěřitelnost dělá z filmu kousek, který je pro mnohé jeden z nejlepších filmů všech dob.

Oba jsou bez budoucnosti a oba potřebují toho druhého. Životní příběh Philippa a Drisseho, o tom, jak se doplňují a společně posouvají. Film je přirozený a nenásilný. Svižně utíká dopředu a velmi rychle se ponoříte do děje, který napsal sám život. S příběhem se pracuje velmi nenásilně a jako takový funguje spíše jako kompilace příhod a obrazů, které oba zažili. A právě tato jednoduchost a čirá upřímnost je největším lákadlem celého filmu. Nečekejte tvrdé dojení emocí. Je to o střetu realit a různých světů a o tom, co se stane, když se dva, naprosto rozdílné životy najednou v jednom bodě protnou.

Miluju Nolana, ale tohle mě tolik neoslovilo. Dunkerk sám o sobě je hodně zvláštní dílo. Není totiž zaměřené na postavy, ale na celkovou atmosféru. A ta funguje báječně! Prostředí, praktické efekty a hudba dokreslují ponurý beznadějný tón. Přesto to ale není nic, co bych si pustil po druhé nebo by tam byl nějaký silný moment, který by mi uvíznul v paměti.