Recenze (543)
Daniel Landa - Vltava Tour 2003 (2003) (koncert)
Miluju HO!!!
Constantine (2005)
Nejvíc se mi z celého filmu do paměti vryla dokonalá Tilda Swinton!
Troja (2004)
Je mi úplně jedno, jak moc je příběh pravdivý, pro mě je to prostě srdcovka. Jako malá jsem chtěla být Bríseovna! Tohle je jeden z těch filmů, díky kterému jsem si zapamatovala jména jako Pitt, Bloom, Bana, Kruger a další... Tróju jsem viděla asi stokrát a ještě minimálně stokrát ji jistě uvidím.
Zelená míle (1999)
Jediným důvodem, proč jsem tento film viděla asi tisíckrát, není fakt, že je to nejoblíbenější snímek mého táty, který ho zřejmě viděla ještě víckrát než já, hlavní důvodem je to, že jsem si ho prostě zamilovala. Tak úžasné drama se jen tak nevidí a když si vzpomenu na další vězeňské filmy, nenapadá mě žádný, který by Zelenou míli dokázal překonat. Ne, dokonce ani Shawshank není podle mě tak perfektní. Ale co by se od tohoto filmu mělo také jiného čekat, když je spojením vynikající předlohy od Kinga, jehož příběhy Darabontovi prostě sednou, skvostného hereckého obsazení a skvělé hudby. Že Duncan nedostal Oscara, to mě hodně mrzí. Bohužel už to nedožene. Ale i kdyby tohle byla jeho jediná role, i tak by v mém žebříčku okupoval vysoké posty :)
Vyměřený čas (2011)
Už dlouho mě žádný film nedonutil takhle přemýšlet. Hodně dobré a zajímvé téma, zpracování i příběh. Hercům jejich role sedly a nebyl nikdo, kdo by mi z nich vadil, i když z Justina jsem měla trošku obavy. Cillian mě svojí dokonalostí už nepřekvapuje a Amanda s Alexem si mě každým filmem získávají víc a víc. Nemám co dodat, nemám co vytknout. Jednoduše perfektní!
Kříž cti (2012)
Vynikající drama o tom, jak lidi dokáže změnit krizová situace. Když vás film ani po hodině a půl koukání na pět stejných obličejů nezačne nudit, pak není pochyb o tom, že si zaslouží vysoké hodnocení. Stejně tomu bylo i u mě a dokonce mě mrzelo, když přišly závěrečné titulky. Pět sympaťáků pod jednou střechou, z nichž ten nejkrásnější ještě roztomile zpívá a oplývá super hláškami, tomu se prostě nedá odolat! Angličani v podání Ruperta Grinta a Lachlana Nieboera to u mě vyhráli na plné čáře :)
Dobytí severního pólu (2006) (divadelní záznam)
Vynikající začátek s básničkou a živými obrazy. Hra byla taky dost dobrá, jak už to u Cimrmanových děl bývá, ale něco mi tam chybělo. Skvělých hlášek byla spousta, ale o veškerou zábavu se tentokrát staral jen pan Smoljak a ostatní se v podstatě vezli, aspoň tak mi to připadalo. Nebýt jeho postavy, nedosahovala by hra ani zdaleka takových kvalit. Na cimrmanology mi to sice připadalo slabší, vzhledem k jiným hrám to ale stále patří k tomu nejlepšímu.
Údolí květů (2006)
Krásná příroda a kamera, to byl jen začátek. Ačkoliv jsem to nečekala, dočkala jsem se úžasného romantického příběhu obzvláštněného mysterióznem, se kterým jsem se ovšem v podobném filmu asi ještě nesetkala. Možná jsem se ještě nesetkala ani s podobným filmem, což je velké plus. Džalan i Ušna jsou vynikající a sympatičtí, jejich láska spalující. K tomu ještě nádherná hudba a vynikající závěr. Nemůžu hodnotit jinak! (Shlédnout můžete zde.)
Hranice života (2005)
Moc často se mi to nestává, vlastně skoro vůbec, ale tenhle příběh jsem vůbec nepobrala. Nechápu spojitosti, nechápu, co tím chtěl autor říct a jsem totálně zmatená. Možná, když se budu ještě chvilku snažit, přijdu na nějaké smysluplné vysvětlení, ale moc bych tomu nevěřila. Buď je ten film fakt hodně složitý nebo nic z toho smysl nedává. Ale i přesto, že jsem po většinu filmu nechápala, oč jde, mě příběh pohltil a bavil. Forma je vynikající, jak už tu zmínili mnozí. Ta kamera a střih jsou perfektní. Ústřední trojici její role skvěle seděly. Tu jednu hvězdičku možná přidám, až budu osvícena a pochopím.
Osvícení (1980)
Z tohoto filmu mám hodně smíšené pocity. Na jednu stranu jsem okouzlená Jackem Nicholsonem a jeho dokonalým hereckým koncertem, na druhou stranu to bylo dost dlouhé a ta "hudba" mě občas spíše otravovala, než aby mi navodila nějaké to napětí. V závěru se ale jedná o hodně kvalitní horor s perfektním hereckým obsazením, atmosférou i kamerou, se kterým se může rovnat jen málokterý dnešní kousek.