Reiniš

Vlastně bych tu mohl napsat to samé, co u Hor které mají oči. Aja opět dokonale manipuluje s divákem, buduje strašidelnou atmosféru a dokazuje, že je vážně talent. Bohužel má protentokrát k dispozici o třídu horší scénář. Zrcadla dají vzpomenout na Kruh i Nenávist a ke konci i na Predátora. Děj je vcelku originální, styl vyprávění už bohužel ne, a tak se dočkáme spousty otřepaných klišé. Herci taky nejsou moc dobří. Sutherland chodí tam a zpátky, tváří se vyjukaně ale snaha o charakterní herectví mu moc nevychází. Ještě hůř je na tom jeho (zcela nevhodně obsazená) filmová manželka Paula Patton, která díky svému vyzývavému zevnějšku působí jako pěst na oko. Zrcadla dokáží vystrašit a mnohdy ukazují, co člověk (divák) nechce vidět. Po skončení ale následuje to samé co u Hor... (viz. můj komentář)

Skvělý koncert charismatického Müllera doprovázeného bandem Ivana Táslera a hvězdnými hosty jako je Dan Bárta, Anna K. nebo famózní Iva Bittová. Zazní samozřejmě nejslavnější písně jako Nahý II, Spočítaj ma nebo Baroko.

Měl jsem možnost vidět speciální prodlouženou verzi a přiznávám se, že mi oči občas trochu selhávaly. Snímek plyne pomalým tempem, ale rozhodně nenudí (Až na část s Francouzy). Už od úvodní sekvence má snímek skvělou atmosféru a Martin Sheen vás vtáhne. Potěší i začínající "ucha" Laurence "Larry" Fishburne a Harrison Ford. V hlavě mi ale nejvíce utkvěly sekvence s nálety vrtulníků a pološíleným Duvallem, který si chce zasurfovat a pak pochopitelně konec s nepřehlédnutelným Marlonem. Apokalypsa si zcela po právu odnesla oscara za kameru a vyzdvihnout musím i Coppolovic hudbu. Tahle válečná road-movie si mě nezískala hned na poprvé, ale utkvěla mi v hlavě a v budoucnu se k ní určitě vrátím.

Takhle si můžou Evropu představovat vážně jen amerikánci. Kdyby se tohoto námětu chytil nějaký zdatnější tvůrce, mohl vzniknout skutečně strašidelný film. Eli natočil pouze nudnou sado-maso exhibici s pár hezkýma holkama a drsným Kňažkem. Quentin už by mohl přestat financovat tyhle braky a natočit něco pořádnýho, což se Rothovi asi v nejbližší době nepovede, protože ten pán skutečně nemá talent.

Wainwright se nespoléhá pouze na dementní lekačky, ale (hlavně ze začátku) buduje docela strašidelnou atmosféru. Na Maggie Grace se dobře kouká a Selma Blair je jako vždy solidní, jen televizní Superman Tom Welling je nevýrazný a v záplavě digitální mlhy se jeho výkon úplně ztrácí. Závěrečné překotné dějství skutečně není žádné terno, ale Mlha přeci jen ve výsledku není tak špatná, jak se píše. Originál neznám a proto jsem se možná u tohohle podprůměrného hororu docela dobře bavil.

Jednoduché, efektní a dobře obsazené (Christensen je sympaťák a Rachel Bilson je kus). Mít to lepší děj a údernější konec, mohlo tu být o hvězdu víc. Takhle si Jumper doskočil pro čistý průměr.

Béčko s několika povedenými scénami a originálním nápadem s psychiatrickou léčebnou. Jess Metcalfe a Kiele Sanchez hrají dobře, za to Stormare se moc nepředvedl. Kdyby Insanitarium vzniklo tak před dvaceti lety mohlo se jednat o kultovní záležitost, dnes už působí poněkud zastarale.

Šílená směs všeho možného funguje hlavně v první polovině, v té druhé už je spíš k smíchu. Rhona Mitra je kost, ale ty její silácký pózy a řeči mi časem lezly na nervy. Film trvá zbytečně dlouho a ke konci už nudí. Krvavý efekty jsou fajn, příběh je zajímavý ale víc jak na 2* to prostě nevidím.

Zpočátku to vypadá jako chlapská verze Resident Evilu, pak se o slovo přihlásí i Vetřelec (vs.) s Predátorem a letmo si zavzpomínáme i na Horizont událostí. Doom je až trestuhodně rutinní záležitost s kupou těch nejohranějších klišé navíc zabalené v ušmudlaném kabátě. Děj se odehrává v nezajímavých a umělých interiérech, v nichž dokola pobíhá banda nevýrazných herců (to platí hlavně pro Rocka). A ty bláboly, které si Bartkowiak přichystal na konec jsou už vážně moc. Akční vsuvka s 1st person pohledem a bývalá bondgirl Rosamund Pike s standartním výkonem Urbana jsou asi to nejlepší, co tahle další zprzněná zfilmovaná hra nabídne. Ani ty obludy nestojí za řeč, teda kromě toho kyperprasete v závěru.

Spousta originálních nápadů, hlášek a situacích, které neomrzí ani po několikátém shlédnutí. Seriál má skvělé tempo, žádné zbytečné okecávání a hned se jde na věc (a co všechno stihnou tvůrci odvyprávět před úvodními titulky pilota je opravdu neuvěřitelné). Oproti Simpsonovým má Futurama zábavnější a rozmanitější postavy, v každém díle se to hemží roboty a všelijakou vesmírnou havětí. Žlutou rodinku mám rád, ale ňouma Philip Fry, kyklopka Leela a robot Bender mi k srdci přirostli přeci jen o něco víc. A tak si jdu radši pustit další díl a vám bych (pokud máte možnost) radil to samé.