pávek

Uff, víc netřeba dodávat.

Hudbu složil Zdeněk Liška. Jsou dochovány dvě písničky v podání Waldemara Matušky s názvy Má viola a Život je cesta.

Ještě pár minut jsem čekal, že se to konečně rozjede. A ono nic, tolikrát jsem u pohádky nezíval ani nepamatuju. I doprovodná hudba se kdesi vytratila, buďto tam nebyla, nebo byla tak chatrná, že jsem jí nevnímal. Zato NOS paní Kretschmerové, ten upoutal hned. Bez něj to už není ona, stejně jako byla postava královny. A na pohřebišti před slují snad ležela kostra mamuta.

Proč se musela tahle pitomost točit zrovna v Olomouci nepochopím.

Hezky zpracované, denně se tudy toulám a je velká škoda, že se těmto místům vyhýbají turisté jak naši,tak i ti zahraniční.

O Rose Mary, buď mojí, tvůj úsměv rány zhojí.

Hus, mravnosti brus. Karle, ty tvoje epigramy. Vždy, když jdu spát, tak si jeden přečtu a spím jako dudek. Copak nemáme nějaké nehořlavé přísloví?

Komentář namluvil Vladimír Ráž. A jedno vám povím, bylo to sice ´´masově´´ organizované a stranou podporované, ale většina národa uměla alespoň takto sportovat. Ne jako dnešní placky u PC, jediné silné svaly mají na prstech od datlování do klávesnice.

Hezké vzpomínky na opravdové herce. Jen mne mrzí, že jsem si to nenahrál.

Tak tady jsou, legendární postavy našeho mládí Old Shatterhand a Vinnetou. Dodnes si pamatuju,že uvedení bylo součástí Filmového festivalu pracujících v Olomouci. Kino narváno do posledního místa a když se poprvé objevili indiáni jedoucí chránit farmu,strhl se potlesk.A to prosím bylo kino převážně plné dospělých. A hlavně nepřekonatelný dabing našich hlavních hereckých es.