Přemek

Pro mne osobně rozhodně lepší než původní série. Rada Korejs v podání Jiřího Adamíry má rozhodně větší kouzlo než plebejský Vacátko Marvanův; navíc - takové otevření série, jaké nabízí Korejsovi první díl Funus, to se jen tak nevidí... :) Pro mne největší úspěch je v dílu prvním a pak v části "Letní přeháňka" a "Hokynářská balada" (výstup Moravcův).. A navíc téměř zmizely nekonečné a otravné písničky, které likvidovaly celou první řadu.. - Zajímavosti: v literární předloze Jiřího Marka jsou páni radové v opačném pořadí, tedy pan rada Vacátko jde na pohřeb panu radovi Korejsovi. XX V prvním díle ve scéně, v níž rada Korejs platí rumy svému "komplicovi", zazní v Jedové chýši melodie, která se později stala znělkou Četnických humoresek..

Když pominu fakt, že hlavním kladným hrdinou je obyčejný zloděj a ekoterorista, miluju tenhle večerníček od dětství - a musím uznat, že vedle Högrova mistrovství obstál i jeho nástupce, Eduard Cupák..

Byť to ten sestřih evokuje, rozhodně modří opeřenci nerovná se rudí opeřenci. Samozřejmě že takhle jsou všichni stejně směšní, ba komunistům, kteří ne a ne vyhrát volby a ne a ne zfanatizovat berlínské soudruhy na demonstraci, by člověk snad dal i pětikorunu, ale ta zuřivá nevědomost a zaslepenost mladých komunistů vyvolává přeci jen větší hrůzu (aspoň pro mne). Již zde mnohokrát citovaná věta mladého Che Guevary o tom, jak by si krásně žil za normalizace či putování po sovětských pomníčcích bylo zoufale fascinující. Také chování stařičkých důchodců-komunistů, kterým Mladí konzervativci vnucovali kopie jejich vlastního předvolebního programu z roku 1946 a kteří po nich pobrblávali "Di do prdele, ty pičo", mluví za vše. Tvářit se ovšem v tomhle dokumentu jako nestranný pozorovatel, to je od Lindy Jablonské silný alibismus.

Velmi solidní televizní podívaná s příjemně rozporuplným závěrem. Obzvláště Lukavský a Haničinec jsou skvělí, Brzobohatý bohužel velmi prvoplánově přehrává. Výkon Václava Postráneckého je sice nevyrovnaný, ale v závěru inscenace zcela strhující. - Osobně bych ale raději shlédl starší inscenaci téhož textu, a sice - taktéž televizní - Malér (1965).

Skutečně tohle napsal Jiří Hubač?? Titulky tvrdí, že ano. Výchozí situace je jako z Čechova: mladší brácha se chce kamarádit se starším, ten ho ale nevnímá, protože se chce kamarádit se svým otcem, ten ho ale taky nevnímá, protože.. doplňte si dle své libovůle. Charaktery jsou načrtnuty ledabyle (otec svého syna zavrhl proto, že své boxerské umění využil pro pomoc člověku v nouzi, starší bratr nechce přijmout z neznámého důvodu půjčku od svého mladšího sourozence, ačkoli se předtím po telefonu dožebrával pomoci od téměř neznámých lidí, které potkal dvakrát v životě, z blíže nespecifikovaných důvodů nepřijme ani "fušku" od svého kamaráda - inu, asi charakteristika jakési pofiderní socialistické morálky), dějově je inscenace též chudá a zanedbaná, podivné jsou též vztahy u otce (jeho nová, mladá žena se veřejně potahává s milencem).. no, zkrátka idyla. Herci se snaží, co mohou, obzvlášť Luťanský a Dlouhý excelují, Haničinec se seč může pokouší oživit svou bezživotnou postavu... - Nevím, co to ČT popadlo, že pokaždé, když chtějí uctít odešivšího herce, vytáhnou takový slabý brak? Proč raději z úcty k Haničincově památce raději nepustí Vyloženě rodinnou historii?

Špatně napsané, mizerně zahrané, režie absentovala vůbec. Nevěrohodné obsazení Báry Hrzánové, nedobré herectví Abrhámovo, obludná a nechutná klišé o zákeřných prachatých emigrantech... a navíc krátké (zne)užití postavy starého Sovy - "já už do toho světa nepatřím"... Joj, děs!

Velmi povedený seriál, jen to obsazení hlavního "tahouna" seriálu nemastným-neslaným Chudíkem (a že jinak je skvělý herec!) nebylo šťastné. Ó, s jakou radostí a potěchou bych sledoval tento seriál v původním obsazení s Karlem Högrem! Těch několik málo dochovaných (resp. diváctvu předložených) záběrů ukázalo propastný rozdíl mezi niterným, promyšleným herectvím Högrovým a markýrováním Chudíkovým (na kterém se určitě podepsala určitá bázeň a velké přátelství k náhle zemřelému Högrovi). - - Seriál také dobře ilustruje proměnu chování lékařů k pacientům; dnes už zaplaťpámbu můžete proti takovým Štrosmajerům něco dělat...

Musím uznat, že po dlouhé době je toto zajímavý televizní počin. Josef Abrhám si už zvykl na zubní protézu, s níž měl v druhé řadě Nemocnice silné problémy, a hraje zcela bravurně, bezprostředně, jakoby nevyvíjel žádnou hereckou akci, přirozený v momentech lehkého dojetí i rozčilení. Jednání postav je ve většině případů věrohodné, což už samo o sobě je přínos. Některá klišé v podobě - herecky nemotorného, ale nesmírně sympatického - bohatého Němce přebolí při pohledu na životně zachycenou českou vesnici. Největší potěchu mi však poskytuje nádherné, plaché herectví Lenky Vlasákové. - - Po jedenáctém díle oceňuji i odvahu nechat zemřít jednu z hlavních postav a doufám, že reakce rodiny na její odchod bude v následných dílech (psáno 15.11.07) zajímavě a psychologicky věrohodně zpracován...

Z tohoto seriálu - řečeno slovníkem Vencla, přítele pana Hymana Kaplana - "nelítám v luftu, neležim v rakvu". Půvabné z dnešního pohledu především přesným zachycením nevkusu devadesátých let nejen v oblékání.

Pozoruhodný snímek o smolařském antihrdinovi, který se vždy objeví tam, kde nemá být a zná jen dočasné štěstí... Anthony Quinn hraje svou roli jemnými, drobnými tahy - jako nenápadného, stále jakoby překvapeného mužíčka, který se do problémů dostává rychle a nepostřehnutelně... Jako zupácký seržant Constantin se představuje Jan Werich, jehož angličtina byla tehdy stále ještě dost kvalitní na to, aby nemusel být předabován. Jeho role však byla příliš malá na to, aby mohl ukázat nějaké větší herecké umění. Dokázal však svou figuru udělat skutečně odpudivou a nepříjemnou, tak jak měla být - vskutku, jeho Blofeld v bondovkách mohl být velmi okouzlující..