Mylouch

Dokumentaristické přiřazování fotografií a videozáznamů k nálezům meteoritů a místům dopadů. To vše doplněné rozhovory s nálezci, astronomy, hledači z odborné sféry a správci sbírek, drobný exkurz do historie určování míst dopadu a monitorovacích sítí, lehké nastínění očekávaných jevů blízce budoucích. Větší důraz na složení kamínků - hvězdných poslic by mě osobně potěšil.

Svěží herectví ve stylizované podobě, která více či méně charakterizuje práci Chytilové, a to i ve spolupracích s Bolkem. Dialogy mimo hlavní postavy bohužel děj příliš neposouvají a zbyde z nich jen trocha toho cajtgajstu. Vztahy, dráha, sníh ... "Co vlastně dělá sociolog v lese ?!"

Řada školácky-učebnicových chyb režijních (např. jak si poradit s časovými rovinami?) a střihačských (temporytmus), otrocky realistická, formalistická animace s berličkou předlohy (kamera ok), zvuk (dialogy) nehodný nominace. Přes mediální megaforsáž s Vaškem 2-3*

Hezké střetnutí světů, které dělí 900 let. Komedie v tradici francouzské tvorby, o poznání svižnější než o pár let starší české televizní Ohnivé ženy s Hlaváčovou a Veškrnovou, které ovšem naznačují ještě bohatší historický background. 3-4*

Ovčáci-čtveráci-TULENI. Úctyhodný záměr, který zakopává na nepochopitelné scénáristické tezovitosti s dialogy sice upřímně spojenostátnickými, které by ale zároveň měly být mezi slušnými lidmi vykázány do sféry parodií nebo maximálně dvouhvězdičkových telenovelových světů guilty pleasures. I výpůjčky z válečnické klasiky (Lovec jelenů, Četa, Forrest) spíše než jako projev uznání vyznívají jako snaha vycpat příběh vedle vlastenčící etnografie Texasu a širšího okolí dalšími motivy. U Stalingradu si navíc snajpeři při zteči na bodáky stihli nejen přečíst, ale i napsat dopisy. Absence rytmických změn, herecká stránka si mnohdy zaslouží respekt, atmosféra bojových akcí bude mít nadčasovější platnost (sound design ovšem bohužel ani přes pracnost nelze s úsporně expresivní Olmiho novinkou Torneranno i prati zdaleka srovnat). /V neposlední řadě DVDčkový standard rozmlžené multikinové projekce člověku taky nepřidá/

Poloha rákosu je když ...stvoly i těla se prohýbají za svitu bledé luny, díra zeje a duchové vin se probouzejí. Kimono s krabem a kimono s vějířem proti všem (ale ne docela, žena je jenom žena), bezvýchodnost v časech rozvratu. Obrovský režijní cit pro poetiku komplementární k vyprávění. Zvuková stránka technicky ani v BR verzi neohromí, jazzově saxofonová vlnka překvapí. Filmová rozkoš, režisérovu niternému Ostrovu ale dávám přednost. Kamera: Kiyomi Kuroda. 4-5*

V roce první sergioleonovky vypuštěná národní variace na klasický žánr, vycházející z již meziválečné tradice trampského westernového žertování i prožívání. Silná herecká sestava s komediálními zkušenostmi, scénáristický tým Lipský-Brdečka a podobně vyzrálá skladatelská dvojice oživující brilantní texty. Po padesáti letech stále sou fár živé dílko, i když nezastírám, že k pochopení žánru parodie jsem se propracovával od původního dětského odstupu postupně.

Hodně vyhublý příběh, který se tvůrci na kýženou stopáž pokusili vycpat řáděním Lábuse a Blanarovičové, pseudoslovenskými výpůjčkami a (občas najazzle) hudebním čísly. Potěší kameramanský vizuální styl (zase mistr Špelda !!) s řadou výpravou hezkých studiových scén, vše je ale pro scénář trochu nadbytečné. Navíc alchymie postav (nejen vinou prince) nějak nefunguje. Ptačí linie ale vyznění naštěstí podpoří.

V rámci dobových konvencí odvedená práce s předem známým výsledkem, příběh z prostředí elity žaláře národů s důrazem na vykreslení vlastností adeptky na trůn ( o Sissi se ale přinejmenším vyplatí přečíst i stručné encyklopedické heslo). O Cimrmanovi se ovšem zase dozvíme jen v ohlasu jakési pražské rebélie.

Vyprávění se silným sdělením, ke kterému se řada diváků bude moci znovu vracet v různých etapách života. Příběh, čerpající z potěšitelně pestrého množství pramínků invence, které nevyčerpá najednou, ale postupně se vrací ve chvílích, kdy už se témata a motivy zdály zapomenuté. Velký scénář s množstvím kulturních odkazů podle mého gusta, vkusné scénáristické i vizuální skloubení vyprávění i poetiky, učebnicové lidské typy, vše podporují herecké výkony bez nejmenší výhrady a pěkná řádka drobných překvapení. Po mírném zpomalení ve třetině film uhání od minulosti k silnému závěru otevřené budoucnosti, završujícímu symboliku vody.