Mylouch

Můj první 3D a první Resident evil v podobě svižného pohádkového syžetu o putování, plnění úkolů, překonávání překážek a nástrah hlavní hrdinkou za přispění přičinlivých pomocníků/-ic. Přiměřeně odstíněná škála vedlejších postav, z nichž hlavně muži patří do kategorie FMCG, poněkud potměšilé ženské typy, ale především příběhu podřízená souhra režie, kamery, animace a s přehledem kompozičně i zvukově zvládnutá ♫ rozsáhlá a pestrá hudební složka., která je stejně plastická i plastiková jako mistrovské prostorové pojetí obrazu. Dětská účast přináší příjemné napětí. Výborná žánrovka, které jinak nevyhledávám.

Ještě 30 let osobnostního dozrávání a sežeru Strachovi třeba i tu mystiku. Pro tentokrát ovšem jen slabikářové dialogy v tajemném pátrání, které poněkud bledne i před výpravou Rychlých šípů za Bohoušem

Herecká přehlídka Kostky, Obermaierové a především Šafránkové v její skvostné, možná nejlépe zvládnuté roli. V kombinaci lyriky a psychologické expresivity občas zadrhne soudržnost a plynulost všech filmových složek ( především ♫ rozsáhlá a expresivní Liškova hudební partitura vytváří někdy příliš výrazný protipól herectví.), ale civilností projevu dává film vyniknout výbornému literárnímu nápadu M.Majerové.

Stvrzení kazatelské mentality českého ultrakonzervativního křídla (panelová diskuze myslitelů je obrázkem pro bohy). Absence nadhledu a humoru je důkazem toho, že tady se dávno nežertuje a svatá válka za zjevenou absolutní pravdu je v plném proudu, přestože o zhnusení nad představiteli konzervativců se zatím s politickou korektností příliš nahlas nemluví. Mistrovsky zvládnutý režisérčin neangažovaný odstup nechává aktéra propadat do hlubin trapnosti bez vnějšího zásahu. Dokument, který může být vnímán jednou stranou jako stvrzení tradicionalistické nadřazenosti nad liberálním světem, pro zbytek jinak velmi diferencované občanské veřejnosti může posloužit jako zpestření hodně a hodně veselých večírků lidí, kteří nesní o návratu k prvotnímu ráji. Bytostná jednota politického i soukromého života jednoho ze Zneuznaných, kterého zamrzí, že se autoři zdrželi všech zlých větiček, jež by bylo možné vyvracet. Škoda pouze studentské kvality filmařského provedení, přesto potěšitelně falešný film pro "drahé děti".

Dokument o jednom z nejsilnějších mediálních obrazů - Paroubkovi, kterého jeho vládní nástupci dokázali v negativní politické praxi hravě překonat, ale jen částečně zacelili obrovskou mezeru, jež po něm zbyla v médiích. Spektrum Paroubkových odpůrců se svému nedostižnému sokovi na hrudi nápadně podobá slabou sebereflexí, fyziognomicky (ten, co první hodil vajíčkem ! či pilný autor paroubkovských článků) a stejnou mírou tupé nenávisti, kterou přisuzuje jemu. Bělohradského chytrá formulace tekuté nenávisti možná není nejlépe vysvětlena, technické zpracování je povýtce studentské, k dokumentu by podle mého patřilo ještě vyjádření utrápených či pyšných mediálních poradců (agentury?) někdejšího premiéra. P.S. V národě Paroubků platí: trenýrky = rodina. 3-4*

Místo filmu tuctová seriálová epizodka s odpovídajícími hereckými výkony, scénářem a střihem. Trpce smutné odkazy k někdejším Velrybám podporují trapnost vyznění stejně jako komunální pointy scének. Čím více herců, z nichž každý hraje svůj film (Štěpánová, Nekonečný, Vojtek jsou zvláštní kapitoly), tím také větší stylová roztříštěnost. Přes milé záblesky drobných dětských výkonů hodně smutné 1-2*

Předlistopadová herecká brigáda v televizních kulisách, která klopýtá od scény ke scéně. Renč a Prachař pro pamětníky i dnešní škodolibé diváky.

"Jsme slavný ! - No jo, ale co dál ?!"

Hodně schematická sladkobolná romantika z kategorie For Americans Only

♫ "Já hledám štěstí ... " Podmanivé spojení hereckých výkonů v čele s "opravdovým" Menšíkem, atmosférické Kachyňovy režie, vypravěče Cupáka, kamery Jana Čuříka, hudby L.Fišera v poetickém příběhu z magické 1. a 2.republiky. Škola filmové stylizace.