Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (507)

plakát

Uvězněn ve výtahu (2010) (TV film) odpad!

No ty krávo, jmenuji se John Pizda a ve výtahu jsem se zasek na celých 15 minut, vole, no a další nepředstavitelné horory, za ovšem nejhorší zážitek pokládám představu, kdy se má v kabině zdviže pářit zmutovaná bobří samice, která by tímto aktem zlomila své výtahové prokletí, jako že je Bůh nade mnou, byla za svůj život již třikrát zaseklá, TŘIKRÁT!!!! neuvěřitelné a to je jí teprve 113 let. Skvost...

plakát

Fontána (2006) 

Nemaje pražádný strach z nařknutí, že bych se zde chtěl jen kdovíjak pseudointelektuálně vyzvracet, dávám hrdě 5. Tím netvrdím, že jsem si stoprocentně jistý mým jasným pochopením veškerých myšlenkových přesahů filmu, ale mám pocit, že mám na snímek pohlížet jako na vrstvené umělecké dílo (nejen na obraz s hudbou , i když už to by samo o sobě stačilo) , jako na oživlou vizuálně dokonalou multimediální galerii plnou myšlenek. Tu nádhernou hudbu budu mít v hlavě ještě dlouho (ne, verbale, žádnej popkorn, žádný éčko :) ), herecky mě překvapil Wolverine a udělal mi i radost tím, že jakožto plešatý vesmírný poutník byl na stupnici, Xicht prdelní až Krasomír, někde uprostřed a nesral mě výjimečně svým atavistickým nadsamectvím. Film, který aspoň zčásti musí a může pochopit každý s minimální empatií, sluchem a zrakem do padesáti dioptrií, pokud splňuje člověk byť jeden jediný výše zmiňovaný bod, a přesto háže Aronofského přes palubu do odpadu, pak je buď naprostý ignorant a nebo nás naopak všechny obchcává svou "kontroverzností" a já gratuluji za geniální myšlenku :) jak vystoupit ze stáda a jít proti proudu. Pro mě to byl zážitek a strhující podívaná.

plakát

Česko na talíři (2011) (pořad) odpad!

Ano, a je to venku, v minulém životě (či minulých životech) byl jsem sadistickým sériovým vrahem a Šinkorová je mým trestem. Ovšem, já se ptám, není tohle už příliš ???? Mazač běžek má konkurenci a konec světa je zase o kus blíž.

plakát

REC 3: Počátek (2012) 

Ano, má milá Phobie, dnes nastal ten den a já plním svá odhodlaná slova z nedávné minulosti. Ale i pro vás ostatní pár rad do života. Být vámi, pak bych si již dával větší pozor, než se rozjuchaně vrhnete na obálku s pozvánkou na svatební veselici, byť s vidinou zábavy a žrádla zadarmo ( i když ???), hlavně pokud se vám zdá nevěsta k nakousnutí, pak bych byl velmi obezřetný, i kdyby se mejdan zdál tak velký a úžasný (jako zde), že by si na něj našinec musel vzít šestnáct úvěrů. Na druhou stranu, co by to bylo za svatbu, kdyby se tam strejda s bratrancem trochu nepokočkovali, ne? Když už se vám to trošku zvrtne, stejně jako krizí zmítaným ( a že se kroutili) Španělům, pak je nutné mít po ruce aspoň flanďáka, chlapa převlečenýho za sýr ( s kvérem!) nebo v brnění, či nějakou jinou bizarní postavu, čím šílenější tím lepší. I přesto ale musíte počítat s tím, že o takové svatební noci zažijete podstatně víc krve, než by se jí mělo objevit na prostěradle ortodoxního katolického páru v jejich deflorační večer. Tentokrát jsem byl rád, že se kamera (až na začátek) vrátila do ruky kameramanovi, protože natáčet mi někdo svatbu mobilem drženým prdelním svalem, pak bych ho rád do té prdele kopnul a motorovkou upálil palici (možná je v tom ono vysvětlení počátku krvešílenství)...mimochodem, motorovka, super přístroj, a Osman Lafita by se posral v teplém úžasu, kdyby viděl, jak a čím se tvoří ve Špáňu večerní toaleta. Kvůli takovým scénám, jako je zmiňované postřižinovské zkracování sukní a hlav, nebo cpaní se důchodců do autobusu, zřejmě aby si sedli, nějakým bezva lekačkám, parádním maskám, dávám 4/5. Konec, který tady nevybleju, mě lehce nasral a film opět trochu sráží, pak už jsem téměř na 3/5. Jenže protože vím, že se na REC 3 bude nadávat hromadně, pak já to přepálím a u čtyř zůstanu, i když si to vzhledem k starším bratříčkům nezaslouží. Nečekejte REC a to není žádnej KEC, prostě taková milá zombárna.

plakát

Americký chopper (2003) (pořad) 

Američtí vidláci z Bambulákova stavějící stylové, buranské "motorky" z cca 5 (slovy pěti) částí, za asistence počítačů (chápu, pět není čtyři) a všemožných hejbáků na ohybáky, hloubavých výrazů samooplodňujících se prvoků a mluvy doby kamenné. Motorky, které jim vypadnou z ruky a jsou snem každého úchylného majitele labutí a maringotky, mě nadchnout nemůžou. Tohle je Amerika, pánové a dámy :)

plakát

Mission: Impossible II (2000) 

Jakožto do včerejšího večera impósiblem nepolíbený panic musím konstatovat, že jestli by tohle byl můj začátek milostného života, pak raději skončím na operačním stole, kde bych si nechal polívkovou lžící upravit intimní partie tak, abych nebyl schopen jediného čísla s kýmkoliv. Film je skutečně důkazem toho, že nic není nemožné a toyota za to rozhodně zodpovědnost nenese. Nicméně, nemůžu tento snímek nedoporučit, například svým nepřátelům, infatilním imbecilům a dalším individuím jistě taková taškařice prospěje a při ztotožnění s Tomášem se o ně pokusí možná i slabá erekce, respektive to vyřeší nová vrstva horní, vlhkost se vsákne raz dva do ní. Tragikomická koláž a přehlídka všemožných debilit, které jsou už po dvaceti minutách nezapamatovatelné a dá se na ně snad koukat jen s partou zfetovanejch negrů s letlampou a kleštěma, sorry, za to vykrádání, ale pár kámošů s brkem v tlamě (kteří mě původně napadli) by byli slabým čajíkem pro scientologického pana domácího a jeho impósibl záležitost.

plakát

Po zavírací době (1985) 

Upřímně řečeno, do vylepování cedulí "mrtvý člověk", mi to připadalo, neříkám, že jako všední a běžný, ale tak nějak povědomý, protože pošahaných krav jsou všude čtyři prdele a bizarní situace a náhody jsou mojí (ne vždy vítanou) doménou, pro ty, které šokovala už první třetina filmu mám jen slova lítosti a na náhrobek nápis "unuděn k smrti." Pravdou je, že v okamžiku, kdy se šílený shody náhod a Scorseseho imaginace rozjely na plno, nezbývalo mi nic jinýho, než litovat hlavního hrdinu. Na druhou stranu jak jinak zocelit neduživýho ajťáka, ne? Příběh jak ze snu (ze zlýho), kdy nejste pány svého vědomí a mozek s vámi soutěží o první místo v GP docenta Chocholouška, a kdy se člověk chce už, doprdelepráce, probudit. Dost mi to připomínalo Stoneovo U-Turn a Pennovo anabázi. Prostě jedna probdělá noc daleko od své postele, klasicky bez prachů, ale za to s proviněním, že možná můžu za smrt jedný labilní děvy, která namísto polykání mé DNA sežrala kýbl prášků pro extra spánek, šílenej taxíkář (celkem normál) a Calverovo po krvi prahnoucí banda se zmrzlinářským autem zabijákem a další nezapomenutelný, maximálně absurdní zážitky a propletený příběhy, který k takovýmu filmu patří a dodávají mu na atmosféře, ne jak v Haggisovo snímku Crash, kde všechno naopak zazdívají. Jednoduše super pokoukání z doby, kdy jsem ještě nevěděl, že nějakej Scorsese existuje, a proto mi tak dlouho trvalo, než jsem zase název z mé plešatějící lebky po letech vyhrabal. Užil jsem si to jak před léty.

plakát

Nedotknutelní (2011) 

Já, jakožto přesvědčený ateista, dnes upřímně děkuji šéfovi Všehomíra za vnuknutí francouzským tvůrcům a klaním se, smekám poklop své cynické palice, vysekávám poklonu a pěji pochvalné a oslavné ódy. Prvních pět minut jsem váhal, jestli jsem udělal dobře, už u Warriora jsem měl oči jak šnek, když se znenadání vyšvihl tak nahoru a pak to bylo jen zklamání a nepochopení z tak vysokého hodnocení, které jsem nemohl akceptovat a ťukal jsem si na čelo z hystericky nadšených komentářů zdejších sporťáků, co nemá chlapa. Teď si možná budete o mně myslet to samé a to nejsem ani čerňoch, ba i nohy své používám i k chůzi a kopání do prdelí. Tenhle film zkrátka chápe každý, nejen tématem "postižená" elita. No nic, jak jsem psal, po začátku, kdy se ulicemi řítí bubák v maserati quattroporte, jsem měl už na jazyku cynické vejšplechty typu (současné době propírané téma) lobista Janoušek, pak nějaký hlody na africkou populaci a následnému výsměchu hodnotících, kteří se nechali opít rohlajzem, ale doma by takové kapacitě, jako je hlavní hrdina, nedovolili ani sednout na sedačku z Ikei a běda, jestli by vám škrábli blatník na rodinné oktávce. Pak mě všechno přešlo, a ač se nijak zvlášť u filmů neprojevuju, pak tohle byla tak příjemná výjimka, zkrátka jsem řval smíchy. Další věc, která mě odrazovala, komedie? Já?? Blbost! Jenže ona to není jen tak nějaká prvoplánová hihňačka, to bych se tady vůbec neexponoval. Úžasně zahraný, neskutečně sympatičtí herci, ale ouplně všichni. Geniální, a dost, zbytečné plejtvání superlativy, všichni si to dejte povinně. Jsem nadšenej jak po prvním šoustu, sorry za ty intimnosti. Když jsem se tady tak rozděkoval, pak díky Lillien http://www.csfd.cz/uzivatel/289453-lillien/ a Drissovi http://www.csfd.cz/uzivatel/316713-driss/ za doporučení, na ně já dám a pro Drisse, už chápu změnu nicku a navíc mi to už teď nepřijde infantilní. Jasně plnej počet a v první dvacítce by klidně mohl Nedotknutelný zůstat. EDIT: No ty voe, nejsem klasický hovnaházeč na český dabing, ovšem zde je všechno špatně, doporučuji nekonzumovat.

plakát

John Carter: Mezi dvěma světy (2012) 

U svaté Issus !!! Jsa postižen vysoce virulentním nanobotem očním, který otravujíce už nějaký čas můj zrak, proto jakožto poloviční slepec, jal jsem se spatřiti dílo jednou oční čivou a tudíž ve 2D. Neváhal jsem proto z důvodů zmíněných využít pirátské kopie a do kina jsem se nehnal, óóó, jak jsem rád za tu souhru ne-šťasných náhod, ušetřiv nějakou zlatku za lezoucí monstra z plátna, dám si raději pár piv na zdraví. Nejsem příznivcem 3D a tady je prý navíc dost odfláknutý. Hlavnímu hrdinovi tohoto roubu Avatara, Hvězdných válek s mixem Xeny a Nekonečnýho příběhu, jsem nevěřil už jeho falešný plnovous hned na začátku. Po jeho faxování na Mars, kde s ním po pěti minutách všichni mluvili anglicky, a kde díky jeho mega skokům měl hned partu fans, se začaly dít ty pravé scifi věci. Mezi největší sájfáj patří jistě to, že na rudé planetě nikdo nic zřejmě nežere ( no nebylo co) , což by jistě doktorka Cajthamlová ráda neviděla, a proto ani milý tryskopes nezasíral okolní panoramata hovny, byť hovny tvrdými z ňamhaf pedigree :). Příběh (nepřehledný) se táhne tam kde nemá, a kde jsem se těšil na akci nebo vysvětlení, bylo vymalováno za dvě minuty, tam kde jsem měl plakat dojetím a freneticky tlouct hlavou o LCD, jsem se tlemil díky malované parodii na epickou bitvu a mohl bych pokračovat... Obohacen pouze o poznání nových druhů všech možných potvor s divnými pohyby a o celkem slušný konec, který jsem ale po hodině netrpělivě vyhlížel , dávám dvě hvězdy. Myslím si, že být slušně vychovaným dítětem s oběma zdravými sklivci, byl bych spokojen poněkud více než jsem byl já, stařec nad hrobem. Mimochodem, tolik rukou a nohou za dvě hodiny jsem dodnes neviděl ani v žádným prasáckým pornu...

plakát

Zvláštní schopnosti (1993) (TV film) 

Snad pro záchvat nostalgie a díky radosti z konce hledání téhle zapomenuté povídky, nebude mé hodnocení úplně objektivní. Ano, je to déčková zhovadilost, snad mi bude prominuto. Žít jako hlavní "hrdina" pan Kočka, tak vyvraždím v první řadě svou dementní rodinu, v rychlém sledu by pak následoval, pěkně patro po patru, holocaust sousedů a ten zasranej panelák bych nechal napospas cikorkám. Bůhví, jak vznikl Chánov a kde se snímek natáčel...Pak bych zapálil gumy u toho sedmičkovýho Bayernu a s doutníkem v tlamě bych se už jen chechtal...Vím, těch pár vět je vrchol primitivismu, ale ono to sem tak nějak patří :) P.S. Asociace, která mě napadá s panem Kočkou pouťákem, je jistě jen náhodná...