vyfuk

Když jsem viděl, že snad Češi vytvořili originální pohádku, tak jsem se docela divil. A bylo mi jasné, že to je něco, co musím vidět. Na jednu stranu je škoda to, že korona to vše překazila, poté to, že se online reprízy nestihli před Vánoci, aby to mělo přeci jen nějaký punc a asi i větší zisk, a nakonec by to byla škoda, protože v kině by snad nebyl i o vteřiny opožděný zvuk. Tady je asi smůla, že se nevsadilo na renomované VOD médium, ale to by asi komerční televizní partneři nedovolili. Co už. Jsme zde a můžeme to nakonec vidět. A ona je to jednoduše takový Princezna v Palm Springs, který zrovna jako na potvoru se trefí Na Hromnice. Je to těžké v tom, že v rámci pohádky jde o relativně originální pojetí. Na film obecně je to docela únavně monotónní. Asi hlavní výhodou je nakonec třeba hudba, a takové určité zpestření, ze kterého se ale v rámci i scén dalo udělat víc. Takové ty detaily, než se postavy něco dozví a podobně. Kupodivu občas by člověk zaznamenal i takové až přehrávání. A nebo to bylo i o tom, že třeba se herci do některých rolí nehodili. Kdo ví? Nebudeme si asi na moc hrát, když jasně řekneme, že hlavním tahounem jsou zde efekty, které byli potřebné, ale navíc se zadařili. U nás je to konečně i na koukatelné a profi úrovni. Za to jsem velice rád. Obecně to bylo zvláštní, jelikož když se nad tím zamyslím, tak atmosférou to připomínalo takový lepší amatérský film. A nakonec je lepší dobrá amatéřina než špatný profi film.

Asi ta nejpoetičtější, nejinovativnější a jednoduše nejlepší esence divadla a reality, kterou lze nalézt. Skvěle rozprostřená záležitost, kde polo-opuštěná továrna jen dodává skvělou atmosféru v příběhu epického jako lidstvo samo. Nebo spíše lidství. K tomu se dodává i reálie ze skutečného života. Nejdříve mě ovládla vůči tomuto kroku skepse, ale nakonec ono propojení hry s realitou se stalo tím originálním a skvělým aspektem, který pohání celý film. K tomu nesmíme vůbec zapomenout na geniální herce, kdy se dost divím, že právě Trojan zde nezískal dalšího Lva. Podobně jako spousta dalších herců, kteří ze sebe dostávají maximum. Síla slov je silnější než kdy předtím. A vychází to perfektně. Člověk ani nestačí sahat po lepších částech.

Na těch příbězích o outsiderech je přeci jen něco milého a přitažlivého. Navíc, když docílí cíle. Zde se můžeme vydat konečně i na led a sledovat jeden z největších příběhů z hokeje, jaký kdy byl. V tomto případě bych asi mluvil o obecně dobře odvedené práci. Asi bych nemluvil o něčem, co si pustím znovu, protože by to byl silný film, ale spíše protože je to hokejový film, který je dobrý. A těch zase tolik není. Poté je tu třeba Orel Eddie, který umí být skvělý i když cílem nebylo vítězství, ale štěstí. A tam je to mnohem silnější.

Asi si dokážu představit, že spousta lidí tento film nedocenilo, nicméně já zcela upřímně si asi nedokážu představit proč. Film je dle mě natočen alespoň průměrně. Tak, aby nikoho neurazil a zároveň splnil asi ty základní filmařské podmínky. Ohledně scénáře bych asi řekl jasně, že to je v celku otravná záležitost, ale poté je otázka jestli je to jenom dobré zpracování a nebo zcela otravná záležitost. A asi bych nemohl říct, že se nekloním k alternativě prostě dobře zpracovaných sviní. Navíc si dokážu dost představit, že by to takto opravdu bylo. Za mě po tom všem asi docela povedený film, který ukázal posedlost lidí po moci, pomstě a spravedlnosti, která vede jen k další nenávisti. A pro mě trochu přijatelnější než Kladivo na čarodějnice.

Hodně těžký film. Alespoň v takovém tom ukotvením. Film nám totiž představí antagonisty první kategorie, že by se ani Rumburak za ně nestyděl. A už tam tak nějak vidíme problém. Protože později se nám představí vinně/nevinná babka, která má silné konexi na velice zlé lidi a pak si vlastně musíte vybrat, komu fandit. Vrahům nebo manipulátorům? Jednoznačně musím říct, že toto je skvěle zahrané Rosamundou Pike, kterou jsem začal po této roli pravdivě a absolutně nenávidět. Člověk musí ocenit alespoň tu autořinu, kdy se povedlo něco dát takto dohromady pod co možná nejlepší vizí. I přes velice dynamickou a industriální hudbu a přes trochu barevně nevymakanou kamerou. Poté už tu jsou spíše takové ty kravinky. Jako to, že se vůbec nemusíte bát ruské mafie, protože to nejhorší, co vám udělá je, že se vás pokusí upéct jako Jeníčka s Mařenou, ale dají málo plynu, takže i po hodině nebo dvou pod troubou jsou troubové jenom Rusáci. Celou dobu čekáte, jak se to vyvrbí, protože tady přeci nemůže nikdo logicky vyhrát. Když na jedné straně jsou naprosto odporné a zavrženihodné socio-svině a na straně druhé takové to čiré zlo. Poté kupodivu naleznete kompromis. A v úplném závěru i satisfakci. Tu musím ocenit, protože je v celku bizarní. Zbytek je takový... asi ne plytký jako spíše a jednoduše nijaký. Ale stále na tom dokážu něco docenit.

Nekompromisní. Dost. A nechutné k tomu. Ale taková realita občas bývá. Trochu i zvrácený humor, který není sdělovaný nahlas jako spíše skrze detaily a činy. A taky kameru. Která nás nechá temně čekat na to, co se zase ve filmu stane. V tomto úhlu pohledu velice povedená atmosféra. Film je to dosti těžký. Zároveň pro mě osobně asi nenabízí nějakou převratnou změnu a obohacení mé osoby. Už kvůli tomu, že nejednou mi u filmu bylo logicky špatně. I to však může být úkaz dobře odvedené práce.

V celku problémový film. Z jednoduchého důvodu. Docela dlouho ani nevíme o čem to bude? Vyhrocené drama s nějakými konspiračními intriky? Nebo snad krimi thriller? Nebo nějaká sociální kritika? Nakonec je to spíše psychologický film. Jenže člověku to vlastně dojde až po nějaké době, kdy právě čeká na nějaký velký zvrat. Obecně vlastně bylo docela dost těžké odhalit, co byly nějaké body obratu a jakým směrem film směřuje. Později si sice naladíte na onu vlnu kluka, který je odtažitý a poté kluka, který je asi zženštilý a to jsou jeho problémy. Pak tu je nějaké i to překvapení nebo menší odhalení pravdy ke konci, které docela potěší, ale film asi není dostatečně temný na to, aby působil o to více zajímavě nebo vyhroceně. Škoda. Film je v tomto docela těžký, jelikož dlouho nemá charakter nebo nějaký rys, jak se chce orientovat. A je to škoda.

Tento film se ukázal být jako silný potenciál. Já jsem se na něj asi neměl ani moc příležitost těšit, protože jsem nevěděl, že má existovat. Ale nakonec se nekoná ani nějaké převratné překvapení. Hancock si zde nádherně hraje s možností toho být jak scénáristou, tak režisérem a hezky promyslet každý tah. Taky to tam vypadá. Po stránce zpracování je film silně vymazlený a hraje si s každým záběrem. Plus k tomu i atmosférou to k tomu nějak spěje i přes poloviční voice-overy, které poté najedou na současný záběr. I tak se najdou ne přímo prohřešky, ale něco, co mě tahá za oči, jen to vidím. Jako třeba záběry, kdy v baru se baví postavy a záběry se střídají jako muži na lehké děvě a skáčou sem a tam, kdy skoro narušují veškeré pravidla osy. Poté je tu scénář. Ten je kupodivu asi nejvíce plytký. I když se vám snaží nastavit film v nejlepším možném měřítku, nějak v tom chybí ono napětí a hon za zločincem. Mnohé naháněčky nebo hledání je spíše necharakterní a silně nezajímavé. Zvláště, když do toho přidáme nečekaně zbytečné přehrávání Washingtona a občasné nelogické chování celého policejního sboru. To nakonec vede i k nelibému finále, které ale zase v rámci charakteru jsem schopný chápat, ale bylo by lepší na něj dát ve filmu větší důraz. Film je to nakonec dost zvláštní. Dělá dojem silného krimi thrilleru, ale vlastně je takové plytké a nijaké. Takové novodobé Sedm, které se tolik nevyvedlo.

To, co se zdálo nejdříve jako zvláštní odpočinkovka se ukázalo být nečekaně silným filmem. Nejdříve se zdá, že válka nebude hrát žádnou roli, pak je to hlavně o sportovním a intimním úspěchu a pak se válka a intimnost dohromady dělá to důležité. Nakonec se to dokázalo skvěle zkombinovat se všemi aspekty, které si na konci dokázali i dobře hrát s postavami, předměty a s divákovou psychikou. Přeci jen, já mám velice rád popularizaci zapomenutých příběhů. A zde se to navíc podařilo. I s dojemnou tečkou.

Něco se pokazilo. A já vlastně ani nevím moc co. Asi to, že seriál si mnohdy bere nějakou tupost a tuctovost původního seriálu, na který se snaží nějak navázat, ale nestojí to moc za nic. Kupodivu ty lepší díly jsou ty nejbizarnější, které alespoň naznačují nějakou živost nebo veselost na rozdíl od všednosti, která je dosti nudná nebo nic neříkající. Poté tu jsou díly v celku spíše bizarní, kdy se zjistí, že vrahem není vrah, ale blesk. Což je tak bizarní, že to nemohu nazvat jinak, než jako skvělost. Pak jsou ale díly, které vlastně ani moc neříkají a nebo jsou naprosto duté. A jedním z hlavních problémů asi nakonec je i to, že třeba starý Mrázek dostane i více prostoru než nový Souček, který je v popředí třeba jenom jeden nebo dva díly, kdežto Mrázek dostane jeden díl celý sám pro sebe. Hezkým vytržením z rutiny je hned druhý díl, kde vlastně ani nejsme ani moc v Praze. Poté jsou ale dosti patetické díly, jako ten v Paříži, ve kterém se hlavní hrdina ukazuje jako neomylný génius a celá zápletka okolo něj se nese v dost zvláštním a nicotném duchu. Je to škoda. Seriál to nakonec nebude ani tolik o celku, jako alespoň v případě původního seriálu, ale spíše půjde o jednotlivé části. A je toho škoda.