vyfuk

Dekadentní Forrest Gump. Takový dost ulítlý. Vlastně přesný opak toho jaký by Gump vůbec mohl být. Film, který velice jednoduše nadnese ukázky toho jak se asi bude odvíjet. Je to docela psycho. Ale pak to nezačne být narativní psycho jako spíše obecné. Vlastně se dost jednoduše zdá, že to není jeden film jako spíše asi čtyři v jednom. Minimálně. Dost schizofrenické. Režiséři si po Avengers dali něco více autorského a asi jim to svědčí. Věřím, že autor bude nadšen. Film je to dost svérázný a vlastně dost zapamatovatelný. Jenže stejně tak neuvěřitelně nudný. Protože se nikam moc neposouvá a člověk asi není schopný ani nějak říct o čem byl. Byla to silná dekadentní jízda, která se zdála dost zvláštní a taková i zůstala. Těžce uchopitelný film i samotným scénářem, který není nijak dynamický, ani nijak neodsýpá. Hlavním tahounem je opět Holland, který jednoduše ukazuje jak dokonalý je.

Po té, co vyšlo pro někoho asi trochu kontroverzní a fabulativní Years and Years zde náhle máme od tvůrce toto. Něco, co ani tolik není imaginární budoucnost, ale naopak je to výlet do minulosti, který se může opřít o fakta. A ono nám to nabízí docela zajímavou verzi. Jsme v komunitě britských gays v 80. letech a po světě nám řádí smrtící virus, o kterém nikdo nic neví. Jak příhodné, že? Dnes se to zdá být až směšné, ale seriál nám dokáže v celku dobře ukázat, že on se moc nikdo nesmál. A když už, tak to bylo díky rozvernému životu s nadhledem, kteří hrdinové nesli. Obecně vzato je zde opět nabídnuto něco, na co se dnes zapomíná a je to docela i umění, a to nabídnutí příběhu, tak aby byl schůdný a snadno koukatelný. Zde to jde jedna báseň. Trochu trnem asi může být pro někoho excentričnost postav, které mě osobně nijak nevadí, spíše jde o dojem toho, kdy v podstatě hlavní charakter je občas spíše otravný a sobecký skřet než někdo s kým bychom měli soucítit. Ale přesto se tak vlastně daří. I s tím smutným a velice trpkým finále. Jedno je jisté. Rád si počkám na další projekt pana Davise. Nejlépe i v propojení současného nebo minulého režiséra.

Opět trochu jiný soudek. Kupodivu čím více jdu do hlubin Jensenovi tvorby, stává se vlastně opak toho, co bych čekal. Místo toho, aby se mi ukázaly slibné začátky, které dokázaly být více nespoutané a třeba originální, tak to jsou nakonec spíše plytké a nic neříkající seance. Trochu jsem to pocítil už při Adamových jablek, které nakonec i trochu pobavili, ale vlastně mi moc neřekli. Jako kdybych musel číst Bibli. A tady to spíše vypadá jako kdybych musel číst Blikající světla od nějaké dánské básnířky. Chápu to hlavně jako nějaký dojemný příběh spojených outsiderů, kteří se dali dohromady a snažili se vlastně jenom odpoutat a být svobodní. I přes nějaké lehce odlehčené momenty nemohu mluvit o smíchu, což je otázka, jestli tomu tak mělo být. Spíše mi přijde, že král absurdna jako Jensen jde opačným směrem v postupu času vzad. A docela škoda. Přeci jen, tento film tak trochu připomíná v rámci cestou outsiderů právě naprosto geniální a nadpozemské Rytíře spravedlnosti a vlastně i trochu kupodivu Thomsenovo Gutterbee, které alespoň mělo takový odlehčený a vlastně i vtipný drajv.

Když Wanda prvně přišla k nám, byl to úlet. Obecně vzato první díly se nesou ve formě nějakého tajemna a především v celku nepochopení. První díly nám totiž předkládají Wandu a její svět, nicméně problém je, že ono trvá asi pět dílů, než vůbec pochopíte, že to je její svět. A poté když na to dojde, tak je nakonec docela těžké si uvědomit, jak to tvůrci myslí. Je toho docela dost na vstřebání se všemi čarodějnými kejkli. Ve výsledku zde vidím problém v tom, že seriál moc nenabízí ani uvědomění toho, co se děje v nějakém blízkém čase. Sám bych se na seriál po třetím díle vykašlal, protože do onoho momentu nedával smysl. Poté jsem mu na popud dal druhou šanci. Ale pocity jsou smíšené. Nemohu mluvit o tom, že by mě seriál obohatil, ani o tom, že by to byla úplná ztráta času. Oceňuji to, jak si tvůrci chtěli s věcí vyhrát, ale jádro pudla vidím v tom, že musíte zkousnout první polovinu, která je úplně zcestná. Obecně je spíš problém, že toto nám bylo nabídnuto jako nová fáze Marvelu se seriály. Kdyby toto nabídli jako třeba třetí seriál po nějaké sérii trochu fundamentálních seriálů s jasným měřítkem, toto by mohlo působit jako osvěžující wau efekt. Takto to spíše evokuje dojem, že tvůrci ani moc nevěděli, co dělají, přičemž to jasně věděli. Jen ta prezentace byla trochu na nic. A ve výsledku je to ta hlavní škoda. Po Avengers tento seriál trochu naznačuje, že slavné éra Marvelu je pomalu u konce. A teď je otázka jestli jednou s končí s určitou pompou a nebo bude jen křečovitě klepat bačkorama.

Asi to, co Žert v knižní podobě zcela jasně postrádal. I když je kniha skvělá, tak je trochu utahaná. A to si film nemůže dovolit. Proto je v podstatě rychlý, zřetelný a dynamický s veškerou tou ironií a trpkostí. Něco, co se snadno přehlédne a přitom je to asi ta neskutečnější a nejlepší esence knihy, která navíc se dává dohromady s poctivou filmařinou.

Nakonec nečekaně přínosný film. Takový skoro amatérský, ale vlastně plně profi, který nám ukáže punkové počátky, epický vrchol i partyzánský až anarchistický konec celé éry. Z hlediska filmu asi není, co vytknout, protože film skvěle nabídne kompletní genealogii tohoto fenoménu. A ve výsledku v dobré míře vyvážený. K tomu s docela až filmovým hraným odvyprávěním, se začátkem, prostředkem a koncem doslova. Možná asi jedinou zvláštní nevýhodou je to, že pan Táborský jakožto doslova vypravěč má ve filmu skoro nulový prostor a za celý film řekne asi stejně slov jako neznámý maďarský a polský dabér dohromady. Hlavní je, že je zde poselství. Je zde dokument, který velice dobře až bravurně mapuje tuto historii a tento fenomén a pro budoucnost je zde zachovaný. Toho si cením asi nejvíce.

Když jsem viděl, že snad Češi vytvořili originální pohádku, tak jsem se docela divil. A bylo mi jasné, že to je něco, co musím vidět. Na jednu stranu je škoda to, že korona to vše překazila, poté to, že se online reprízy nestihli před Vánoci, aby to mělo přeci jen nějaký punc a asi i větší zisk, a nakonec by to byla škoda, protože v kině by snad nebyl i o vteřiny opožděný zvuk. Tady je asi smůla, že se nevsadilo na renomované VOD médium, ale to by asi komerční televizní partneři nedovolili. Co už. Jsme zde a můžeme to nakonec vidět. A ona je to jednoduše takový Princezna v Palm Springs, který zrovna jako na potvoru se trefí Na Hromnice. Je to těžké v tom, že v rámci pohádky jde o relativně originální pojetí. Na film obecně je to docela únavně monotónní. Asi hlavní výhodou je nakonec třeba hudba, a takové určité zpestření, ze kterého se ale v rámci i scén dalo udělat víc. Takové ty detaily, než se postavy něco dozví a podobně. Kupodivu občas by člověk zaznamenal i takové až přehrávání. A nebo to bylo i o tom, že třeba se herci do některých rolí nehodili. Kdo ví? Nebudeme si asi na moc hrát, když jasně řekneme, že hlavním tahounem jsou zde efekty, které byli potřebné, ale navíc se zadařili. U nás je to konečně i na koukatelné a profi úrovni. Za to jsem velice rád. Obecně to bylo zvláštní, jelikož když se nad tím zamyslím, tak atmosférou to připomínalo takový lepší amatérský film. A nakonec je lepší dobrá amatéřina než špatný profi film.

Asi ta nejpoetičtější, nejinovativnější a jednoduše nejlepší esence divadla a reality, kterou lze nalézt. Skvěle rozprostřená záležitost, kde polo-opuštěná továrna jen dodává skvělou atmosféru v příběhu epického jako lidstvo samo. Nebo spíše lidství. K tomu se dodává i reálie ze skutečného života. Nejdříve mě ovládla vůči tomuto kroku skepse, ale nakonec ono propojení hry s realitou se stalo tím originálním a skvělým aspektem, který pohání celý film. K tomu nesmíme vůbec zapomenout na geniální herce, kdy se dost divím, že právě Trojan zde nezískal dalšího Lva. Podobně jako spousta dalších herců, kteří ze sebe dostávají maximum. Síla slov je silnější než kdy předtím. A vychází to perfektně. Člověk ani nestačí sahat po lepších částech.

Na těch příbězích o outsiderech je přeci jen něco milého a přitažlivého. Navíc, když docílí cíle. Zde se můžeme vydat konečně i na led a sledovat jeden z největších příběhů z hokeje, jaký kdy byl. V tomto případě bych asi mluvil o obecně dobře odvedené práci. Asi bych nemluvil o něčem, co si pustím znovu, protože by to byl silný film, ale spíše protože je to hokejový film, který je dobrý. A těch zase tolik není. Poté je tu třeba Orel Eddie, který umí být skvělý i když cílem nebylo vítězství, ale štěstí. A tam je to mnohem silnější.

Asi si dokážu představit, že spousta lidí tento film nedocenilo, nicméně já zcela upřímně si asi nedokážu představit proč. Film je dle mě natočen alespoň průměrně. Tak, aby nikoho neurazil a zároveň splnil asi ty základní filmařské podmínky. Ohledně scénáře bych asi řekl jasně, že to je v celku otravná záležitost, ale poté je otázka jestli je to jenom dobré zpracování a nebo zcela otravná záležitost. A asi bych nemohl říct, že se nekloním k alternativě prostě dobře zpracovaných sviní. Navíc si dokážu dost představit, že by to takto opravdu bylo. Za mě po tom všem asi docela povedený film, který ukázal posedlost lidí po moci, pomstě a spravedlnosti, která vede jen k další nenávisti. A pro mě trochu přijatelnější než Kladivo na čarodějnice.