PavelVanekArt

Pro mě klasickej průjem filmu dle hry. Jsem až moc velkej fanda videoherního rebootu a herní Laru mám rád, ale co předvedli ve filmu je vyloženě katastrofa. Vyzobali si jen ty lepší scény že hry a doplácali to tak blbým příběhem a twistama, že už to nepotřebuju nikdy vidět. A upřímně doufám, že další díl nebude. 2* a.k.a 35%

Tu trojitou brokovnici si pamatuju. Ale jen ji, díky bohu. 2* a.k.a 35%

Tohle nebylo pro moje oko. První čtvrtinu filmu se děje něco, co se vlastně neděje, pak se děje teda něco nějak, ale ve výsledku je to vlastně úplně jinak. Kdyby se míň věnovali ,,snovým” kravinám a víc se opřeli do mlácení a mučení žen, byl bych raději. Nechápal jsem, co všechny na tom tak baví, až jsem zjistil, že je to od tvůrců Martyrs. Teď je mi to jasný. Nic pro mě, v čem bylo Martys alespoň drsný tak tady bylo jak kdyby se po celou stopáž krmilo jehňátko před porážkou, na kterou ani nedojde. 2* a.k.a 30%

Do půlky filmu fajn atmosféra witchcraftingu, pak sešup dolů skrze ,,Lokiho bastarda” a finále mohlo být in tak před dvaceti lety. Slyšel jsem na The Ritual chválu. Bohužel nic extra, potenciál tam ale byl. 3* a.k.a 45%

Za mě je Tvář Vody v pohodě film (kino), ale Oskara bych v tom viděl spíš v maskách a technických věcech. Jinak je to jak natahovaný, tak urychlený. Scény se táhnou, milostná zápletka spěchá. Efekty jsou ale fakt super, hudba taktéž, atmosféra taky Záporná postava Michaela Shannona je na filmu nejlepší. Jinak to obsahuje masturbaci, sex s rybou, krev, homosexualitu, kočku bez hlavy (kurvy) a sem tam vtip, kterýmu jsem se nesmál. 3* a.k.a 60%

Chápu, že kniha(y) je určitě lepší, ale já ji nečetl a ani to neplánuju. Takže za mě dobrý, užil jsem si jednohubkovou fantasy. 4* a.k.a 75%

A to mělo být jako co? Jakobych sledoval nudnou a nevtipnou reality show o upírech... aaaaach...

,, Prosím! Prosím nezabíjej mě, mám rodinu!“ ,,Tu já měl taky“ What in the name of holy fuckin god was that. Jakože nečekal jsem, že se to nějak podaří ukočírovat. Punisher je jedna z těžko uchopitelných postav ve světě Marvelu, je až moc přísná, moc krutá, moc násilná, smutná, zlomená. A rozhodně hodně brutální. A momentálně nejlepší, co se z Marvelu dostalo na obrazovky. Frank Castle. Milující otec a manžel, bývalý člen armádních tajných složek. Chlap vytesanej bojem, mučením a bolestí. Po dlouhé době se vrací domů z mise a rozhodl se, že skončí a bude se věnovat své milující rodině, která ho držela v bitvě na nohách. I když ten chlap dokáže rozmlátit nepřítele na sračky, tak má v hlavě jen jedno. Rodinu. Jenže se i s rodinou ,,omylem“ dostane do křížové palby v lunaparku a všichni umřou. Včetně samotného Franka, který dostane kulku do hlavy. Jenže to nestačí. Těsně předtím viděl umřít svou ženu, syna i dceru. A to ho tak napumpovalo, že vstal z pitevního stolu a rozhodl se, že všichni umřou. Všichni. A do puntíku to splnil, se vší parádou, pusu, šáteček a kulku do čelisti. Původ seriálového Kata sahá až do druhé série jiného superhrdiny ze stáje Marvelu, Daredevila (hodně dobrej seriál, obě série- 90%). Tam se představí jako popravčí všech mafiánů v okolí New Yorku. Všechno jde fajn, jenže dospěje do bodu, kdy zjistí, že vrahové jeho rodiny jsou úplně někde jinde. Podstoupí mučení, málem další smrt a putuje před soud (kde ho obhajuje Daredevil samotný). Pak zas šupem do vězení. Kde si vymlátí cestu ven, aby mohl šířit zášť pomsty zase o dům dál. Toť k jeho roli v jiném seriálu. Momentálně se Frank Castle stáhl do ústranní, protože ho má svět za mrtvého. Kdyby ne, jdou po něm všichni z okolí. Zašil se na stavbu, kde dnem i nocí mlátí kladivem do zdi. Spánek mu moc nedává, protože se opakuje jedna a ta samá noční můra, kde jeho rodina dokola umírá. Na scéně se ale objevují nové informace o tom, kdo za to ve skutečnosti může. Dá se proto nedobrovolně dohromady s hackerem Micrem, kterej se taky drží v ústraní aby ochránil rodinu. Do toho se zamotá policie, bývalí kolegové z bitev a vysoká vládní politika. Nejvyšší čas se vybavit a začít válku. Je toho dost, o čem se budu chtít zmínit, takže čekejte delší text. V prvé řadě Punisher samotný. Chlap se srdcem na správném místě, se skromným slovníkem, žaludkem na cokoliv a tou nejutrápenější duší, co jsem viděl. I když ten chlap jen sedí a hledí, tak na něm vidíte, jak moc velkej chaos má v sobě. Nenávist se mísí s láskou, soucit s utrpením, srdce s nabitou zbraní. Postavu se podařilo i dobře vizuálně prodat, většinu dílů ho vidíme jako ,,civila“, ale ke konci se objeví i to pověstné logo lebky, které nepříteli oznamuje, že dnes není prostě jeho den. Několik flashbacků nám ukazuje, jaký byl Frank před bitvou, v bitvě a těsně po ní. Už za války byl zvíře, o tom není pochyb, když zachraňuje celou svou jednotku proti přesile. Už tam nastává ten zlom, kdy se nebojí těm (ne)správným lidem vzít život. Pro vyšší dobro, řekl by klasik. Pořád je v něm ale dost dobra. Což ukazují zase snové sekvence, když Frank dostane vyloženě na piču tak moc, že padá do bezvědomí, kde je mu vlastně nejlíp. Je tam s rodinou. Dalším aspektem k plusu je jeho vztah s vedlejší postavou Micrem. Kontrast. Frank o rodinu přišel a není mrtvý. Micro rodinu má, ale musí hrát mrtvého. Frank životy bere, Micro zavírá oči. Frank se vší vážností řve, Micro má blbý vtipy. Chemie mezi nimi je skvělá, jako když najdete dva díly skládačky, které k sobě pasují, ale ne obrázkem. Dialogy jsou na emocích a situačním lehkém humoru. Ten seriál se totiž nesnaží být ani vtipnej, jen to z těch dialogů padá samo. Pak je tu vývoj charakteru. Nějakou parádu (hodně velkou) Punisher předvedl už v DD a tady jen začíná nanovo. Nechce se s ničím zaplést, jen zmizet v davu. Okolnosti se mění, tak zlehka začíná trestat. Dozví se víc z pozadí, začíná popravovat. Zjistí, kdo konkrétně zradil a stojí proti němu, začíná peklo. Jon Bernthal. Takovej nenápadnej muskulaturní týpek, co se schovává většinou ve vedlejších rolích (Walking Dead, Trestanec, Wind River aj.) a nijak nevyčnívá. Tady hraje hodně velký a rozhodně ne vedlejší housle. Už prodávání emocí je někde jinde, než jste u seriálů o superhrdinech zvyklí (čest právě Daredevilovi). Mručí (zdravíme Toma Hardyho), má chaotický pohled, brečí když je třeba a hlavně neskutečně skvěle řve. Stojí proti přesile několika žoldáků, kteří do něj sypou ze samopalů a on se prostě s řevem vrhne přímo do palby, aby mohl zlomit co nejvíc vazů je potřeba než mu dojde životodárná energie. Což nedojde. V čem mu ale hodně dávám plus, tak v jedné ze scén z Daredevila, kdy s Ďáblem z Hell’s kitchen sedí na hřbitově, dobitej jak pes a vysvětluje jeho vztah s dcerou. Emoce jak blázen tam jsou a je mi jasný, že je těžce prodal právě Jon Bernthal, ne postava Punishera. Plakal jsem, přiznávám. Technicky je to hodně vysoko, hudba, střih, styl vyprávění, žádnej chaos, všechno sype jak má, žádnej zádrhel v hlavní a ani ve vedlejší dějové lince. Je to přísný eRko, takže lidi umírají, končetiny padají, bolest je všude. Celý je to příběh jednoho muže, kterej měl všechno. A o všechno přišel. Tak se zapřísahal, že všem všechno vezme. Mně vzal adepta na seriál roku 2017, Taboo. Posadil se na #1 místo a s nabitou zbraní čeká, kdo ho přijde vystřídat. 5* a.k.a 100%

,,Time, no tak, nemusíš mě pořád balit. Vím, že jsi gay. Ale, láska je láska. Tak se seber a najdi si prcinu nějakýho fajnovýho chlapa!“ Vážně, lepší kec z filmu si nevybavuju. A s mojí orientací to nemá nic společnýho. Já jsem severní Pól, takže zima, ne teplo. Co to melu doprdele. Když se vysokoškolačka Tree probudila, bylo všechno normální. Ačkoliv, otevřít oči v posteli cizího kluka, který na vás vyděšeně zírá, a vůbec nic si nepamatovat, to úplně běžné není. Jenže Tree je tak trochu zlobivá holka, která se s ničím a nikým nepáře. Plány na večerní oslavu narozenin a krční tepnu jí však přetne podivné individuum s maskou. Když se Tree probudí, není ani v nemocnici, ani na onom světě, ale ve stejné cizí posteli stejného cizího kluka. A na konci dne znova zemře. A na další den znova. A znova. A znova. Musí odhalit identitu onoho vraha aby se vše vrátilo do normálu a neváhá kvůli tomu ani umřít. Hell man, originální koncept, že? Ty bláho, akorát škoda, že to tu už bylo a lepší. Ne sice v hororově komediálním podání, ale i tak. Zaseknutí v časové smyčce kraluje Bill Murray a jeho Na Hromnice o den více. Ale to jiný koryto, pravda. Nevím, nemám nic proti komediálnějším hororům, ale asi by měl obsahovat alespoň 50% hororu a 50% komedie. Tady je to v poměru 20% hororu, 80% komedie. Což není problém filmu. Asi. Možná. Co já vím, jsem jen konzument. O ději se nemám jak rozepsat, je to jeden den krát sto. Já nevím, ale probouzet se pořád dokola a dokola v tom samém dnu… asi nebudu ani rozepisovat, co bych dělal. Ošklivé věci. Tady se to hrdinka snaží nějak vyřešit a do toho pomáhá všem okolo, dělá si pořádek v životě a nechává se zabíjet divným vrahem. Komedie (jakože) je takřka všude, od probuzení, po vraždu. Hororová vložka se objevuje lehce na začátku, pak jen v bodech, hodně mírně ke konci a pak nic. A tím hororem chápejte zvonkohru uprostřed ulice, hra na schovávanou s vrahem a naháněčka po nemocnici. Toť k hororu. Některý gagy a kecy jsou na pousmání, ale taky to není bůh ví jaká hitparáda. Prostě středoškolský humor, problémy, lásky a podobný věci, který ocení především nenáročnější publikum. A ženy. Nic proti ženám, respekt jim. Technicky je to průměrná filmařina, neoslňuje, neuráží. Hlavní hrdinka je celkem fajn na pohled. Jinak už asi nemám co říct. Jestli se budete nějakou neděli nudit, směle do toho. A pak od toho. 3* a.k.a 55%

Tady se na(ne)štěstí nedalo co posrat nebo vylepšit. Netflix vytáhl druhou sérii jednoho z nejúspěšnějších seriálu loňska. Divný věci. Strange things. A divný to fakt je. Pro mě. Bohužel. Pokud jste neviděli první sérii, tak se na čtení tohodle blitku rovnou vyse… přeskočte. Rok po událostech z první série se Will snaží žít tak nějak normálně, pomáhá mu rodina, kamarádi a cvokař. Vrací se mu totiž vzpomínky na dobu, kdy byl uvězněn ve světe… si nevzpomenu na název. Upside down. HoreDole tomu říkejme. Jenže se mu začíná zjevovat i ultragigantické cosi, co s Willem začíná komunikovat. Místo aby mu ale šeptal oplzlé věci, tak našeptává konec světa a smrt všem. Na druhé straně(ne v HoreDole, ale v lese) se šerif Hopper stará o tu magorku z první série, Eleven. Ta prochází pubertou a místo aby telekineticky umývala nádobí, tak přepíná televizi a mrmlá něco o rodičích. Do toho se připlete pomalá zkáza města Hawkins a všechno se prostě začne srát, co to tu budu rozepisovat furt. Vrací se stejná herecká sestava z první série. Bohužel a bohudík. Bohužel proto, protože mě 90% postav z první série nehorázně sralo, s Eleven v čele a přidaly se i nový postavy. Bohudík proto, protože se vrátily dvě postavy, který jsem tak nějak zvládal a k nim si přisedla jedna z nových. Dětský žvatlání je na místě, hraní si na hrdiny taky, hlubokohrdelní pocity a romantika jak blázen. Fuj. Na druhou stranu si to hrozně dobře drží dobovou atmosféru let minulých, odkazy a pomrknutí na kultovní filmy jsou fajn, technicky špica, hudebně taktéž. Tak kde je chyba. Kde je kurva chyba. V postavách. Ne ohledně herectví, tam je to zřejmě o osobním vkusu,ale o postavách jako takových. Postupem všech epizod jsem měl chuť každý z děcek utopit. Pro tu přehnanou naivitu. Chápu, děti jsou naivní, já taky (jsem naivní dítě), ale tady to doslova mlátilo kokotem přes obličej. Jak jsou všichni správní, hrdinští, chytří (vyřeší každou situaci pomocí fantazie, how cute ty vole) až to bolí. Ale to je můj osobní problém, tak ticho Vy tam vzadu. Naštěstí si dospělí uvědomují svoje činy a schopnosti, tak tam to vypadá jinak. Scény s cizím organismem z HoreDole raději zamlčím. U dílu, kterej se celej věnuje postavě Eleven jsem plakal krev ze všech otvorů. Ale nenechte se zmást, není to vůbec špatnej seriál. Má všechno, co jste čekali a co nám dala i první série. Jen já s tím mám problém. Ale druhé série mi sedla o procento víc, než první. 4* a.k.a 60%