Recenze (201)
Horizont události (1997)
Opravdu nemám ráda horory a už vůbec ty vesmírné, je to všechno tak dokonale nesmyslné.
Host (2020)
Několik puberťaček celý film plká a ječí za monitorama a to nezapomněli tvůrci připomenout trapnou pandemii, tyhle filmy o ničem, pro mě nejsou, je to ztráta času, nedoporučuju
Hra na oliheň (2021) (seriál)
Je to jako ze života a život se tomu blíží víc, než virtuální realita, straci bývají jako malé děti a děti dokážou být neskutečně kruté a ani nemusí mít vidinu peněz. To všechno je v člověku, není to na pět, chybělo číslo 666
Hra o trůny - Série 7 (2017) (série)
Máloplatný, ale tady prostě uvidíte to, co jinde vidět není. Sledovala jsem i dokument o tom, kolik lidí zapálili a jakým způsobem natáčeli scény s draky, chrlícími oheň na protivníkovu armádu, ale k věci. Už dávno jsem se přestala rozčilovat nad jednotlivostmi, které nedávají smysl u filmu, který celý nedává nějaký smysl, protože je to pohádka, já nejsem ani scenarista ani režiser, já jsem jen konzument a buď se bavím nebo ne.Tady mají třeba draci jen jednu hlavu, ale kolik hlav diváků, tolik názorů a tolik tvůrců a tolik režisérů, ani bych ta mínění nechtěla počítat, kolik by vzniklo různých díleček o této hře:-) Sleduju to spíš už jen ze zvědavosti, ale pořád mě to baví, takže si počkám i na osmičku
Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (2015)
Nějak mi přijde, že jeden by býval stačil a víc už jich opravdu nemuselo být, totální ztráta času
Hypnexagogium (2011) (studentský film)
nabarvený a zpracovaný pěkně, ale nevěřím, že to někdo takhle má, je to nepravdivý,umělý, prostě tomu nevěřím, pardon...
Chalífát (2020) (seriál)
Něco na tom je a asi hlavně to, že je to trochu jiný šálek čaje,než ty provařené USA tvorby, ale můj nejspíš ne. Nuda to nebyla, ale ani nic pro naši mentalitu, tak jako tyhle nepochopitelný středověký praktiky a fanatismy. Taťka si z toho Koránu přeci jen mohl něco vzít a holčičky řezat dokud se daly formovat, nikoliv likvidujícím, ale výchovným způsobem, jako nechat fakany dělat si co chtějí, je taky cesta do pekla a nejen pro rodiče, ale i pro všechny okolo.
Chraň nás od zlého (2014)
Tohle téma jde postavit buď in natura natvrdo , tak jak to je nebo si hrát na pohádku a tohle je pokus o něco mezí tím. Kdyby to bylo jedno nebo druhé diváci by se rozdělili na dvě strany, jedny, které to nezajímá a druhé, kterým se to líbí,takhle Scott nasere všechny, kromě těch opravdu "skromných" a nevědomých, Pohádka je to špatná, takže by to měla být realita? Ta je ovšem taky hodně podprůměrná. K exorcismu byla použitá medajlka svatého Benedikta a přímo slova na ni vepsaná, je to laický pokus,který se pravdy jen místy dotýká. Latinský a skutečný tzv, velký exorcismus vypadá jinak, má svá přesná pravidla i lidi, kteří ho mohou a jsou schopni vykonat a těch je na světě opravdu málo. Zapomeňte už jednou provždy, že to může dělat kdekdo a to pouhým odříkáváním ...non draco sit mihi dux...
I dva jsou rodina (2016)
Je mi líto, ale ani trochu to se mnou nehlo, nesmála jsem se, nudila jsem se a dramatu jsem nevěřila, působilo to na mě jako kýčovitá lež, nemám ráda umělotiny. Prázdné s pozlátkem navrch, stejný kýč jako skleněná blyštivá koule na stromeček, dokonalý křáp bez valné hodnoty, navrch pozlacený, uvnitř dutý. Za mě nula bodů, nula hvězd.
Ivanovo dětství (1962)
Udělala jsem si radost a začala rok s tímhle skvostem. Tarkovského dílka jsou jasná poselství a obrazy, se kterými nelze vyjednávat. Jsou tak přesahující čas, že z toho až mrazí a poselstvím o tom, že věčnost opravdu není skokem do neznámé budoucnosti