Schlierkamp

Britské válečné drama, jehož děj se odehrává v libyjské poušti ve vězení pro britské válečné zločince, kam jsou deportováni zběhové, zloději či vojáci, jež vzdorovali svým velitelům. Centrum tohoto kárného tábora představuje navršený hliněný pahorek, na němž musí trestanci běhat dokud nepadnou vysílením. Nově příchozí sadistický strážný Williams (nelidsky chladný I. Hendry), přemění už tak nesnesitelné táborové poměry v opravdové peklo, kde jsou fyzické a zejména psychické schopnsti vězňů sráženy na minimum a veškerým svým působením se snaží zlomit v trestancích morálku a vůli, k čemuž využívá všech možných prostředků. Vzpoura však na sebe nenechá dlouho čekat. Hlavní postavou tohoto dramatického snímku je nový trestanec, bývalý seržant Roberts (skvělý S. Connery) a H. Andrews, jenž předvedl v roli konzervativního vedoucího tábora Wilsona impozantní výkon. Kromě samotného poutavého příběhu lze za pozoruhodné označit i filmové zpracování, neboť snímek se vyznačuje dlouhými scénami bez přerušení či zajímavou pohyblivou kamerou. Režiséru Sidneymu Lumetovi se podařil kromě věhlasných Dvanácti rozhněvaných mužů další vynikající snímek, z něhož napětí vyzařuje od začátku až do samého závěru a jemuž mohu dát s naprosto klidným svědomím plný počet hvězdiček.

Československý životopisný film o malíři Josefu Mánesovi (1820-1871) podle knižní předlohy F. Kožíka. V titulní roli se představí P. Kostka, jemuž postava hlavního představitele českého malířského romantismu a svůdníka sedla a patří na celém díle Josefa Macha k tomu nejpovedenějšímu. Film se věnuje Mánesovým začátkům, kdy ho pro jeho osobitý styl a nešablonovitost vyhodili z umělecké konzervatoře, dále prvnímu z jeho nesčetných milostných vzplanutí ke služebné Františce Šťovíčkové (J. Švandové) s níž splodil dceru Josefinu (L. Šafránková). Popis Mánesova života byl podán poněkud nesouvisle, jeho významné životní etapy tvoří soubor jakýchsi časově nepřehledných scén. Poměrně velký prostor byl dán jeho nejslavnějšímu dílu, práci na impozantní kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji, jež pochází z roku 1865 a vyjadřuje alegorii 12 měsíců v roce pomocí zemědělských prací. Bohužel snímek se vyznačuje těžkou nedramatičností a příběh je napsán dosti povrchně. Současně není dobře a pochopitelně vyjádřen dějový posun v čase a také mám značné výhrady k vedlejším postavám, nikoli však z hereckého hlediska, nýbrž z pohledu diváckého, neboť není vždy jasně vysvětleno, o jakou osobu jde. Zaznamenal jsem, že B. Smetanu představoval E. Cupák, o totožnosti L. Munzara, S. Fišera, J. Bláhy či Mánesova nepřítele O. Sklenčky a jiných však mohu pouze vést dohady. V ženských rolích se představily J. Štěpánková či S. Valentová, jejich jména jsem zřejmě přeslechl a jejich vztah k malíři bych označil jako milenecký. Film s romantickým názvem Paleta lásky z výše uvedených důvodů nemůže patřit ke zdařilým životopisným filmům českých osobností, neboť jeho zpracování je bezkrevné a nudné.

Československá televizní pohádka o chudém království, v němž král vyšle své tři dcery do světa, aby si našly bohaté ženichy. Bohužel musím konstatovat, že jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových režisérek J. Pokorná-Makoszová stvořila až příliš jednoduchou, nudně se opakující pohádku se slaboduchým příběhem, a tento pocit zklamání přetrval i přes nadprůměrné herectví dvou legend, jež se ve snímku objevily. Skutečně vladař této chudé monarchie, jejíž královské symboly byly uloženy v zastavárně, v podání J. Sováka s jeho typickou retro pokrývkou hlavy byl zábavnější než všichni ostatní herci dohromady. Kouzelného dědečka, jenž pomáhá nevýrazným princeznám najít své štěstí, ztvárnil mistr L. Lipský a k těmto velikánům se připojil i Šašek J. Hartl, jehož dialogy s králem byly docela vtipné. Co se týká zbylého hereckého obsazení, neměla paní režisérka šťastnou ruku, neboť málo rozdílné a herecky slabé princezny ani jejich prostí nápadníci mě nezaujali. Tupě se opakující stěžejní část v lese, příliš dramatické střihové posuny v ději a hloupý závěr mi nedovolí ani přes nadstandartní výkon pana Sováka hodnotit průměrně.

Československý satirický film zabývající se výstavbou panelových sídlišť a zejména životem jejich obyvatel. Stejně jako jsou nové panelové domy zvnějšku studené, depresivní a nepřívětivé, to, co se skrývá za jejich zdmi je podobné či dokonce horší. Obyvatelé paneláků jsou zobrazeni jako odcizení, povrchní, uspěchaní a přízemní lidé, starající se pouze sami o sebe. Domnívám se, že snímek je zdařilou parodií na normalizační seriál Dnes v jednom domě z téhož roku, kde jsou charaktery obyvatel vykresleny naprosto opačným (ideologicky správným) způsobem. Přestože se jedná o vizuálně značně pochmurný film, vyskytují se v něm velmi vtipné dialogy, u nichž jsem se nejednou pobavil. Ve snímku neexistuje hlavní postava, děj je rovnoměrně rozložen na jednotlivé obyvatele výškové budovy, nejčastěji se však zřejmě objevovali malý činorodý Pepík (vynikající L. Bech) a starý děda z venkova (A. Vaňha?), jenž snad jako jediný oplýval i dobrými lidskými vlastnostmi. V menších rolích zlodějíčků, lenochů a budižkničemů se představili B. Poloczek, V. Hrabánek, O. Vlach a J. Kodet. Váguse nevalného zevnějšku hrál můj oblíbený O. Navrátil a příslušníka SNB M. Klásek. Záběry na nejbližší okolí nových budov, mající podobu rozbahněného neupraveného staveniště, považuji za naprosto výmluvné. Tato žalostná sonda do života obyvatel městských sídlišť není vskutku vůbec povzbudivá záležitost, avšak díky výborným přirozeným výkonům a dialogům řadím Panelstory k nejlepším dílům režisérky Chytilové.

Televizní zpracování jednoho z nejlepších detektivních románů Ed McBaina. Steve Carella v podání J. Abrháma řeší vraždu vždy zahalené modelky. Jak už se stalo téměř standartem v podobných československých krimiinscenacích, těžko hledat chyby jak v předvedeném hereckém projevu, tak v celkové skladbě filmu. Vedle legendy J. Abrháma překvapivě nejvíce zaujme výstřední kriminalista Kling alias S. Skopal. V dalších vedlejších rolích výborný M. Kopecký, kriminalista s moudrým nadhledem, cholerický šéf pátrací skupiny P. Haničinec, svůdná narkomanka J. Šulcová či nepřehlédnutelný M. Nedbal jako zřízenec hotelu zvaný Kyklop. Jedná se o kvalitní studiovou kriminálku, držící se věrně své literární předlohy.

Československá pouze půlhodinová televizní pohádka o dobrotivé paní Lišce (usměvavá D. Kolářová), jež ve svém kouzelném domě příjímá pohádkové hosty a dává jim dobré rady (např. rozčilenému přerostlému trpaslíkovi V. Jandákovi). O co jednodušší zvolili autoři v čele s režisérkou L. Koutnou interiéry a kulisy, tím větší důraz kladli na neobyčejně výstřední kostýmy zpívajících lišek, jež jsou na celém díle nejvýraznější. V pohádce se pochopitelně objevuje zamilovaná dvojice, v tomto případě se jedná o toulavého královského syna Šimůnka (J. Langmajer) a nevychovanou a nevděčnou Elišku (nesympatická V. Žilková), u nichž mě zaujala především rychlost jejich seznámení a sblížení. Ve vedlejších malých, ale milých rolích se představil královský pár v exkluzivním složení K. Effa a Z. Hadrbolcová, postavu liščího majordoma příbytku Paní Lišky Obrtlíka ztvárnil M. Masopust. K hudební složce bych snad zmínil pouze ústřední song o Paní Lišce, všechny ostatní písně jsou hloupé. Příběh samotný je velmi jednoduchý až naivní, zápletka prakticky neexistuje, avšak prostřednictvím bizarních kostýmů a dobrých hereckých výkonů pohádka přesto zaujme.

Československý komediální film odehrávající se v únoru 1948 a popisující společenské změny z pohledu dlouholetého úředníka Josefa Nováka, kterého ztvárnil J. Plachta. Tento zodpovědný úředník, jenž díky svému přesvědčení nemíchat se do politiky, odmítne nabídku stát se ředitelem pojišťovny, v níž pracoval. V souladu podle komunistického záměru snížit přebytečnou byrokracii a navýšit výrobu těžkého průmyslu dostane nabídku odejít pracovat do továrny či do penze. Pan Novák propadne zoufalství a snaží se simulovat nemoc, aby nemusel jít pracovat rukama, nakonec však podlehne všeobecnému nadšení z nového třídního rozdělení a přijme dělnickou pozici. V práci je zařazen do skupiny nových pracovníků, kteří vzešli z nedělnických profesí a ti jsou zpočátku pod dohledem a jsou přehlížení pro svou slabou kvalifikaci a výkonnost. Panu Novákovi se nové zaměstnání prudce zalíbí, v novém kolektivu je spokojen a díky svému nadšení je povýšen na místo se samostatnou činností. Pan Plachta dokázal toto budovatelské dílo osvěžit svým komediálním herectvím, které se vyznačovalo Novákovou roztržitostí, civilními dialogy s manželkou M. Valentovou a nakonec i předstíraným pracovním nadšením a díky němu film B. Zemana nepůsobí tak beznadějně propagandisticky s černobílou optikou, jak tomu bylo u filmů z této doby zvykem. V dalších rolích se ukázala Novákova dcera L. Fraňková, naivní prokurista F. Kreuzmann zatčený za protistátní činnost, řidič tramvaje a nesympatický ideologický vůdce mládeže J. Pehr, který naváděl mladé lidi k četbě Leninových spisů a zpěvu nepříliš duchaplných budovatelských písní. V rolích Novákových spolupracovníků se objevili M. Horníček, V. Trégl či J. Hlinomaz. Velkou zásluhu na snesitelnosti snímku a jeho politickému odlehčení má právě pan Plachta a režisér B. Zeman. Vzhledem k tomu, že mě Plachtův výkon bavil a dokonce mě nejednou rozesmál, dovolím si hodnotit tento film popisující vynucené změny v novém společenském uspořádání s humorným nadhledem průměrně.

Československá televizní komedie podle scénáře A. Berkové o rodině Boučkových, ve které můžeme sledovat počínání mužské části rodiny, zatímco paní Boučková odjede na natáčení amatérského tanečního vystoupení. Třináctiletý Bouček junior (V. Král) se prezentoval velmi neukázněným chováním ve školní budově, čímž pubertálně zakrýval první milostné tužby ke spolužačce (M. Kvasničková). Otec v podání O. Navrátila pracující jako vědecký pracovník ve výzkumném ústavu se ihned po odjezdu své ženy I. Hüttnerové začal věnovat své studentce J. Paulové. Záletné choutky hlavy rodiny se nelíbily jeho synovi, který svým opileckým, výstředním a docela trapným vystoupením v kavárně překazil potenciální milenecké pouto. Herecký výkon Boučka juniora se mi zdál příliš afektovaný, přehrávající a nevtipný, zatímco jeho otec podal svůj standardní kvalitní výkon. V závěru se vrátí paní Boučková s choreografem tanečního sboru, nafoukaným a povýšeným K. Heřmánkem, kterého O. Navrátil po chvíli nekompromisně vyhodí. Záletné pokusy obou manželů jsou tak přerušeny a účty vyrovnány. V malé roli spolužáka V. Krále se objevil R. Hrušínský nejml. Obsah snímku K. Smyczeka se poněkud lišil od očekávání, které nabízel název díla, neboť žádná pánská jízda se nekonala. Ukřičený výkon nesympatického chlapce v pubertě a zoufale málo zábavných scén v nevtipném scénaři tak přineslo další zklamání, a tak toto dílo nemohu hodnotit jinak než podprůměrně.

Narozdíl od jedničky, která byla naprosto perfektní a ještě dlouho mě z ní mrazilo, pokračování tohoto hororu je pro mě zklamáním. Autoři především nepřišli s ničím novým, vše zde už jednou bylo a v lepším provedení. Některé momenty byly zajímavé, avšak prapodivný konec mě utvrdil, že lepší hodnocení, jak tři hvězdy by bylo nespravedlivé.

Československý televizní film z produkce brněnského studia odehrávající se v červnu 1968 v jedné jihomoravské obci na Znojemsku. Na jedné parcele je nalezena zásobárna vody, jež by se dala využít pro vybudování vodovodu pro celou vesnici, avšak chamtivý a sobecký venkovan a člen místního národního výboru Luža v podání I. Prachaře chce onu parcelu získat pro sebe a postavit tam vinohrad. Starosta obce a učitel Šimon (V. Besser) a major Potočný, vedoucí představitel pohraniční stráže, ztvárněný J. Valou se snaží přesvědčit ostatní členy výboru, že stavba vodovodu je pro obecní dobro, zatímco Lužův vinohrad je dobrý pouze pro něj. Ve snímku je jasně patrné rozdělení společnosti v předvečer sovětské okupace, avšak toto rozdělení je bohužel tendenčně politicky převráceno. Socialismus s lidskou tváří a svobodnější společnost je zde hanebně zaměněna se snahami jednotlivců o rychlé zbohatnutí a odmítání autorit. Komunističtí představitelé Vala s Besserem jsou zobrazeni jako osamocení lidé, kterým je naznačováno, že jejich doba vládnutí je pryč. Cítím silnou paralelu s taktéž politicky upraveným dílem Štvanice z cyklu kriminálek o majoru Zemanovi, kde je také očerňováno a lživě zobrazeno Pražské jaro a odtud vznikal prostor pro obhajobu srpnové okupace vojsky Varšavské smlouvy, což se mi jeví jako odporné. Pokud odhlédneme od překroucené politicko-společenské situace, což jsem v takové míře u autora díla E. Sokolovského nečekal, snímek mě bavilo sledovat, což mělo zajisté příčiny ve vyzrálém herectví pana Prachaře a Valy (o způsobu uměleckého projevu pana Bessera mám dlouhodobě pochybnosti). Jisté okořenění nabízí závěrečný neúspěšný pokus dvojice diverzantů (Z. Mucha a P. Zatloukal) o přechod hranic. Právě dopadení diverzantů vyřešilo i situaci ve vesnici, kdy se většina obyvatel opět uchýlila pod ochranu pohraniční stráže a komunistické strany a pan Luža zůstal se svým ambiciózním projektem osamocen. Pozitivně na mě zapůsobilo obsazení mladých brněnských herců do rolí synů venkovských pantátů (Z. Junák, A. Jarý, M. Maděrič). V malých rolích pohraničníků se ukázali začínající M. Vladyka a M. Havelka. V roli místního pomocníka pohraničníků, vlivem rozhádané situace v Lukovicích dočasně váhajícím, na kterou stranu se přidat, mě zaujal svým výrazným projevem O. Slavík. Navzdory pokroucenému vidění společnosti vnímám tento snímek jako průměrný, neboť ideologicky napsaný příběh P. Čírtkem zachránili zkušení herci vhodně doplnění o jejich začínající kolegy.