J.Connor

Film by se dal z několika hledisek smést pod stůl, ale je na něm něco silně, silně znepokojivého. ----- SAMPLE Z FILMU - INTERPRET : Front 242 ALBUM : Official version SKLADBA : Masterhit, " You know me and I sure know You, Everyone ! ... " (úvodní projev Barryho Convexe na lékařské konferenci)

Opiátová atmosférická záležitost z rumunských (anglických) hor doprovázená jak prdel na hrnec padnoucími Tangerine Dream. Vzhled démona navrhoval známý autor komiksů a pár let už také režisér Enki Bilal. Dokud je démon obalen větrem, tak to jde, ale jeho další podoby už jsou poněkud pouťové. Vůbec nejhorší je ovšem v tomhle ohledu maska "stárnoucí" postavy Iana McKellena. Celkově jsou ovšem triky spíše příjemně retro než zastaralé a film spíše zvláštní než divný. Pro toho, kdo na tohle rozlišení přistoupí, je to bezpochyby nadprůměrný zážitek. Jedna z pro mě nejlepších scén je mimochodem zachycena přímo na plakátu.

Na nový Davidův film jsem se samozřejmě velmi těšil a pln všech možných příslibů se na něj konečně vypravil. Napřed musím bohužel konstatovat, že film na mě emočně nijak nezapůsobil, nevím jestli to bylo mým momentálním rozpoložením, ale scény všech ražení mě nechávali absolutně chladným. Naopak musím ocenit to, jak byl celý film vystajlovaný. Hrozně se mi líbila jeho estetika - kamera, prostředí, pochválil bych i Davidovu ségru za kostýmy a vůbec zasazení děje mezi Vory v zakoně (a ne postý mezi cosu nostru nebo yakuzu) se vší jejich mytologií. Dost mě taky bavilo schéma příběhu, kdy jsme sledovali jenom určitou výseč ze životů hrdinů s tím, že vlastně ani nevíme jak to dopadne, což stojí v opozici proti tradičním gangsterským eposům s jejich historií rodin do pátýho kolene a grandiózními semifinále a finále. No a samozřejmě být ženou, tak se asi během filmu na sedačce dost vrtim, ale to radši nebudu rozvádět. Resumé: Nepadnul jsem na prdel, ale přesto se jednalo o znamenitý zážitek. Zase někdy Davide. (btw http://www.csfd.cz/film/139286-vory-v-zakone/)

Control si z hlediska v rámci možností objektivních hledisek absolutní hodnocení nezaslouží. I samotný Corbijn žádal diváky v Praze o shovívavost s poukazem na to, že je to jeho první film a i on sám si uvědomuje, že není dokonalý. Když pominu podle očekávání kvalitní vizuální stránku, tak mě film i přes pár nedostatků odvařil svojí atmosférou a vyprávěným příběhem, byť možná překotným a místy chaotickým. Další věcí, která podle očekávání dopadla na výbornou je určitě doprovodná hudba a vůbec estetika Anglie té doby. Corbijn nezapře, že má pro hudbu cit, a že v tomto prostředí a s těmito vlivy vyrůstal. Pěkné je např. prolínání Curtisových konkrétnách osudů se skladbami JD, které dané situace reflektují. Corbijn na premiéře ještě dodal, že tohle není film o Joy Division, tohle je film o klukovi jménem Ian Curtis, který v JD zpíval. Nechal jsem se jeho příběhem fascinovat a unést a jsem za to rád.

Hodně avantgardně podané zamyšlení o absurdnosti války a střetech národů (skupin). Nebo to možná bylo o něčem úplně jiném - třeba zpověď latentního homosexuála s fetišem na fašistické uniformy. Každopádně se děj tohoto krátkého snímku odehrává ve starém továrním komplexu, kde spolu svádějí neúnavný souboj dva muži v horních dílech uniform a slipech. Dojde i na fašistickou symboliku, kámen nůžky papír (mezinárodní název byl také Paper-Scissors-Rock War) nebo jeden druhému napchá slipy cihlami.

Drogový autorský úlet Johna Boormana jistě stojí za vidění už kvůli Bondovi s copem v červených slipech a v kozačkách. Úvod slibuje psychedelickou jízdu ve vysokých obrátkách, ale později se film dostane až na úroveň hypnotického blábolu. Zajímavý nápad v zajímavé formě, jehož realizace ovšem alespoň pro mě zůstala v půli cesty. ------ SAMPLE Z FILMU - INTERPRET : My life with the thrill kill kult ALBUM : A crime for all seasons SKLADBA : Lucifer´s flowers "Is god in the showbusiness too?" (konec úvodního projevu Arthura Frayna)

Horor, který rozhodně neurazí a když trochu přimhouříte oko nebo budete správně naladěni, bude vynikající. (Neo)gotická atmosféra městečka v Nové Anglii a snová atmosféra mi místy připomněly dokonce Argenta, ale konkrétněji spíše jeho slabší kus Černá kočka v Two evil eyes (jak kamerou, tak prostředím). Nějakých brutálních scén se nedočkáme, vše je spíše ponecháno naší představivosti (což kvituji), včetně podoby démona, který se nám ukáže asi tak 20 vteřin. Na jeho vzhledu pracoval můj oblíbený ilustrátor z dětských let Les Edwards, jehož detailní přetechnizované vize temné budoucnosti bylo možno najít v karetní hře Doomtrooper. Edwardsův záběr je ovšem mnohem větší, včetně plakátů k THE THING nebo NIGHTBREED. http://www.lesedwards.com/

Na Judgment night jsem jsem se dlouho těšil, protože soundtrack k němu je víc než kultovní, ale film samotný moc snadno k sehnání není. Po shlédnutí musím konstatovat, že je to příjemnej akční thriller, který ve mě evokoval takový kousky jako Vysvobození nebo Strašáci. I tady je zhýčkaný "civilista" vystaven násilí ve svém nepřirozeném prostředí, a tak mu nezbývá, než přistoupit na pravidla hry a najít v sobě ztracenou animálnost. Zde je to sice zabaleno v popovějším kabátku, ale zase je zajímavé, že se vše odehrává skoro za rohem od domu a ne někde na vejminku v horách. Denis Leary je jako padouch v pohodě, ale možná trochu uhlazenej (vizáží), mezi jeho kolegy potěší P. Greene (alias Zed z Pulp f.). A teď už k o.s.t. : Opulentní písničkovej soundtrack, který svojí kombinací hard&heavy kapel s legendami rapu předznamenal éru "numetalu" a volně navázal na třeba Body count. Ač nejsem bůhvíjaký fanda ani na jedno, tak tohle byla ve svý době crossover bomba a zůstává vlastně dodnes. Kde jinde si poslechnout Cypress hill se Sonic Youth nebo Pearl Jam, Ice-T a Slayer, Faith no more + Boo Yaa tribe, Helmet+House of pain atp. atp. Bohužel ve filmu jich moc nezazní, ale to vem čert. Na tomhle modelu se později svezli tvůrci soundtracku ke SPAWNovi a také nabídli slušnou porci.

Bebacek pravdu dí s technoparty. I ve mně to evokovalo zdařilé hrátky s meotarem nebo VJovo povedenou exhibici. Ale v roce 23 ? ou jé

Jistě zajímavá forma. Místo coververze remix, což je asi u filmového média novátorské a zajímavé. Na druhou stranu víc jak, byť dokonalou, formu v tom nenacházím. Já osobně totiž u umění hledám víc, nejsem jeho teoretik a posouvání hranic sdělení mě samo o sobě nerajcuje. Jsem ochoten ho ocenit, ale žádám víc. V hudbě volně přirovnatelné k noisu nebo šáhneme-li raději trochu moderněji, některým extrémním formám breakcoru - "tedy pokud nejste ignorant, musíte to ocenit, ale nečekejte, že si zatrsáte." Outerspace je navíc již pozdní Tscherkasskyho dílo, které jen navazuje na jeho dřívější práce a principy v nich obsažené nijak zvláště nerozvádí. Proto hodnotím tak, jak hodnotím, což ovšem neznamená, že se nejedná o zajímavý experiment(y) hodný vidění a uznání.