J.Connor

René je určitě působivý film, z kterého čiší nezměrná trpělivost Třeštíkové k natáčení časosběrných dokumentů. V tomto případě sledovala notorického recidivistu Reného 20 let a osobně se nemálo namočila do jeho osudu, ať už tím, že jí René s kumpány vykradl byt či, že se jí podařilo zasadit se o vydání dvou Reného knih. Některé Reného myšlenky z fleku podepíšu a mám někdy sto chutí se podepsat i pod nihilismus, jenž ze snímku čpí. Sledujeme jeho vysedávání v báni na pozadí zásadních historických událostí posledních dvou dekád a my, kdo jsme trochu nasáklí existenciální zmateností se neubráníme otázce, jestli jsme vlastně s časem naložili lépe a smysluplněji. Z čeho mě ale jímá opravdu trochu hrůza je "voyerismus" dokumentaristů obecně. Třeštíkové si vážím, ale na premiéře jsem se prostě neubránil zahořklému dojmu z ovací pro režisérku a její crew, kytičky, pukrlata blablabla, ale co vlastně samotný hrdina, jehož i ty nejintimnější chvíle jsme sledovali ? Jaký byl vlastně vztah režisérky k němu ? Uvědomuje si zodpovědnost, kterou přímým ovlivňováním jeho osudů převzala ? K nejsilnějším okamžikům filmu určitě patřil právě monolog Reného o jejich vzájemném vztahu. Fuck of people voe!

Masku dělal Stan "Terminator" Winston a režíroval Brett "Trávníkář" Leonard. Mám tohle Billyho eLPíčko fakt rád. Moc lidí ho nezná, ale lze na něm najít inteligentní elektropoppunk ve skoro koncepčním kompletu, který má své kořeny v cyberpunku. Skladby jako Neuromancer, Shock to the system, Wasteland či cover Heroin od L. Reeda jsou pecky schopné bourat stadiony :).. Mimochodem, víte, že album Cyberpunk byla první nahrávka s CD-romem (nebo tedy přesněji s disketou do Maca)? Tak vidíte....

Viz komentář uživatele Matty k Herzovým Sladkým hrám minulého léta.

Poslední film Raula Julii. Téma a zápletka nejsou špatné, ale bohužel celek působí opravdu hodně televizně a nedotáhnutě. Zkrátka jedná se o dost závažnou tematiku s řadou více či méně vypjatých scén, které však nepůsobí zdaleka tak, jak by měly či chěly. Redgrave je velmi přesvědčivá, na Raulovi je bohužel už znát zákeřná nemoc a Lauru Dernovou jsem až na vyjímky (Lynchoviny) nikdy nemusel. !! SPOILER !! Velký dík za český název, který Vám i při minimální snaze vyslepičí zásadní moment filmu...

Josef Rauvolf je bourák. Edice Ultra, kterou překládal byla bomba, podobně jako série dokumentů Alternativní kultura...

Francouzský pokus o exploitation nedopadl vlastně zas až tak špatně. Alespoň na diváky v mém okolí (v kině) měl film kýžený efekt zhnusení. Rozhodně lepší než Hostel, na druhou stranu pokud jste už pár takovýhle filmů viděli, tak tento Vám rozhodně nic nového nenabídne, spíše mnoho starého a vykradeného. Nejvíc bije do očí jedna ze závěrečných scén, kdy hrdinka vykousne mladé nacistce kus krku, načež následuje záběr naprosto stejný závěru Půlnočního expressu, kde se hrdina dopustí kousance na sadistickém bachaři. Blbůstka, která ve finále neurazila.

"Call it just S.H.I.E.L.D." či Stan Lee jako Hugh Hefner, to jsou situace, kdy samozřejmě lidi odkojení Marvel univerzem (ke kterým bohužel či naštěstí patřím) jihnou. Když pominu trochu sterilní look, který však bohužel k moderním blokbastrům patří, tak mi ve finále vadilo to, co obvykle, a sice vytržení hrdiny a jeho příběhu z kontextu celého zmiňovaného živoucího univerza (nechme se překvapit od AVENGERS). Vytknout se také dá zacílení na mladšího diváka, ale na druhou stranu je taková výtka dost laciná. Jo a Robert je samozřejmě jednička, s kterou to stojí a padá - "No jak se to vezme, s březnovou to nevyšlo, ale v prosinci byla dvojčata...."

Když pomineme opájení se vším možným, tak Speed racer je především rodinný, resp. dětský film... dvě řady za mnou se cca 10 letý chlapeček počural, protože prostě nemohl odejít na záchod - utekla by mu jedna ze závěrečných scén, tak jen tak na okraj historku... :)

Absolutní hodnocení za zhmotnění a především přidání duše hned několika beztvarým vousatcům z hodin literatury a hlavně za myšlenky Viléma Mrštíka o životě, lásce, svobodě, tvorbě, střetu města a venkova či střetu umění a peněz. Jejich stálá aktuálnost a nihilistický odér mě příjemně dostaly.

O filmu jsem si dopředu nic nezjišťoval. Zpočátku jsem tedy reagoval podobně jako někteří zúčastnění studenti - tedy: drite rajch, Bože, už zase ? Jasně bylo to svinstvo, všichni to víme, ale už toho bylo vážně dost a dost. Navíc na německé střední s vážně "sympatickou" bandou týnů. Pak jsem se tentokrát podobně jako učitel začal zajímat o vzniklou diskuzi, hlavně o stigmatizaci Němců kvůli světové válce a netrvalo dlouho a už jsem v tomhle filmu jel, a to pořádně. Jasně, po myšlenkové stránce nepřináší možná nic převratného, ale ono občas vážně neškodí si věci tohoto typu zopakovat nahlas, navíc v docela aktuálním a uvěřitelném (možná až na tu rychlost a spád všech událostí) podání. Nejen díky mimořádně silnému závěru budete tenhle film větrat z hlavy ještě dlouho po projekci.