kulyk

Vážené čtenářstvo upozorňuji, že následují jenom spoilery, pouze spoilery a pro samý spoiler nebude mít kam odložiti slinu. Dějství prvé. Vyblitá grafomanská schizofrenička provádí taneční freje s jakýmsi zchudlým barometrem z Blitánie. Okolo postávají všelijaké rašple a natahují držky. Vše (až na naši ústřední skoroalbínku) je pěkně barevné. Abych neopomněl - objevila se i samička od ducha, která již dvakrát bubla! Duchna je sice ekl, ale zatím nebojím se nic. Dějství druhé. Barometr v minulosti cosi prosral, což nám komplikuje milostnou linku. Odhalil to otec rodu, za chvilku však trčí papuče! Výborně, ostrovan se může spissovnici dostat na kobylku, případně ona jemu na koníčka. Netrpělivě čekám, jestli má prsní dvorce stejně bezbarvé, jako xycht. Dějství třetí. Kvůli duševnímu zdraví diváků je odmítá ukázat, ale mě neošálí. Určitě vypadají jako tvaroh na ledu. Zatímco vyjukávají další duchny, začínám mít vážně strach. Že si rozzívnu hlavu na dvě poloviny. Dějství čtvrté. Barometr přestal dělat buzolu a natrhl bělnaté hýždě. Bubáci ve svých uspávacích snahách excelují. Dějství páté. Sněží. Přijíždí princ na bílém lékařském plášti. Barometr osciluje mezi vyblitkou a jebatelnou ségrou. Napětí graduje, jedno víčko mám ospalky slepené, až hanba. Dějství šesté. Finále! Barometr hyne na vnitřní krvácení do oka a Drusille trošku ujíždějí nervy. Holky jdou na nože, ovšem slečna pudr za vydatné pomoci ektoplazmy vítězí. Padá mi hlava do instantních nudlí..... Mohlo to být i horší. Kdybych žral kuře na paprice, určitě by z trika nechtělo pustit. Prostě by se to zapralo, no.

Sice se řadím k těm co se domnívají, že pro dospívající chlapce existuje řada jinších zábav, než v neználkovské hučce dělat objekt touhy skautským vedoucím, kupříkladu lízání olovnatých barev na čas, ale ukazuje se, že i toto má své plusy. V případě úniku zombizačního syfla z přísně nestřežené laboratoře tak otravné degeny odmítne pozřít i beznohý popelář v pokročilém stádiu rozkladu. Film sám sebe přehnaně ,,nežere" a nárazově působí i pousmání. Což věc je dobrá. Nyní mi omluvte, jdu si našít odznáček mladého komentátora a pak zkusím ulovit nějakého bobříka. Dámy, namydlit!

Dovolím si parafrázovat jednoho, zde docela aktivního, spisovatele. Kterého mám rád, byť má občas své dny natažené do dvou třetin měsíce... Napsat hanlivý komentář je řádově snazší, než v něm chválit. Pustit si hubu na špacír, fuckovat a peachovat, promočit každou nit, to s sebou nese i trošku té zábavy, co pomáhá překonat zklamání z filmu. U slovního vyjádření pocitů ohledně Osem se zanudím, nedá se svítit. Vynikající.... vše. Casting (to abych vyzdvihl i Talclíci a Stivínci), kamera, hudební podkres, Trojan, Silbersteinovo příběh, Trojan, samozřejmě neustrašená režie, Trojan a Trojan. Neubránil jsem se srovnání s dnes již kultovními a podstatně rozmáchlejšími Hřebejkovými projekty, čímž mám na mysli především Pelpendo. Tam, kde tlupa Hřebejk, Šabach, Jarchovský karikuje reálsoc až k jakési nesnesitelné lehkosti, Osmy nezklamávají. Jsou podstatně civilnější, díky čemuž i uvěřitelnější. Trojan a Strach. Podpořeni Goldsteinem. Ty bych s čistým svědomím vysílal do všelijakých soubojů o medvědy, palmy nebo osraly. Snad jsem ještě rozněžněn z právě proběhnuvších svátků Obžerství a nepokoje, ale konečně mohu napsat, že Jiřímu odpouštím jeho příležitost hráti si se Zubejdou, kterou já nikdy nedostal!

Pjinčežna má najoženiny. Kjávovna pak pšání jediný. Upožádat oflavu, dojt i dájky pjo kjávu. Stvůry z Ledového království hlásí comeback v sedmiminutovém, na první pokuk téměř nekonečném, díle. A co teprve, když se to nějaký tříletý satánek rozhodne pouštět ve smyčce. Přesto je oproti původnímu filmu vidět jistý kvalitativní posun směrem kupředu, neboť zde přímo rezonuje sladká možnost, že jedna z arendellského establishmentu zcepení na rupturu nosních dutin!

Možná, že si v tom ortodoxní milci horrorů najdou své chvilky potěšení, no já se jen ujistil, že preferuji milfky a umím z nudy vykrkat hrobaře.

Výborné, není co dodat. Dostal jsem, co jsem čekal a co jsem si zasloužil. Jen zopakuji své varování pro ty, co pohrdají zlodějnou (rozuměj - jsou počítačově negramotní), obléknou hodobóžové tesilky, přičísnou plešku a vyrazí si do kina. Vezměte z domova oblíbený podprdelník, protože jestli vám v polovině nedají desetiminutovku na protažení, brčko či chcandu, zdřevění vám řiťky do stavu, kdy se sice můžete domnívat, že pouštíte jen tichého ducháčka, co prosvětlí atmosféru v sále, ve skutečnosti se však poserete jako za mlada a pak už je pozdě na hrdinství.

Majkl má svou tlupičku nadpochůzkářů, co si rádi užívají života. Evidence důkazů jim slouží jako otevřený bufet, u něhož si vybírají, co dílem zpeněžit a co prohnat rypáky s apetity korečkových rypadel. Hezký standard kazí nové albánské lišky v kurvníku, otravný GIBSák a návrat skrčka z temných hlubin minulosti. Prohnilí proti prohnilým bez humoru, či teplých lidských slov. Žánrově odpovídající, ovšem poněkud lopotné. Zbytečně existenciální konec to sundavá dolů jako Turčík suchoje.

Na svou dobu zdařilá agenturní hříčka. Poboční milostná zápletka jen dokazuje, že ženy byly divné vždy a všude. Divné ne, zvláštní, že. Neuchopitelně nepochopitelné a nepochopitelně neuchopitelné. Ovšem okouzlující! Tak. Snad jsem už z toho genderového průseru vybřednul. Nerad bych skončil přibit nějakou bruselskou chlapnou na půlměsíc. Kříž už je zakázán....

To prostě nejde. Nevyndám to na tripla, i kdyby trakaře padaly, mrtví povstali z hrobů a Merkelová veřejně ukázala čuráka. Vystavět akčňák na postavě takové tupé a hnusné krávy (pane Jiří, nějak se Vám kurví fkuz!), která se chová logicky cirka jako rozparáděný lumík na útesu, to by mělo být trestné. Všechny hezké, milé, ba až roztomilé vzpomínky na vražděníčko přebije jedna jediná na výše zmíněnou nemytou svazačku. S podobným materiálem escobarovo království neobnovíme, ne ne ne.

Vynikající film pro dusné letní podvečery. Pro takové ty dny, v nichž, pokud se posadíte na koženkovou sedačku, tak s ní splynete v jedno a prdel už nikdá neodlepíte. Kdy se vám potí i ušní lalůčky a občas si cvrknete do bermud pro onen lahodný, chladivý pocit. Protože po dosledování více než dvou a půl hodinových Kapryjovo lezeckých kreací ve sněhových závějích, podrceném ledu, horských bystřinách a vymrzlých hrobech zjistíte, že vlastníte omrzlé koule, tropy - netropy. Jako příběh o pomstě ňuňu a vcelku napínák, s uvěřitelností to je již krapánek horší. Ale třeba byl Lejo důkladně proočkován, takže ho nemůže ohrozit ni šíp, ni grizzly, sněť, kulka, vlk, mráz, rosomák, indiánský vykuřovač, nožík na porcování vorvaňů, zánět pohrudnice nebo kilometrový pád na hlavu.