Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Dobrodružný

Recenze (564)

plakát

Jurský svět: Nadvláda (2022) 

Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Když jdu v poslední době do kina, existuje minimálně 50% šance, že scénář psal někdo, kdo má diváky za naprosté idioty. Rád bych řekl, že přeháním, ale už mám tak nějak dost toho, kolik povedených „náhodiček“ se do jednoho filmu vleze. Máte problém? Na poslední chvíli se zázračně objeví záchrana. Ne jednou Horste! Dokonce ani dvakrát! Hlavní hrdinové jsou POKAŽDÉ ve správnou chvíli na správném místě, takže člověk prakticky nemusí mít strach, že by se mohlo něco pokazit. Výsledkem je, že se v kině brodíte nekonečnou smyčkou nečekaných problémů a nesmyslných záchran. Napětí nula… Moc tomu nepomáhá ani fakt, že „nadvlády“ je tady opravdu jen minimum. Z námětu, který v sobě skrývá hromadu potenciálu se vyklube prachsprosté nic. Když už to totiž vypadá, že by film mohl být (dejme tomu) kreativní, rychle se schováme do nějaké uzavřené lokace, abychom si nemuseli dělat starosti s reálným světem. Chápu, že k tomu přispěly problémy s produkcí, ale jako omluvu to neberu. Vždycky je lepší radši dva roky počkat než vyhodit ven proškrtaný produkt (i když ekonomicky se to nemusí zdát tak jednoznačné)… Jsem každopádně rád, že původní parta funguje skvěle, čímž se trojka Jurského světa drží aspoň částečně nad vodou. Ostatně i Bryce s Isabellou si dokázaly ukrást většinu scén pro sebe. Škoda, že kombinace obou „týmů“ neměla v téhle patlanině větší šanci vyniknout.

plakát

Candyman: Ďábelský přízrak (2021) 

Upřímně vůbec netuším, kde se tady vzalo tak špatné hodnocení. Candyman sice není dokonalý, ale na starou klasiku navazuje perfektně a celkově budí velký respekt. Občas má sice člověk problém, aby z toho nevrhnul, protože některé scény jsou opravdu chuťovky, ale to k tomu prostě patří. Mezi hororovou konkurencí, která chodí v posledních letech do kin se tak jedná o jeden z nejlepších počinů, na které jsem měl možnost narazit.

plakát

Zlouni (2022) 

V kostce. Zlouni mají super animaci, pořádně dojí tématiku morčátek (jo, máte mě!) a snaží se být akčňákem pro mladší diváky (honičky a vloupačky se daří na jedničku). Má to však svoje „ale". Opravdu povedených vtipů je málo a celý film je svou nepředvídatelností hrozně předvídatelný. Umím si představit, že se děti budou královsky bavit a dostanou i zodpovědnou dávku poselství, ale já se popravdě nudil. Což by se mi u animáků stávat nemělo. P.S.: Poslední věta Hladova komentáře to vystihuje dokonale.

plakát

Kolo času - Série 1 (2021) (série) 

Béčkové fantasy, které by si nezasloužilo tolik pozornosti, kdyby v žánru vznikaly smysluplné alternativy. Věřím, že Jordanova sága má co nabídnout (kdysi dávno jsem ji dokonce začal číst), ale tady je bohužel z většiny scén cítit nižší rozpočet a plytkost děje. Na to, že má první série dotaci osmi dílů se o fungování světa a zaříkávání dozvíme naprosté minimum, což je u fantasy prostě problém. Vzhledem k tomu, že žádná epizoda není vyloženě skvělá ani špatná, směřuje to spíše ke slabým 4* (3,5 průměrně), které však za celkový dojem dát nemůžu. Uvidíme, co přinese příští řada...

plakát

Rychlá rota (2022) 

Tohle mohlo dopadnout hrozně špatně. Štěstí je, že tvůrci přesně pochopili, jak natočit smysluplné pokračování, vzdát hold staré klasice a ještě pobavit geniálními hláškami. Chip a Dale jsou v základu brutálním fan-servisem, který však díky obrovské kreativitě scénáristů perfektně funguje. S klidem tak můžu říct, že to dítě, které v šest hodin ráno vstávalo k televizi je šťastné jako blecha. P.S.: Paul Rudd a Ugly Sonic jsou vrcholem geniality.

plakát

Love, Death & Robots - V klenutých sálech pohřbený (2022) (epizoda) 

Tato epizoda sice výrazně čerpá z klasik svého žánru, ale přesto je dostatečně intenzivní na to, aby dokázala uhranout a vyděsit svými apokalyptickými výjevy. Runové zápisy a mýtická monstra jsou totiž skoro vždy dobrým základem pro solidní podívanou. Aspoň tedy pro mě. Zároveň se však ukazuje, že i přes své nesporné kvality má animace v oblasti lidské mimiky ještě spoustu rezerv.

plakát

Love, Death & Robots - Masonovy krysy (2022) (epizoda) 

Hrozně tomu pomáhá zasazení do prostředí skotského venkova, ale tato epizoda bude asi jedním z mých guilty pleasure. Je to neskutečná řezničina, která však navzdory své brutalitě dokáže nečekaně dojmout. Jinak řečeno - má potřeba nějakého toho pořádného patosu byla zase jednou ukojena.

plakát

Love, Death & Robots - Roj (2022) (epizoda) 

V jádru skvělý nápad s úchvatnou animací. Nemůžu se však zbavit pocitu neúplnosti, který nejsem schopný nějak smysluplně překonat. Pokud budu mít možnost, asi zkusím dohledat přímo povídku, protože mám dojem, že se cestou něco důležitého „ztratilo".

plakát

Love, Death & Robots - Tým zabijáků (2022) (epizoda) 

Dobře, asi každá série musí mít nějakou podobně ultra jednoduchou epizodu, kde brutální mašina šmelcuje náhodnou partičku ozbrojenců, ale tohle mi nestačí. Hlášky sice místy fajn, ale i tak je to jen vata, která zabírá prostor něčemu originálnějšímu. I ve srovnání s příběhově podobným "Sucker of Soul" je to o nějaký ten level níže.

plakát

Love, Death & Robots - Noc mini mrtvých (2022) (epizoda) 

Úvod na hřbitově a závěrečný „pšouk" jsou geniální a pro tento formát dokonalé. Škoda, že se zbytek epizody kreativně více neutrhl ze řetězu. Při tak krátké stopáži by určitě nebyl problém přidat pár bizarností navíc. Pak bych s klidem řekl, že to nemá chybu.