belldandy

Jednota místa a času, osm lidí, kteří se neznají a nevěří si. Hutná atmosféra, při které si můžete jen pomalu odpočítavat: A zbylo jich ... Proč to vlastně někomu připadá nudné?

Slova, která mě při sledování tohoto seriálu především napadali byla syrový a sarkastický. Nesentimentální obraz doby, kterou si tak rádi sentimentalizujeme. Sarkatiscké do morku kostí, až do poslední závěrečné scény. Velká část oné ironie plynula ze sledování éry, která se sama považuje (celkem oprávněně) za vrchol pokroku a která nám přesto připadá tak zoufale zastaralá. Jen obraz měnícího se vnímání genderových a rasových rozdílů byl podán maličko tézovitě. Mnohem věrohodněji to na mě působilo třeba v Mad Menech. Ale co už ... i tak geniální počin.

Můj muž tvrdí, že Derek je důkazem že Rick Geravis již ztrací své ostří. Kdo ví, možná má pravdu ... Nicméně, doznávám, že mně se Derek líbil. Myslím, že je zajímavý díky schopnosti autora přejít po Kanclu a Extras zase s něčím novým a zároveň neztratit to, co bylo na tom zajímavé a novátorské na tom strarém. / Vnímám Dereka jako takový crossover mezi Ricky Gervaisem a Frankem Caprou. Je tu přítomna ona caprovská ideologie, která praví, že vztahy mezi lidmi jsou v konečném důsledku tím jediným důležitým a ti, kteří si je budují, mají v nich ukrytý ten největší kapitál. Přesto je to stále i Gervais, který si lidi níkdy přehnaně neidealizoval a ukazuje je až s nepříjemnou realističností a upřímností takové jací jsou. Nepamatuji si, že by si kdo troufl v hraném formátu ukázat staré nebo duševně nemocné lidi s menší mírou idealizace než s jakou se setkáte zde. Není to zaražející, že mě Gervais přiměl cítit sympatii k lidem kteří občas vedou nechutně oplzlé řeči nebo neudrží ve správnou chvli extrementy v těle. Možná že právě tohle je ten pravý humanismus.

Napřed si musíme ujasnit tohle: Nepochybně na světě narazíte na mnohem zajímavější seriály či filmy. Tohle je ale do puntíku přesně nejlepší fanouškovský ST seriál (a v téhle kategoriii se už vybírat trochu dá), jaký jsem kdy viděla, jak co do hereckých výkonů (jde tuším o takové poloamatéry, kteří jakési herecké zkušenosti přeci jen mají), výpravy (která dovedně rekonstruuje vzhled TOSky), až po dodržení původního ducha TOSky. /// Vzhledem k tomu, že jsem poměrně vyhraněný fanoušek TOSky, který asi nikdy nepochopí, jak to, že ostatní mohou přistoupit na to, že tomu, co dělá Abrams, se říká Star Trek... Zajímavé to totiž může být, ale vážně se tomu dá ještě říkat ST svět? Tak tedy ... Tahle amatérská záležitost, to je přímo antiteze Abramse. Je to překvapivě věrná pocta původnímu seriálu, která se drží ducha předlohy, jak s jeho předsudky (převážně podnikaví muži a sexy ženy) i s jeho ideály (futuristický optimismus, vize lepšího světa), tu a tam s nějakými dilematy samozřejmě. Zkrátka klobou dolů před tohle partou fanoušků. Až česká komunita stvoří něco, co se alespoň vzdáleně podobá tomhle na místo onoho nešťastného Metrénského incidentu, tak ze mě bude vážně hrdá vlastenka. :)

Myslím, že tenhle film je o pořadný kus lepší než jeho pověst. :) Docela hodně souhlasím s Douglasovým rozborem, kde srovnává Hobita s Pánem prstenů. - Mám podezření, že v jistém smyslu jsem nikdy nemilovala filmové zpracování LOTRa tolik, abych teď plakala nad tím, jak mě zklamal Hobit. Je-li Hobit přetažený, byl přetažený filmový Pán prstenů taky. Jsou- li v Hobitovy mnohé scény přehnané, byly v Pánu prstenů rozhodně taky. To, že se Jackson v Pánu prstenů odvážně dopouštěl interpretace, zatímco Hobit je otrocky věrný předloze (jak se občas traduje), to je vysloveně lež. Jistě v Pánu prstenu Jackson zápletku spíše krátil, zatímco nyní ji spíš nastavuje. Každopádně interpretace se dopouštěl v obou případech. A doznávám většina jeho interpreatcí se mi vlastně líbí. (Příklady: 1. Když jsem o Bilbově útěku ze Dna Pytle četla ve Společenstvu, představovala jsem si právě takhle - iracionální nerozumné náhlé podlehnutí impulzu zažít něco mimo stěny svého domova. V samotném Hobitovi mě ta scéna vlastně zklamala. A Jackson mi ji vrátil, takovou, jakou jsem si ji přála mít. 2. Asi budu také jediná osoba na světě, které se líbí Radagast. "Radagast hnědý, Radagast hlupáček", tak zněla pohrdlivá Sarumanova slova. Přiznávám, nikdy jsem si Radagasta nepředstavovala, ale když jsem spatřila toho Jacksonova františkánského mnicha, řekla jsem si ... ale ano .. to je Radagast. On a sv. František jistě mají cosi společného. :) A na to, že jsou v Jacksonově pojetí čarodějové docela akční postavy jsem si už zkrátka zvykla v LOTRovi. 3. Jeho trpaslíci jsou heročtější než v originále, stalo se z nich třináct odvážných v čele s vůdcem Thorinen, jenž je tu do značné míry Aragornovou obdobou. A Kdo si proboha myslí, že by tohle v sobě vůbec neměli mít?) Závěr: V knižní předloze je mezi Hobitem a Pánem prstenů propastný rozdíl, zatímco film tyto rozdíly zahlazuje. Ale kdyby to Jackson neudělal, měl by s naivní pohádkou pro děti úspěch? Jsem přesvědčená, že Hobitovi slabiny byly už slabiny Pána prstenů a proto mluvit o tom, že LOTR byl super, zatímco Hobit zklamal mi připadá docela nefér. A mimojiné - třebas za to, jak Jackson po celý první díl NEUKAZUJE draka, v éře digitalizace, kdy něco ukázat je tak snadné, za to ho skoro miluju.:)

Hodnocení: asi *** - ****. Zaokrouhluji nahoru, protože je zřejmé, že to lidi vytočit umí a to se minimálně u tohoto žánru počítá k dobru. Vlastně, já to asi počítám k dobru vždycky. A když už tu pár lidí shrnulo svůj komentář do prohlášení, zda jim komentátor kingik mluví či nemluví z duše, já si to taky zjednouším a řeknu: Mně mluví z duše dav110.

Pokud máte zájem sledovat dobové dokumenty z procesu s Miladou Horákovou, pak doporučuji desetidílný "Proces H" Martina Vadese. Pokud chcete vidět podle všeho velmi zajímavou inscenaci-operu Aleše Březiny "Zítra se bude ...", Hřebejk udělal její záznam. Proč se tedy koukat na tohle? Co je tu navíc? Zbývá docela zajímavý pokus o rozhovor s bývalou dělnickou prokurátorkou Ludmilou Brožovou-Polednovou. Ten sám o sobě by mohl být velmi zajímavý a popravdě si myslím, že by se do toho měl ještě někdo seriózně pustit než nám ta paní zemře případně zesenilní. Třeba právě Olga Sommerová, proč ne?. Nicméně spojení výpovědi paní Brožové s divadelní inscenací nepovažuji vůbec za šťastné. Použité záběry bych viděla raději spíš ve Vadasově nebo nějakém podobném dokumentu. Přece jen je nacvik představení něčím jiným než holá realita. Spíš si ale myslím, že výpověď paní Brožové by si zasloužila vlastní dokument, kde by byl prostor pro pochopení a interpretaci toho, co nám ta paní vlastně říká. (Nejlépe bez toho, že by někdo diváky naváděl, co si mají myslet. ) To je úkol nesnadný, ale zajimavý. Zde rozhodně nebyl naplněn.

Nevím, čím to (Někdy se to prostě stane), ale pocitově se naprosto rozcházím s ostatními v hodnocení tohoto filmu. Nesouhlasím s většinou toho, co tu bylo řečeno. Nespatřuji v tom "pouze" hříčku. Nemyslím, že to nefunguje jako samostatný film. Teprve teď, když mám delší odstup od tohoto snímku (od premiéry uběhly tři roky) jsem o svých pocitech k němu dost pevně přesvěčená, abych to napsala - ostatním navzdory. :) Pro mě je to jeden z nejlepších Tarantinových filmů. Mám ráda jeho prostorovou a časovou sevřenost. Mám ráda jeho hraní si na chyby, které žádnými chybami nejsou. Mám ráda jeho dialogy. Mám ráda jeho feminní vzpouru k pozici oběti. Zkrátka ho miluji se vším všudy a považuji, jak za nesmírně originální, tak za fungující.

Jak tento film charakterizovat? Je to příběh o tom, že svoboda něco stojí a ten, kdo opustí vlast se už nikdy nemůže cíti celý. Natočen podle veleúspěšného komiksu režisérky, který zas zachycoval zážitky z jejího dětství a dospívání. Ukazuje nám Irán, jak ho většinou neznáme, protože ho většinou známe jen z televizních zpráv. - A dodala bych: 1)Vůbec to není jen rozpohybovaný komiks - políčko popolíčku, jak jsem dopředu slyšela. Mnohé scény ubyly, to se dalo čekat, celé se to do filmu nemohlo vejít, ale mnohé zas na oplátku přibyly. Dozvěděla jsem se tak o věci zas o něco víc. Forma není zásadně odlišná od komiku, ale z možnostmi filmu se tu , zdá se mi, pracuje velice pěkně. 2) Svoboda tu není, jak tu kdosi napsal spjatá z Leninem nebo komunismem. To že dva členové Marjaniny rodiny byli komunisté je prostě součástí historie. Sama Marjane nikdy nikde nanaznačovala, že by, po krátkém období v děství, uvažovala o světě z pozic marxismu -leninismu. Marxistkou byla přesně po té co se cítila být prorokem :) a to cosi vypovídá. PS: Pro mně je plus i to, že ve filmu více vynikla má oblíbená postava z komiksu, totiž Marjanina babička. Zkrátka, já tomuto filmu nemám, co vytknout. Udělal mi opravdu radost.

Tak teda. Mně se to líbí. Humor je trochu suchý, ale právě jeho svéraznost oceňuji. Se stále dalšími shlédnutými díly se mi dokonce líbí víc. Každý díl představuje takové malé cvičení - opakující se situace, nová témata. Změť senzačních postav, jednoduchá animace odvážně kombinující reál s kresbou a kidy slečny (pa, pá) Razzi - to dohromady tvoří něco, co mi český animovaný film dosud nanabídl - nejspíš to bude povrchnost kombinovaná s hlubokomyslností. Taková břitká změť. Myslím, že to je zajímavý kousek a byla by škoda, aby zapadl.