gudaulin

Přiznám se, že jsem k Red jako k akční komedii přistupoval s určitým despektem, protože akčním ptákovinám obvykle moc neholduju a při vyslovení termínu "akční herec" mi už s předstihem naskakuje vyrážka, a ejhle - tenhle snímeček u mě zabodoval. Ono stačí obsadit herce, kteří mají mimiku a herecký talent, místo zoufalců, kteří tráví celý život v posilovně, stačí vystupovat s příslušnou dávkou nadhledu, vtipu a noblesy a hlavněse držet trošku při zemi při masakrování zástupů nepřátel. Red je proti svým žánrovým sourozencům poněkud komornější, větší prostor v něm mají dialogy a hlášky a hlavní tahouni, což jsou za starší generaci Bruce Willis a za tu mladší Karl Urban, jsou vedle špičkové tělesné kondice velmi slušní charakterní herci. Bruce Willis navíc na jedničku zvládá umění sebeironie, které brousí už od dob Měsíčního svitu. Fanoušek, který má v oboru už něco nakoukáno, si při jeho ksichtech, povytažených obočích a suchých hláškách vybaví zcela konkrétní scény a snímky z jeho filmografie. Ve vedlejších rolích fungují rovněž skvělí charakterní herci, které byste v akčňáku rozhodně nečekali, v čele s Helen Mirren, která neohroženě pálí z těžkého kulometu. Když k tomu připočtu ještě Marry-Louise Parker, pro kterou mám slabost a která táhne romantickou linku filmu, a především šíleného Johna Malkoviche, jehož paranoia a růžové prasátko, které všude vláčí s sebou, mě vedlo k nutkání udělit Redu pátou hvězdičku, mám tady velice příjemný oddechový snímek, který mi nadlouho utkví v paměti. Celkový dojem: 75 %.

Chudák Charile se utápí v žalu z tragické smrti svého bratříčka a já se utápím v žalu nad ztrátou sta minut svého života, který jsem strávil s tímhle pseudoromantickým kýčem, co si hraje na drama. Vlastně ne, kecám, část jsem přejel rychloposuvem, takže jsem byl některých vyšperkovaných dialogů, patetických scén a předstírání hlubokého citu průměrnými herci ušetřený. Celkový dojem: 25 %.

Latinoamerická telenovela...Tedy, aby bylo jasno, nekladu rovnítko mezi Mexickým kartelem a náhodným dílem latinnoamerické telenovely a to jak po obsahové tak i po kvalitativní stránce. Mexický kartel chce být kriminální drama a také jím objektivně vzato je. Ono to spíš vypadá, jako by se filmový štáb scénáristou počínaje přes režiséra až po posledního herce v minulosti výrobou telenovel živil a chtě nechtě je to teď ovlivňuje i při nynější práci. S telenovelou spojuje Mexický kartel osudovost, trýznivé utrpení spojené s rafinovanou pomstou, exotičnost, sázka na ženský prvek, na vnější vzhled svých hrdinů od půvabu desperátek po uhrančivý pohled hlavní mužské postavy a tak by se dalo dlouho pokračovat. Především se to stejně jako telenovela bere strašně vážně ( to mám vážně věřit na ženský kasařský gang?) tam, kde by byla na místě úsměvná nadsázka... Celkový dojem: 40 %.

Na Snídaňovém klubu je vidět úporná snaha udělat z něj generační film a ve Spojených státech jde údajně o kultovní záležitost. No nevím, nezdá se mi, že by nějak zásadně vypovídal o mladé generaci 80. let, spíš jde o jakýsi pozérský manifest puberťáků. Pubertou si museli projít všichni a ti, co v ní jsou momentálně, se pochopitelně mohou s hrdiny filmu ztotožnit. Nic víc než podrážděnost z rodičů a učitelské autority se z jejich dialogů a skutků vyčíst nedá. Ke skutečným postavám mají daleko, jde spíš o klasické školní typy - tak ukázkové, že z toho na hony čiší scénáristická účelovost. Humorné to není a vzhledem k výše uvedenému mi tam nefunguje ani ta psychologická rovina a nedokážu se s těmi týpky ztotožnit ani emocionálně, zvlášť sígr a provokatér v podání Judda Nelsona by podle mě potřeboval spíš pár facek než pochopení. Jeho představa o nezávislosti a životě totiž bez usměrnění končí tam, kde se odehrává francouzský snímek Mezi zdmi. Aby systém fungoval, nemůže každý jenom žvanit o svých právech, ale musí sám přispět. Hrdinové filmu se ani nechovají nějak realisticky a jejich spárování na konci je taky jen důsledkem scénáristické násilnosti. Celkový dojem: 40 %.

Když Petr Zelenka s jemnocitem sobě vlastním nenatáčí volební klipy a nepřemlouvá bábu a dědka, nýbrž se věnuje tomu, co opravdu umí, je z toho dílko radost pohledět. Stejně jako Příběhy obyčejného šílenství je i Teremin vícevrstevná inteligentní hříčka o geniálním vynálezci, jehož osobou a životem nešetrně smýkají velké dějiny a velcí potentáti. Tragikomedie o muži, který chrlil jeden vynález za druhým, aby mohl sám přežít a oddálit konec svých blízkých. Jára Cimrman po sovětském způsobu a v dravém prostředí amerického kapitalismu, navíc ve výtečném obsazení Ivana Trojana. Celkový dojem: 80 %.

Příběh nás zanese do raného středověku, kde vzdělanost a umění přežívá za vysokými zdmi křesťanského kláštera obývaného mnichy opisujícími a zdobícími pergamen. Malý Brendan chce jít v jejich stopách a sní o opravdu velkém uměleckém díle, jenže nájezdníci z dalekého severu mají o budoucnosti kláštera úplně opačnou představu než jeho obyvatelé. Tomm Moore šel úplně jinou cestou než tvorba Walta Disneyho, takže příznivci animace a především netradiční, ale stylové kresby můžou považovat tenhle film za lahůdku.Nepokulhává ani příběh, byť jeho poetika spolu s téměř surrealistickou kresbou opravdu není pro každého. Zlo v podobě Vikingů díky jejich rohy ozdobeným přilbám nabývá podoby rohatých ďáblů z ohnivých pekel. Celkový dojem: 85 %. Hodně originální stylová záležitost.

Nejsem cílová skupina a už dopředu jsem věděl, do čeho jdu, takže nejsem nijak zklamaný. Nicméně jen kvůli tomu dávat vyšší hodnocení nebudu. Studená válka skončila, a tak je potřeba pro americké mariňáky najít nový cíl a důstojného soupeře, který by jim aspoň pár hodin dokázal odolávat. Nejde ani tak o to, že je to patetické, proamerické a bůhví co ještě, jde jednoduše o to, že je to na mě moc tupé, jednotvárné a předvídatelné. Jako teenager bych určitě nějakou hvězdičku přidal, ale takhle nemám pochybnosti. Podrobnější komentář - viz Marigold. Celkový dojem: 25 %.

Tenhle snímek je svým stylem blízkým příbuzným italské Gomory. Tedy nejde v pravém smyslu slova o klasický hraný film, kde scénář předkládá divákovi nějaký příběh, nýbrž jde o hraný dokument, který děj na plátně podřizuje co největší autentičnosti prostředí, realitě chování filmových postav a celkové výpovědi o stavu francouzského školství. Je přitom nutné zdůraznit, že Laurent Cantet si nevybral nějaký extrémní případ, ale spíš běžnou školu z velkoměstské periferie s řadou dětí přistěhovalců a nepříliš motivované městské chudiny. Francouzské školství trpí obrovským záškoláctvím a kriminální činností, takže většina českých škol je v tomhle ohledu ještě na tom poměrně dobře. Na druhé straně mám dojem, že se snaží tenhle handicap dohnat. Vzhledem k výše uvedenému to není film zábavný, spíš jde opravdu o dokumentární pohled na danou problematiku. Celkový dojem: 80 %.

Režisér Peter Weir má na svém kontě už pár majstrštyků, ale v tomto případě mě jeho snažení tak nějak minulo. Je to moc prvoplánové, dialogy jsou informativní, aby se v ději orientoval i americký divák neznalý sovětské historie. Navíc postavy jsou černobílé, vůbec není náhodou, že jedinou opravdu plnokrevnou postavou je klasický ruský kriminálník ve výborném podání Colina Farrella, ze kterého čiší opravdové emoce, živočišnost a má charisma. Bohužel scénář mu nepředepsal významnější úlohu a v polovině filmu zcela zmizí. Tenhle námět si přímo žádal seriálové provedení tak v šesti až osmi hodinových epizodách, protože na tomto prostoru je zkrátka pro rozvinutí charakterů a jejich akceptování divákem málo místa. Přes dlouhou stopáž je spoustu věcí odbytých a divák spíš sleduje skupinku uprchlíků, jak jdou tajgou, pouští nebo velehorami, aniž by byl svědkem drobných ale pro přežití našich hrdinů charakteristických momentů, šarvátek a rozhodnutí. Hodně odbytý je např. útěk z gulagu a řada scén je krajně nepravděpodobná. Útěky z táborů se z pochopitelných důvodů odehrávaly během horkého sibiřského léta, nikoliv za sněhové vánice a při 40° mrazech... Celkový dojem: 55 %. Přes dobrý záměr je místy sledování Útěku ze Sibiře pro svou popisnost a odfláknutou dramatickou stránku stejné utrpení jako samotný pochod uprchlíků.

Stejnojmenný román mám už pár měsíců ve své knihovně, ale zatím jsem se k němu bohužel, jak je u mě obvyklé, nedostal, takže nemůžu porovnat předlohu s filmovou verzí. Přesto nebo možná proto mě snímek dostal a nezvyklá kombinace žánrů, kde film postupně přechází od úsměvné road movie k vážnému dramatu, v tomhle případě výborně fungovala. Dění na plátně podkresluje hudba, která je variací na židovský klezmer. Židovský mladík z dobře situované americké rodiny pátrá po kořenech svého rodu na Ukrajině a postupně odkrývá temné tajemství zániku velké židovské osady v době 2. světové války. Ty emočně vypjatější scény mě přivedly téměř k slzám, což je u mě známka toho, že ve filmu nezněly falešné tóny a laciný sentiment, ale skutečné city. Na snímku je znát, že Liev Schreiber se ve filmové branži pohybuje dlouho a i když nemá režijní zkušenosti, aspoň ve filmovém světě ne, hodně toho odkoukal a má talent. Elijah Wood je spolehlivý a talentovaný herec, který hlavní roli v pohodě utáhne a český divák může být navíc spokojený s přítomností některých vedlejších postav hraných českými herci a může poznat české reálie, protože tenhle kousek byl natáčený u nás. Pátá hvězdička unikla jen těsně, když např. nechápu, jak mohl zakladatel americké větve odcestovat z okupované Ukrajiny do USA v březnu 1942 nebo proč ukrajinská pamětnice nikdy až do pozdních 90. let nevstoupila do automobilu. Párkrát to zkrátka ve scénáři a dialozích trošku zaskřípe a taky je znát, že to natáčeli Američani neznalí východoevropské mentality. Majitel cestovní kanceláře by těžko vozil své americké klienty rozhrkaným trabantíkem po perfektních dálnicích. Tady je značka vozu znakem příslušnosti k určité společenské vrstvě a bohatství, takže by to bylo spíš naopak. Celkový dojem: 85 %.