gudaulin

Krátká povídka, spíše delší anekdota o tom, jak dva tuláci shodou náhod zneškodní dva zločince a jsou potrestáni finanční odměnou, která hrozí, že je vytrhne ze zavedeného a oblíbeného stylu života někam k čisté posteli a omezující péči. Je ale skvěle typově obsazená a především výborně zahraná. Marvan se Záhorským předvádějí skutečný herecký koncert. Celkový dojem: 80 %.

Mám rád hollywoodské filmy. Všechno v nich tak krásně do sebe zapadá, funguje, srší vtipem, je to hezké, umyvatelné, no prostě super. Pravda, poněkud snižují mé sebevědomí, protože jejich hrdinové jsou obvykle hezčí, chytřejší, líp se perou, mají při střelbě 100% mušku, svádění jim jde samo sebou a žádná žena jim neodolá, z každé rány se vykřešou, no zkrátka moje mindráky se po takovém bijáku obvykle znásobí. Jestli existuje protipól hollywoodštiny, pak jsou to filmy ve stylu manifestu Dogma 95. Jejich hrdinové jsou zjevně nedokonalí, mluví, jak jim zobák narost, všechno je takové obyčejné, plné drobných kazů a malých trapasů. Hrdinka filmu vejde do nemocnice a její první setkání se zdravotní sestrou končí monologem o chcankách pacientů. Farář v kostele svým ovečkám řekne, že už ho nebaví, ať jdou domů, protože je to jeho církev, snad každá postava má svou úchylku a přece ten film má své kouzlo a s každou další minutou jsem s jeho hrdiny pociťoval větší sounáležitost. Dokonalé ztělesnění pojmu tragikomedie, kde se nenásilný humor setkává s lidskou bolestí a zároveň dokonale neromanticky pojatý milostný vztah. Celkový dojem: 80 %.

Filmy s Jeanem-Paulem Belmondem někdy trpí tím, že diváci si zvykli Belmonda vidět v jedné jediné škatulce a cokoliv se z jeho tvorby vymyká, sklízí rozpaky a nepochopení. Bohužel tady ale musím konstatovat, že rozpaky jsou zcela na místě, protože Resnais to nevzal za správný konec a výsledkem je nudný a bezkrevný film, jehož hlavní hrdina nedosahuje charisma skutečného Staviského, jakkoliv se mu Belmondo snaží vtisknout svůj obvyklý šarm. Resnais se snaží svého hrdinu vykreslit jako někoho, kdo až příliš uvěřil svým vlastním lžím a hraje svoji úlohu bez ohledu na rizika z toho vyplývající a na blížící se konec. Snímku toho schází mnoho, mimo jiné i výraznější ženská postava nebo Belmondův protihráč. Tady je Resnaisův hrdina vylíčen jako obět systému a jakkoliv je na tom kousek pravdy, viděl jsem spousty filmů, kde je podobný námět přetavený do mnohem přesvědčivější polohy. Celkový dojem: 40 %.

Jestli z téhle divadelní hry něco utkví v paměti, pak je to výborný herecký výkon Jana Budaře, který svého Stavrogina obdařil obrovskou škálou poloh, gest a doslova touhle postavou žije. V Budařově podání je to lidský pozér, který se nedokáže vyrovnat sám se sebou, natož pak se svým okolím. Morávek dokázal klasiku z 19. století úspěšně převést do moderní podoby a zprostředkovat ji dnešnímu divákovi. Je to zajímavé představení, které diváka nenechá klidným. Jestli něco snižuje celkový dojem, pak je to příliš strohá, z mého pohledu až odbytá scéna a herecké výkony některých představitelů vedlejších rolí. Celkový dojem: 80 %.

Stav věcí je malý a spíš komorní film o natáčení filmu. Není tak filmařsky brilantní jako Americká noc, ani tak ztřeštěný jako Trhák pana Bowfingera,k ani tak vtipný a svěží jako Život v poblouznění, naštěstí ale není ani tak postmoderně zmatený jako CQ. Nejzajímavější je na něm rafinovaně mystifikační začátek, je to ale film, který je určený spíš klubovému publiku, je černobílý, má pomalé tempo a snaží se vytvořit za pomoci hudebních motivů a obrazu určitou náladu typickou např. pro tvorbu Kusturici. I když jedna z postav říká, že bez vyprávění příběhů by film neměl smysl, většina postav z 35-členného filmového štábu, který se nám představí, zůstává na úrovni figurek z komparzu a ani jednoho z hrdinů filmu neodhalí režisér tak, aby se s ním divák dokázal důvěrně seznámit a sžít. Příliš mnoho zůstává neznámé a je to nejspíš režisérův záměr. Některé scény mají přetaženou stopáž, pětiminutovou procházku režiséra po městě asi běžný divák neocení. Je to hodně osobní film, ve kterém Wenders zúročil zkušenosti ze svých filmových začátků. Celkový dojem: 50 %.

Velkoryse natočený animovaný velkofilm, který se dá považovat za dokonalou ukázku u nás jen hodně zřídka se vyskytujícího žánru steampunku. Režisér jde až k jeho kořenům a z oblaků páry, ozubených převodů, klikových hřídelí a složitých mechanismů jde až hlava kolem. Vizuálně je to omračující a Steamboyi by určitě mnohem víc slušelo velké plátno než televizní obrazovka. Steamboye v mých očích poněkud shazuje jednoduchý příběh, přemíra patosu, ušlechtilých frází a až moc přímočaře podaný konflikt ziskuchtivosti a militarismu na jedné straně a humanistických ideálů na straně druhé tam, kde bych u postav a jejich konfliktů ocenil víc odstínů šedi. Celkový dojem: 75 %.

Po Zlodějích mýdla jde myslím o druhý nejlepší Nichettiho snímek. Nemá sice tak špičkový scénář jako Zloději mýdla, ale pořád jde o zajímavý nápad a především tenhle film kladl asi největší nároky na Nichettiho jako herce. Objevuje se v několika zcela rozdílných rolích jako alternativní vývoj své postavy, mimo jiné se představí jako profesionální příslušník galerky, je to myslím jediná záporná role, v jaké jsem měl dosud možnost ho vidět. Komedie, která, jak už je u Nichettiho zvykem, jde mimo mainstream a je to příjemné zpestření italské filmové nabídky. Celkový dojem: 75 %.

Melancholický snový snímek o zemi spoutané tyranií, kde lidé dali přednost konzumu před zušlechťováním ducha a prosperitou komunity. Jakási poetičtější a více symbolická obdoba Bartova Krysaře. Stejně jako on si i Skleněná harmonika vystačí beze slov. Výjimečnost filmu spočívá v atmosféře, kde se perfektně doplňuje vynikající detailně propracovaná výtvarná stránka s hudebním doprovodem. Celkový dojem: 90 %.

Knihu jsem nečetl a až dosud neviděl ani původní filmovou verzi ze 70. let. Nemusím tedy řešit věčný problém jak hanebně a přímo svatokrádežně naložil scénárista a režisér s posvátnými vzory. Odklonit se od původního žánru a natočit sci fi komedii považuji za velmi rozumný nápad, podobný námět se dnes už vážně brát nedá. Otevřeně se přiznám, že jsem se bavil víc, než u většiny současných komedií, což ovšem nutně neznamená, že by paničky byly plné originálního, jiskřivého humoru. Spíš se projevuje můj kladný vztah ke sci fi a co se rádo mívá, to se taky rádo shazuje. Ozova režie je v rámci jeho možností v pohodě, slabiny jsou spíš ve scénáři. Herecké obsazení slušné a v případě Nicol Kidmen dokonalou trefou do černého. Celkový dojem 55 %

Jak jsem uvedl už u hodnocení remaku, literární předlohu jsem dosud nečetl a je to určitě škoda, protože to je bezesporu látka zajímavá a pro filmové zpracování jako dělaná. Budu asi působit jako podivín, ale v rozporu s míněním drtivé většiny filmových fanoušků se mi remake líbil přece jen víc. Moderní verzi se dá oprávněně vyčíst mnoho nedostatků, ale celková koncepce mi přijde nosnější a funkčnější. On ten námět k satiře a komedii přímo vybízí. Původní verze se snažila balancovat mezi sci-fi, hororem a thrillerem, jenže ten film evidentně zestárl, jako sci-fi a horor nefunguje v žádném případě a jako thriller sice ano, ale pouze od scény návštěvy hrdinky u psychiatra až po závěrečné finále, což je cirka 20 minut z celkové stopáže, a to mi na větší než dvouhvězdičkové hodnocení přijde opravdu málo. Je to příliš statické a všude jsem cítil nevyužitý potenciál. Bývalo by asi lepší využít původní předlohu jako určité podobenství a do posledního záběru nechat diváka v nejistotě, co se vlastně v tom městečku děje, a jestli Joanna pouze nepodléhá určité paranoie. Film zestárl mj. i proto, že problém konfliktu mezi pohlavími a snaha o emancipaci se od 70. let přece jen posunul, byť nezmizel a získal jen odlišnou podobu. Dnešní doba přinesla např. fenomén úspěšných sebestředných egoistek, které se bez mužů docela dobře obejdou, jak o tom svědčí nejeden americký seriál či film. V leckterém odvětví a prostředí jsou dnes muži ve zjevné defenzívě. Celkový dojem: 45 %.