gudaulin

Nejmenší děti mají Teletubbies, ty poněkud odrostlejší nebo, bože chraň, ty úplně odrostlé mají Power Rangers S.P.D. Na seriál jsem narazil náhodou na YouTube a nestačil jsem se divit. Koment by se asi dal odbýt zaúpěním "pro Kristovy rány", ale konzervativec ve mě si neodpustí poznámku, že je znepokojivé žít ve světě, kde si Power Rangers nachází své diváky a producentům se zjevně vyplácí seriál natáčet. To si pak jeden vybaví Huxleyův román Konec civilizace... Existují odpady důstojné, taková ta klopýtnutí při cestě, po kterých se zase tvůrce může zvednout a jít dál, ale z téhle šachty se myslím nikdo vyškrábat nemůže. Celkový dojem: 0 třikrát podtržená.

Považuji se za racionálního muže, člověka vědy a ctitele přírodních zákonů. Nevěřím na vodníky a hejkaly, usmívám se nad výplody astrologů, krčím rameny nad vírou v proroctví a magii. Výjimečně ale narazím na mystérium, na něco, co zjevně překračuje hranice našeho světa, co nelze vysvětlit logikou, běžnými myšlenkovými postupy. Rozumím tomu, proč se kdysi Tarantino prosadil s Pulp Fiction - historkami z podsvětí. Jeho scénář rafinovaně pracoval s odkazy a popkulturou, byl novátorský a vtipný. Jenže jak přibývaly nové tituly, nápady se vytrácely, snaha být cool přecházela v křeč, citace se měnily v kopírování, snaha vyjít vstříc očekáváním fanoušků vedla ke ztrátě soudnosti. Úspěch ale kupodivu zůstal. Těžko říct, z čeho plynou extatické obdivné komentáře, snad za ně může davová sugesce, neznámé drogy nebo úplatky (ale v tom případě mě Tarantino hanebně vynechal). V celém filmu nacházím snad dvě vtipné scény - je jím představení Christopha Waltze a střetnutí s Ku-Klux-klanem. Zbytek je upocený jako humor cirkusového klauna z toho nejlacinějšího provinčního cirku po pár panácích vodky. Scénář je nenápaditý, opírá se o špatně napsané postavy, se kterými ostatně režisér neumí pracovat. Výsledkem je užvaněný, přestylizovaný a šablonovitý snímek s přetaženou stopáží. Takový Martin McDonagh dnes umí nadhled, hrátky se žánrovým očekáváním a pulpovou estetikou ve snímcích jako V Bruggách či Tři billboardy kousek za Ebbingem používat o několik tříd výš než Tarantino. Můžete si vykládat Nespoutaného Djanga jak chcete, ale pro mě je to případ slušně obsazeného, ale naprosto nezvládnutého filmu. Dlouhou dobu jsem měl tendenci Tarantinovu sebestřednost, nedostatek soudnosti a zjevné přešlapy přehlížet, teď to schytal naplno a možná i za má předchozí zklamání. Celkový dojem: 10 %.

Z toho, co je zapotřebí pro úspěšnou parodii, je v Bulšitu přítomna jenom znalost žánru. Gallenovo dílko sráží především jeho neschopnost rozpoznat, kde končí humor a začíná trapas. A možná ještě víc mu chybí dobrý vkus. Tohle je film, který cílového diváka podceňuje. Pokud máte jen trochu nakoukáno, vážíte si sebe a svého času, Bulšitu se radši vyhněte. Celkový dojem: 5 %.

Jen letmý pohled na filmografii zoufalce Jima Wynorskiho vás přesvědčí o tom, že není radno mít jakékoli iluze, že by vás čekala nějaká slušná žánrová podívaná. Neměl jsem žádná očekávání, nicméně poslední dobou jsem si všiml, že ve vztahu ke kinematografii prožívám skeptické období a dávám příliš nízkou nadílku filmům, které jiní hodnotí o poznání lépe, a tak jsem si chtěl zhlédnutím téhle zhůvěřilosti vykalibrovat správná měřítka. Abych jen nehejtoval, dvakrát jsem se od srdce zasmál, což je víc než ze mě vyloudí leckterá komedie, ale toho nechtěného humoru je přece jen pomálu v poměru k přítomnosti třetiřadých herců a trapnému scénáristickému neumětelství. Na to, aby ze mě Wynorski dostal aspoň jednu hvězdičku za snahu, by musel být daleko nápaditější a edwoodovštější. Za přítomnost Kostěje a jeho věrného oře uděluji 10 % celkového dojmu.

Část francouzské kinematografie vždycky pošilhávala po zámořské produkci a zjevně se inspirovala Hollywoodem a jeho komerčními trendy. Některé filmy zkrátka nezapřou ambici dohnat a předehnat své vzory a Speciální jednotka zjevně čerpá z amerických patriotických a militarismem nasáklých snímků o dokonalých válečných profesionálech milujících vlast, kteří jsou vždycky ochotni postavit se stonásobné přesile, zachránit demokracii, nevinné sirotky či křehké ženy. Narozdíl od přítele flankera.27 si nemyslím, že tahle pohádka nemůže nikoho urazit, mě totiž její tupost přece jen rozhodila a považoval jsem ji na konci za dokonalou ztrátu času - a to jsem věru neměl přehnaná očekávání. Je to tupá střílečka nasáklá sentimentem a především nehoráznou mírou patosu, špatně nasnímaná a sestříhaná s výrazně černobílými charaktery. Bere se to smrtelně vážně, přitom jediná šance, jak tuhle zhůvěřivost prodat, je odlehčit to, protože vážně se to brát skutečně nedá. Já jsem rambovské filmy neměl rád ani v pubertě a s léty se to jenom stupňuje. Celkový dojem: 10 % především za přítomnost Diane Kruger.

Žijeme v rozbouřené době, kde se hroutí staré osvědčené jistoty, ale pár jich přece jen filmovému divákovi zbývá. Pokud sáhnete po současné seagalovce, musíte počítat s tím, že jejich hrdina se už dávno pohybuje na teritoriu laciných neambiciózních a ultrabéčkových podívaných. Jeho filmy nebyly chytré nikdy, ale v prvopočátcích disponoval aspoň slušnou fyzičkou a v rámci žánru relativně obstojným scénářem. Dnes se dopracoval k slátaninám, kde není radno zamýšlet se ani nad nejelementárnější logikou příběhu a absenci fyzičky nahrazuje milosrdný střih a přítomnost akčních kumpánů, kteří mají převzít Stevenovu funkci. Potřeboval jsem si jen propláchnout mozek po týdnech vystavených stresu z rekonstrukce domu a věděl jsem, do čeho jdu, takže žádné zklamání rozhodně nepociťuju. Dokonce je možné říct, že onen odpad je milosrdnější a sympatičtější než ten, který jsem nadělil v týž den zhlédnuté Fantastické čtyřce. Přece jen ta scénáristická idiocie a doslovné dialogy ("Uřízněte mu prst!" - "Aáá, vy jste mi uřízli prst!") jsou v určitých momentech nechtěně zábavné. Celkový dojem: 10 %.

Komiksové snímky o hrdinech se superschopnostmi nemám rád, považuju je za těžce infantilní a jejich publikum patří zjevně do jiné věkové kategorie. Ale i v rámci toho, s čím komiksové snímky pracují a o co se snaží, Fantastická čtyřka žalostně selhává. Je to sterilní nuda, kde selhávají všechny pokusy o dramatický přesah a kde se nedostává ani toho, čím disponují žánroví souputníci, tedy vzrušující akce a spousty efektů. Poměr investic a výsledku je tady katastrofální. Celkový dojem: 10 %.

Když se Michalkov po letech vrátil ke své patrně nejslavnější látce Unaveni sluncem, zázračně oživil všechny své mrtvé hrdiny a natočil Odpor, setkal se v řadách filmové kritiky a podstatné části filmových fanoušků s drtivým odmítnutím. Odpady, které se mezi hodnocením objevovaly, jsem považoval za určitou pózu a měl jsem tendenci zaujmout vůči snímku spíš ochranný postoj. Snažil jsem se prostě v něm objevit a vyzvednout to pozitivní. Film umožňuje svým otevřeným koncem doufat v lepší zakončení trilogie a i když neoddiskutovatelně představuje výrazný sešup kvality ve všech směrech, pořád je to velká válečná podívaná. Citadela má to štěstí, že filmoví fanoušci, kteří odmítli Odpor, už se neobtěžovali závěrečný díl vůbec sledovat, takže paradoxně má na ČSFD vyšší hodnocení než z mého pohledu přijatelnější Odpor. Teprve v Citadele se ale naplno projevily všechny nectnosti a filmařská selhání Nikity Michalkova ve vší nahotě. To, co bych vyčítal závěrečné části, se už tak či onak objevilo i v předchozích Michalkovových snímcích, ale tady to nabylo monstrózní podoby. Všechna ta ufňukaná melodramatičnost, sentiment, patos tady nabobtnaly do děsivých rozměrů. Co horšího, Michalkov tady prodává svéráz ruské duše a specifika sovětské společnosti takovým způsobem, že film působí absurdně a chování jeho postav je, jak to jen říct, neustále mimo. Při své zbytnělé stopáži film po většinu času taky nudí. Až závěrečná dvacetiminutovka obsazení citadely za pomoci 15 000 dřevěných násad proměňuje drama v nefalšovanou grotesku, která nechtěně může diváka pobavit. Nenacházím tady na rozdíl od druhé části žádnou omluvu a svojí děsivou doslovností představuje Citadela políček Michalkovově celoživotní tvorbě. Tohle je zkrátka čistokrevná hrůza a trpce lituju, že jsem se nechal zlákat. Celkový dojem: 10 % za výpravu.

Nebohý Strange je v tom v podstatě nevinně. Derrickson se v rámci svých možností snaží a přítomní herci - a že těch hvězd není málo - si chtějí zasloužit honorář. Produkce Marvelu se ale nachází na samém chvostu mých filmových preferencí, je to zkrátka příliš pitomé a dětinské, bombastické a umělé. V podstatě u tohohle studia neexistuje titul, kterému bych nadělil víc než jednu hvězdičku, a Doctor Strange doplácí na to, že se v něm v nezdravé míře kumulují další mé neoblíbené prvky, jako je východní mystika a obecně magie. Jediným titulem, který se mi svým civilním stylem a příjemným nadhledem strefil aspoň částečně do vkusu, byla série Spiderman, ale je příznačné, že ta vznikla pod hlavičkou Columbia Pictures a Marvel Movies pouze participoval. Na tenhle kousek jsem narazil v televizi náhodou a chtěl jsem si jen udělat obrázek, co marvelovský fenomén obnáší. Potvrdil jsem si jen všechny staré předsudky. Celkový dojem: 10 % za herecké obsazení.

Paula Andersona bych se neodvažoval přes veškerou jeho snahu označit za krále braku, i když našlápnuto k titulu má docela slušně. Šlechtický titul by mu ale v téhle oblasti neunikl zcela jistě. Dosavadní bilance říká, že má u mě šest odpadů, jedno dvouhvězdičkové a jedno tříhvězdičkové hodnocení, přičemž si vůbec nejsem jistý, jestli bych Symptomu Pandorum udělil stejně příznivou nadílku i dnes. Každopádně buď tehdy nebylo něco v pořádku se mnou, nebo s Andersonem. Protože ten, když se rozjede, stojí to za to. Z pohledu toho, co očekávám od kinematografie, by kategorický odpad zasloužila kterákoliv část série Resident Evil, ale na Andersonovi je sympatické, že neusíná na vavřínech a každý díl dokáže posunout do ještě větších sraček, zbavit ho ještě víc byť i těch nejelementárnějších prvků logiky a konzistentnosti. U Paula Andersona zkrátka nemá smysl hovořit o dně, protože pokaždé dokáže kreativně posunout své limity ještě níž. V téhle souvislosti je spíš zajímavé, že v jeho tvorbě mnozí stále dokážou nacházet to svoje. Každopádně kterýkoliv uživatel, který dokáže tohle dílko ohodnotit více než dvěma hvězdičkami, je mě vzbuzuje určitou opatrnost. Celkový dojem: 5 %.