gudaulin

Viděli jste někdy pálkaře při baseballovém utkání? Mám na mysli moment, kdy soustředěně sleduje pohyb nadhazovače, pečlivě připravuje pálku a rozpočítává každý zlomek sekundy svého rozhodujícího úderu - aby míček svištící děsivou rychlostí umístil přímo ve vašem rozkroku. Takový pocit jsem měl už po několika málo záběrech této hororové podívané, kterou filmoví fanoušci na ČSFD poctili červenou barvou. Nedosti na tom, v následujících minutách to vypadalo, že se pálkař neúspěšným odpalem naštval tak, že s pálkou v ruce přiběhl a zasadil mi řadu bolestivých úderů na těch necitlivějších místech. Pro tohle, co se odehrávalo na televizní obrazovce, nemám slov, tedy slušných slov. Výrazy, které mě napadají, používám obvykle tehdy, když mi spadne kladivo na malíček nebo mně noha sjede do psího lejna. Absence jakékoli logiky u filmových postav. Scénář, který mohl vzniknout snad jen z recese nebo jako krutý žert filmařů na účet obecenstva. Policejní komando, které má být vysláno do nesmírně důležité akce, která zavání obřím průšvihem, tvoří členové, kteří svou debilitou přesahují všechny meze, na ně museli hledat obsazení v celoplanetárním konkurzu. Osazenstvo epidemií zasaženého domu řve, zběsile mlátí rukama a dělá bez výjimky to poslední, co by člověka napadlo při reálném ohrožení. Neustálé pokyny k používání kamer k dokumentování viděného tady postrádají jakoukoli logiku, byť zrovna tohle nevadí, protože logiku tady postrádá prakticky cokoliv. Tenhle otřesný zážitek ovšem navozuje otázku, nakolik jsem byl soudný, když jsem jedničce nadělil 3*. Patrně mě už lehce postihla demence či jsem byl ovlivněný nějakou chemikálií. Takový sešup kvality přece není mezi dvěma díly a prakticky stejným štábem snad ani možný. Celkový dojem: 3x podtržená nula.

Nezlobte se, ale v tomhle případě je podle mě pan král úplně nahý a nic na tom nemění ani jeho úžasné sebevědomí a klaka těch, co si potřebují potvrdit svůj intelektuální status. Sbírka festivalových cen je pro mě jen dokladem, že členové festivalových porot jsou leckdy lidé zvláštního ražení...

Je mi líto, Mathieu, ale Tvůj pokus se bohužel vůbec nevejde do poměrně široké definice, co ještě můžu považovat za film. Chápu, že pro návštěvníka galerie může pětiminutový pohled na malbu široce rozechvět jeho představivost a estetické cítění, ale pro mě je to především statická nuda. Celkový dojem: 5 %.

Ve své době šlo o možná nejkontroverznější snímek, a to je co říct, protože se jednalo o 70. léta plná divokých výstřelků a dozvuků sexuální revoluce typické vpádem porna do veřejného prostoru. Zuřivé polemiky strážců morálky, pro které bylo Saló Belzebubem na pochodu, s těmi, co považovali tentýž film za vrcholné a trýznivé umělecké dílo, ke kterému odsuzující současníci zkrátka nedorostli, tehdy plnily všechna média a ke slovu se dostala dokonce i cenzura. S odstupem let na mě dnes Pasoliniho poslední film nedělá dojem něčeho, co stojí za hádku, a ani nejde o nějaký šok a překvapení. Už Vepřinec mě přesvědčil, že pokud si Pasoliniho poslední filmy zaslouží nějaký přívlastek, pak je to bohužel slovo "nudný". 120 dní sodomy se dá považovat z mého pohledu za dokonalou uměleckou prohru. Stačí srovnání s Klimovovým majstrštykem Jdi a dívej se, kde se filmař nevyhýbá brutálním záběrům ty ale organicky zapadají do vyprávění, tvoří jen malou část stopáže, nikdy nejsou samoúčelné a přitom mají drtivý emocionální dopad. Klimovovi stačí diváka často jen naťuknout, pracuje s jeho fantazií a očekáváním. Pasolini je trapně doslovný, statický a nevynalézavý. Navíc podobný námět neměl adaptovat někdo s komplikovanou a nebojím se napsat deformovanou sexualitou. Je prakticky nemožné si nevšimnout, jak často kamera uspokojuje Pasoliniho homosexuální touhy a představy. Tak citlivé a náročné téma by musel zpracovat někdo odvážný, ale přitom umělecky mimořádně nadaný. Napadají mě třeba Haneke či Lars von Trier. Podstatnou část Saló vyplňují únavné, nudné a z hlediska diváka nepodstatné příběhy lehkých žen nebo pseudointelektuální plky čtyř majitelů lidského cirku. Pasolini si nedokázal zajistit přítomnost kvalitních herců, což bije do očí především u fašistických bossů, kteří jako by vypadli z nějakého lehce umělecky se tvářícího soft porna, a jejich slizkost je na hranici karikatury, někdy i za ní. Až posledních pět minut, kdy nastoupí i pro dnešního otrlého diváka scény nezvykle brutálního násilí, dokáže Pasolini přitáhnout pozornost, bohužel ale příliš laciným způsobem. Celkový dojem: 10 % za téma.

Původně jsem neměl žádný důvod ztrácet s Pečeným sněhulákem čas, protože pořadů je mnoho a volného času podstatně míň. Záplava kategoricky formulovaných odpadů a děsivě negativních komentářů ve mě vyvolala zvědavost, jestli je Pečený sněhulák opravdu tak špatný, jak tvrdí legendy. Po zhruba 20 minutách, které jsem se sněhulákem prožil, musím potvrdit, že čas od času se veřejné mínění ztotožní s realitou. Pokusy o situační gagy bych rozdělil do dvou kategorií - zhruba půl na půl: ty první se úplně míjí nejen s mou představou humoru, ale obávám se, že s představou humoru prakticky kohokoliv, protože je to zoufale trapné a nevtipné. Ta druhá polovina v sobě potenciál má, jenže ten je zabitý špatným herectvím, uspěchaností, nedotažeností, zkrátka umím si představit, že v podání někoho jiného by to fungovalo. Tady bohužel nikoliv. Shodou okolností právě sleduju britskou Ligu gentlemanů, kde jde opravdu o nekorektní humor často na hraně, ale tomu, co předvádí česká partička, je vzdálený ne snad jednu, ale hned několik galaxií. Nemůžu si nevzpomenout na vyprávění členů skupiny Monty Python, jak vznikaly jejich skeče. Trávili nad nimi spoustu hodin, dolaďovali, přetvářeli, upravovali, škrtali a zamítali. Tady se obávám dojí veřejnoprávní televize a české skeče vznikaly na koleně za dobu, kdy se Monty Pythoni nestačili ani nasvačit. Celkový dojem: 5 %.

Vlastně ani nevím, v co jsem doufal, když jsem si pustil tuhle osmdesátkovou televizní detektivku. Prostě jsem si chtěl připomenout, jak vypadala tehdejší televizní tvorba, a poměřit ji s dnešním stavem. Každopádně jde o nejslabší práci režiséra Svobody, s jakou jsem se dosud setkal. Nuda, šeď, zoufalství. Dnešní televizní břídilové mají na co navazovat. Celkový dojem: 10 % za herce.

Ano, uvědomuju si, že ani v rámci svého žánru ani v rámci kinematografie jako celku Mrtvý sníh nějaké pomyslné dno nepředstavuje. Na druhou stranu moje komentáře nikdy nebyly objektivní a jednoduše vyjadřovaly subjektivní pocit ze zhlédnutého. A subjektivně můžu říct, že jsem ztratil 3/4 hodiny svého života - komu by přišlo divné, že se dá ztratit tolik času zhlédnutím filmu, který má dvojnásobnou stopáž, prozradím, že jsem některé pasáže z čistého zoufalství projížděl rychloposuvem. I v rámci toho, oč Tommy Wirkola usiluje, ten film nefunguje a vyvolává spíš nudu a pocit promarněné šance. A to nemluvím o tom, že se úplně míjím s jeho představou o humoru a zábavě. Práce s kamerou je na pár facek a scénárista by si zasloužil dlouhodobý pobyt někde v trestanecké kolonii, kde by měl v přestávkách mezi prací v kamenolomu a spánkem čas pilovat ty nejzákladnější prvky svého řemesla. Celkový dojem: 10 %. Mrtvý sníh mě ujistil v tom, že s Tommy Wirkolou se budu dál už jen důsledně míjet. Může vypilovat řemeslo, ale filmové vidění máme každý úplně jinde.

Je mi líto, ale nejde o nic víc než efektně natočený blábol. Snad jen vzkaz pro ty, kteří tvrdí, že pan král má luxusní šaty zlatem vyšívané a drahokamy zdobené. Pan král je bohužel nahý a jediné, co jen na něm pozoruhodné, jak pyšně svou nahotu vystavuje na odiv a předstírá myšlenkovou hloubku tam, kde je plochý jako list papíru. Faidra to napsala hezky, nasrat, jo nasrat. Já dodávám, ale předtím bolestivě nakopnout... Celkový dojem: do minusu se jít nedá, takže třikrát podtržená nula.

Bílého elephanta jsem zhlédl omylem a jen jsem si utvrdil všechny stereotypy, které o béčkových akčních filmech mám. Kupa klišé, rezignace na logiku děje i chování postav, neprůstřelný hrdina, pitomí zločinci, velmi prostoduchý scénář a k tomu si navíc přidejte i necharismatického hlavního hrdinu. Určitě se nejedná o nějaké dno svého žánru, ale tenhle druh kinematografie se mi prostě nelíbí a nemá mi co nabídnout. Celkový dojem: 5 % za exotické kulisy jihovýchodní Asie. Kevin Bacon má podle mého navíc...

Já i ten film jsme naladění na úplně jiné frekvenci a kdybych si lépe přečetl komentáře mých oblíbených, kde bych našel přirovnání k Antikristovi Larse von Triera, mohl jsem si ušetřit nepříjemný zážitek a spoustu času. Pro ostatní, proti gustu žádný dišputát. Kdo chce, může udělat vodku i z kusu hovna, jak ostatně dobře ví každý, kdo zhlédl Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina. Celkový dojem: 10 %.