gudaulin

Dvojí výklad pekla je typ dokumentu, kde údernost sdělení je založena výhradně na komentáři, navíc sdělovaném neutrálně působícím hlasem, který je v ostrém protikladu s emocionálně vyhroceným obsahem snímku. Obrazová část by vlastně mohla úplně absentovat, podobnou informaci by mohl předat i mírně upravený rozhlasový pořad. Zajímavý je zvolený dvojí úhel pohledu, který říká, že při dostatečné míře cynismu a demagogie lze zrelativizovat a omluvit cokoliv, včetně plynových komor a mučících zařízení. Obrazová složka je jen na doplnění, kdy živé čínské město současnosti tvoří protiváhu rozvalinám koncentračního tábora a továrny na výrobu biologických zbraní. Celkový dojem činí vzhledem ke slabé vizuální stránce 60 %. Zvolenou netradiční formou a provokativní interpretací téže události z pohledu dvou válčících stran jde nicméně o kousek, kteý by neměl uniknout pozornosti.

Přívlastek, který si 8 MM zaslouží ze všeho nejvíc, je EFEKTNÍ. Příběh z oblasti pornoprůmyslu patřičně brutální a odpudivý svým námětem s řadou pokřivených charakterů z galerky i dekadentního prostředí vyšší společnosti. Energický a přitažlivý kladný hrdina v podání slušně hrajícího Cagea, kterého doplňuje snaživý polepšený poskok, několik řemeslně velmi zručně natočených scén a celkově depresivní vyznění filmu, to všechno vedlo k mimořádně velkému komerčnímu úspěchu a ohlasu filmových fanoušků. Není to nejlepší Schumacherův film, ale řadí se k tomu lepšímu ve svém žánru. Celkový dojem: 70 %.

Greenawayův film patří k těm vzácným případům, kdy bych přes svou nespornou lakotu byl ochoten po půl hodině odejít z kina a raději oželet peníze a ušetřit stále vzácnější čas. Otázka zní: je možné natočit film, který se má zaobírat temnými stránkami lidské duše, sexualitou, životem zbohatlíků neomezovaných společenskými konvencemi tak, aby to bylo neskutečně nudné? Ale ano, Greenaway dokázal, že při troše dobré snahy autorský film podobného ražení lze spáchat. Být producentem, raději bych ty peníze rovnou spálil v krbu, než je investoval do podobné podívané. Je to nesmírně sebestředný a obtížně vstřebatelný film, který je primárně určený pro festivalový okruh publika, pro ten nepočetný okruh pravých intelektuálů a o poznání početnější okruh těch, co si o sobě myslí, že jsou intelektuály, aby mohli po projekci vzrušeně debatovat o skrytých významech filmu ve smyslu, co tím básník chtěl říci. Na začátku se jedna postava ptá druhé: "Co myslíš, natáčí přední režiséři své filmy proto, aby uspokojili své sexuální představy?" - a druhá odpovídá: "Myslím, že většina." Jestli tenhle film natočil Greenaway proto, aby uspokojil své sexuální představy, pak je to hodně nudný a podivínský patron. Ten film není ani provokativní ani pikantní, v žádném ohledu není ani ze života, protože jsem se setkal se slušnou řádkou bizarních postav, sociopatů a pošuků, ale něco byť jen vzdáleně podobného těmto filmovým postavám jsem nepotkal. Celkový dojem: 5 %.

Sovětská filmová škola vyráběla válečné filmy jako na běžícím pásu, ale 9. rota navazuje svým obsahem i zpracováním spíše na americké válečné snímky 80. let. Volně řečeno, jde o kombinaci Olověné vesty a Čety, kterou konec konců Bondarčukův film napodobuje i svým názvem. Není to žádná laciná napodobenina, ale řemeslně velmi solidní podívaná, po pravdě řečeno, jeden z nejlepších válečných kousků posledního desetiletí. Díky velkým investicím, které jdou do ruského filmu v posledních letech, a koprodukci to není ani finančně ošizený snímek, takže divák se může pokochat pohledem na bojovou techniku, velkoryse koncipované záběry vojenské základny a velkých bojových střetnutí. Po stránce castingu, hereckých výkonů a režie nemám žádné podstatné připomínky a takových 70 % filmu jsem si říkal, že sleduju pětihvězdičkový film, který se vyznačuje mimořádně vysokou mírou autenticity. Měl jsem možnost dlouze hovořit s očitým svědkem afgánské války, který ve válečné zóně prožil osm let, a jeho vyprávění se shodovalo s atmosférou filmu. Útok na přepravní letadlo nebo přepadení vojenské kolony v průsmyku dokonale zapadá do tehdejšího způsobu války. Scéna zničení letadla je navíc divácky nanejvýš působivá. Jenže přijde závěrečná velkolepá bitva, která je sice nasnímaná a režírovaná z hlediska popkulturního diváka opět vděčně, ale je už nerealistická a připomněla mi svým heroismem obrazy sovětské éry ve stylu "poslední hrdinní obránci Sevastopolu odolávají fašistické převaze". Závěrečné titulky konec konců charakter tohoto střetnutí, pokud jde o počet obětí, vykreslují podstatně střízlivěji. Podobné otevřené bitvy byly v afgánské válce zcela výjimečné, protože se při nich projevovala lepší taktická připravenost a větší palebná síla sovětské armády. Podobné je to konec konců v současném Iráku. Jinak je zajímavé porovnat tenhle ruský snímek právě s americkými filmy o vietnamské válce. Americké filmy - i ty protiválečně zaměřené - zobrazují své vojáky jako vítěze a pokud americký voják padne, pak téměř nezbytně musí předtím postřílet nejméně deset vietnamských vojáků. Ruští vojáci umírají jako mouchy. Kulky si je nacházejí mnohem častěji než afgánské povstalce. Primárním cílem 9. roty je ukázat ruské vojáky jako muže, kteří se nebojí zemřít, ale svůj úkol splní a zároveň ukázat, že tahle válka nebyla jejich. O jejich vyslání rozhodli starci z ústředního výboru KSSS. Dnešní Rusko nenavazuje ani tak na éru Sovětského svazu, jako spíš na předrevoluční Rusko a akcentuje zejména službu vlasti a sebeobětování. Zároveň není ve filmu jediná scéna, kdy by zjevně umřel afgánský civilista. Cílem filmu totiž není sebemrskačství jako v americké produkci, ruští vojáci přece jen plní svěřené úkoly....Celkový dojem 80 %.

Pomsta chutná sladce a lidé měli odjakživa rádi ten pocit zadostiučinění, který se dostavuje při výkonu exekuce. Soudce Lynch už se bohužel dlouho nepraktikuje, a tak obyvatelstvu chtivému nekompromisní podívané a rychlé odvetě nezbývá než nějaký ten film, kde hrdina bere spravedlnost do svých rukou. Typická pro tenhle druh produkce je série Charlese Bronsona Přání smrti. 96 hodin je přímočarý akční film, kde hlavní hrdina ve vysokém tempu postupně zmasakruje tři zločinecké gangy, aby svoji nezletilou dceru vyrval ze spárů zločinu. No není to hezký? Možná by i bylo, kdyby scénář nepředstavoval typickou seagalovku, od které se liší obsazením áčkového herce v hlavní roli. Bohužel platí, že herce takového kalibru, jako je Liam Neeson, je pro takový snímek škoda, protože tam nemá co hrát. Typově se do role bouchače nehodí a jeho charakterní herectví nemá téměř žádný prostor, protože dialogy jsou plytké a děj blboučký. V podobných akčních filmech roste napětí, pokud se hrdinovi postaví dostatečně charismatický a schopný protivník, jenže tady jsou padouši nesmírně snadno na odstřel. A i ten jediný, na kterého rozzlobený tatíneki v samém závěru narazí, je příliš rychle odkrouhnutý. Pak je tu ještě poselství určené pro americký trh, který je pro komerční úspěch filmu rozhodující. Milující američtí rodiče, kde svět hodnot ještě neokoral a nerozložil se tak, jako ve zpustlé dekadentní Evropě, jsou postaveni jako protipól cynického francouzského obchodníka s bílým masem, tlupy zločinných Albánců nebo poživačného arabského magnáta. Celkový dojem: 45 %.