gudaulin

Zajímavý úhel pohledu na život a dílo slavných hollywoodských hvězd, pojaté jako soupeření proslulých ikon filmového světa, které média nebo život postavily proti sobě. Pro ty, kdo se zajímají nejen o filmy ale i o to, co stojí za nimi, je to nadmíru atraktivní pohledu do zákulisí, který nepostrádá spoustu zábavných prvků. Celkový dojem: 80 %.

Je to opravdu zvláštní, protože Caraxovo Hovno jakožto příspěvek do povídkového filmu Tokio se mi opravdu líbilo a považoval jsem to sice za navýsost ujetou, ale zároveň provokativní a zábavnou hříčku. Stejný motiv a zároveň styl použitý v Holy Motors mně přinesly nanejvýš nepříjemný zážitek, na který hodně dlouho nezapomenu. První půlhodinu jsem se pouze brutálně nudil, v dalších minutách jsem na nudu zapomněl pod dojmem čím dál silnější nenávisti, kterou jsem k téhle konstrukci začal pociťovat. Intelektuální onanie toho nejhoršího ražení, která naprosto oprávněně uvádí do extáze všechny ty vytříbené estéty, kteří jsou ochotni hledat ty nejskrytější významy nejlépe i tam, kde vůbec žádné nejsou. Netvrdím, že to je Caraxův případ, umím si samozřejmě představit hned několik vysvětlení téhle hříčky, nicméně na režisérovu hru jsem v žádném případě nedokázal přistoupit a jedno vím docela jistě - kdykoli v budoucnosti se jeho jménu velkým obloukem vyhnu. Popkorňáci nejspíš nebudou mít důvod ztrácet s Holy Motors čas - a zcela oprávněně, nemá jim totiž co nabídnout - líbit by se mohl nejspíš těm, co obdivují tvorbu Petera Greenwaye. Za sebe můžu říct, že jsem od dob Greenawayovy 8 1/2 ženy nenadělil žádnému filmu odpad s tak perverzní rozkoší jako právě Holy Motors. Tenhle film můžete buď milovat, nebo nenávidět - nic mezi tím. Ti, co dávají alibisticky 3*, obelhávají buď sebe nebo ty druhé. Mohl bych pochopitelně vyzvedávat perfektní kameru, herecký výkon Denise Lavanta nebo mondénní ksichtík Evy Mendes, ale raději někdy jindy a v jiném filmu. Celkový dojem: 0 %.

Z obrovského množství westernů americké produkce se Hombre vyděluje jednak výkonem Paula Newmanna v hlavní roli, ale především psychologickým vykreslením postav a komorním prostředím malé skupinky osob v dostavníku, kde se odehrává většina děje. Film se nevyhnul některým žánrovým klišé, především v závěru, kde Hombre popře své dosavadní chování a hodnotový žebříček a zcela vědomě obětuje svůj život ve prospěch něčeho, co v jeho očích nemá význam. Jistě je to ušlechtilé a přesně ve stylu romantizujících představ o divokém západu, ale je to v rozporu s vývojem celé postavy. Pomalé tempo, slušná kamera a hudební doprovod. Celkový dojem: 70 %.

Přiznávám, nemám rád filmy natáčené ve stylu Dogma 95 - tak jako jakékoli jiné dogma redukují možnosti a zužují prostor pro filmová vyjádření. Hon představuje vzácný případ, kde to funguje, a díky mimořádně silnému tématu se nemusíme zabývat kulisami či filmovou řečí. Pro filmový zážitek stačí jen on, jeho práce a jeho přátelé. Jediné dětské plácnutí, které vyvolá podezření a z něj plynoucí důsledky. Nic není a nemůže být jako dřív, zdánlivé jistoty se hroutí jako domeček z karet a zůstává nejistá budoucnost a jistota, že spoléhat se dá jen na sebe. Thomas Vinterberg staví své drama pečlivě, buduje ho na bytelných základech a své postavy vykresluje psychologicky přesvědčivě. Od vyhroceného střetu v kostele, kde by člověk spíš očekával ukončení scény nekompromisní nakládačkou za kostelními vraty, přece jen začne do té doby bezchybně fungující soukolí poněkud zadrhávat. Nevěřím na zázračné happyendy, byť zakalené jedním osamělým mstitelem. Veřejné mínění je se svými odsudky mnohem rychlejší než justice a na presumpci neviny se neohlíží. Rehabilitaci svých obětí neprovádí a ve stylu není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, dokáže neobyčejně úporně udržovat ty nejdivočejší fámy dlouhodobě v oběhu. Pokud to zajde tak daleko, už nebývá cesty zpátky. Čím vášnivěji se budete obhajovat, tím víc vás okolí bude podezřívat. Dokázat se dá vina, nevina nikoliv. V reálném životě pomůže jedině spálení mostů a přestěhování do anonymního cizího prostředí. Někdy i ústup může znamenat hořké vítězství. Rozepisovat se o tom, že Mikkelsen představuje jedno z největších hereckých es současné evropské scény by znamenalo nosit dříví do lesa. I přes určité nedostatky tady neváhám s nejvyšším hodnocením. Celkový dojem: 90 %.

80. léta minulého století byla v oblasti lehké filmové zábavy poznamenaná snahou o napodobení obrovského úspěchu dobrodružných komedií o Indiana Jonesovi, které byly zasazené do exotických končin a bezostyšně čerpaly z brakové literatury a pokleslých žánrů. Honba za diamantem je typickým příkladem téhle vlny. Díky hereckému obsazení, především přítomnosti tehdy mimořádně oblíbené Kathleen Turner a hvězdného Michaela Douglase je ten snímek koukatelný i dnes, i když na sérii o Indiana Jonesovi nemá ani zdaleka. Scénář je průměrný, humor má hluché pasáže a hlavně po těch letech některé filmy už neúčinkují tak jako v době natáčení. Celkový dojem: 55 %.

Sympatická a poměrně originální kombinace road movie a milostného příběhu zasazená do reálií postsovětského Ruska 90. let. Mika Kaurismäki umí navodit atmosféru omšelých panelových sídlišť a zpustlých továrních čtvrtí a dokonale využít směs buranství, vychcanosti a vykořeněnosti obyvatel postkomunistického bloku. Navíc ústřední dvojice, která k sobě hledá cestu, budí sympatie a Irina Björklund by dokázala vstoupit do roztoužených snů nejednoho muže. Mám já to ale smůlu, že do mého auta nikdy podobná krasavice nevpadla. Kaurismäki netočí špatné filmy a ani Honey Baby není výjimkou. Celkový dojem: 75 %.

Dobrodružná historizující fantasy, díky které už víme, že hon na čarodějnice pořádaný inkvizicí byl naprosto v pořádku, protože ty potvory spolčené s ďáblem škodily, kde se dalo. Ďábel měl plné ruce práce zavléct mezi nebohé křesťany co nejvíce zla včetně ničivé epidemie a kdo jiný se může takové spoušti postavit než hrdinný Nicolas Cage doprovázený hromotluckým Ronem Perlmanem. Podobné produkce mají slušný rozpočet, a tudíž i výpravu, které v nejednom případě dokážou zakrýt, že scénář a příběh jsou jen splácaniny, které při hlubším pohledu neobstojí. Taky v tomhle případě leccos zachraňují, přinejmenším je pravda, že u téhle kategorie filmů se obvykle nenudíte - pořád se tam něco hýbá, šklebí, utíká nebo útočí, vybuchuje, hoří, zkrátka akce, triky a podívaná. Pokud ale chcete, aby film fungoval jako celek, nedokážete vypnout mozek a dokonce hnidopišsky hledáte logické zkraty, tak se Honu na čarodějnice raději vyhněte. Celkový dojem: 45 %. Hon na čarodějnice je přesně ten typ filmu, ze kterého by byl nadšený můj devítiletý syn.

Hon na člověka patří do kategorie tzv. zbytečných filmů. Je totiž prakticky o tomtéž, jako o dva roky později natočený Veřejný nepřítel č. 1, který měl ale podstatně větší rozpočet, lepší scénář, herecké obsazení, no zkrátka všechno. Hon na člověka není vyloženě špatný film, tak atraktivní námět, jako jsou životní osudy a konec nejslavnějšího francouzského gangstera všech dob Jacquese Mesrina, jednoduše musí přitáhnout pozornost, i kdyby se na filmu podíleli vyložení žabaři. ve své době byl Mesrine společenskou celebritou a nad jeho kousky si zoufali politici na nejednom zasedání francouzské vlády. Tím spíš ale je ze snímku cítit nevyužitý potenciál, byť se jedná o televizní projekt, kde člověk nemůže počítat s bůhvíjakou výpravou. Když se filmový fanda podívá na profil režiséra Sélignace a uvidí tu záplavu šedých políček, tedy v našich končinách zcela neznámých televizních projektů, pochopí, že od něj nemůže čekat zázraky. Nakonec tenhle film vypadá jako epizoda z nějakého seriálu s kriminální tématikou. Od podobného kousku bych čekal aspoň jednu skutečně napínavou akční scénu, přestřelku nebo honičku, a to očekávání bylo nenaplněno - a to rozhodně nejsem fanoušek akčních filmů. Celkový dojem: 55 %.

Maurizio Nichetti je svérázný samorost, opakovaně přichází s autorskými projekty, které sice jsou z hlediska mainstreamu hodně ujeté, ale v každém případě originální. A sympatické je, že se obvykle jedná o komedie. Tenhle film patří k takovému řekněme průměru jeho tvorby, není to film, který by měnil pohled na filmové dějiny nebo který by se mohl ocitnout v top žebříčcích uživatelů, ale obsahuje řadu vtipných scén, které utkví v paměti spíš než film jako celek. Scénář je slabší než samotná režie. Každopádně nápad umístit jednoho nešťastníka do vesnice obývané pouze ženami je zajímavý a myslím, že nejeden divák mužského pohlaví Nichettimu upřímně záviděl. Potěší menší role Jeana Rocheforta v roli sexuálně přetíženého obyvatele osady. Celkový dojem: 60 %.

Příjemná pohádka, kterou z obvyklé šedi studiových pohádek Československé televize vyzvedává nadsázka a rozpustilý humor, který je znát jednak z textů písniček a dialogů a jednak z režijního přístupu a projevu zúčastněných herců. Jedna z výrazných rolí Martina Stropnického. Celkový dojem: 60 %.