gudaulin

Zatracovat tenhle večerníčkový seriál nemá smysl - na nízkém hodnocení se projevuje v nemalé míře i věkový odstup hodnotících. Dílko je cíleně zaměřené na nejmenší diváky, řádově do pěti let. Schází tomu ale větší originalita scénářů a větší poetika. V konfrontaci s tradičními disneyovskými groteskami a líbivou kresbou současných komerčních seriálů, které se každý den valí z obrazovek komerčních televizí, nevím, nevím, jestli bych dal jako škvrně přednost Samuelovi...Celkový dojem: 45 .

Na Hooligans je nejzajímavější námět, který využívá atraktivního divácky vděčného prostředí agresivních fotbalových fanoušků a emocemi nabitý svět fotbalových stadionů k rozehrání svého příběhu. Kladem a pro většinu fanoušků nejpřitažlivějším faktorem je velmi slušné natočení brutálních rvaček. Film si v tomhle ohledu opravdu udržuje tempo a napětí. Na druhé straně existují filmy, které dokážou určité téma analyzovat, a naopak filmy, které na určitém tématu parazitují, a Hooligans bohužel patří k té druhé skupině. Celá ta dojemná historka o bratrské lásce a obětavém vztahu mladých fanoušků ke svému klubu je na motiv hooligans jenom povrchně naroubovaná a realita tohoto fenoménu je úplně jiná. Ten, kdo se chce o fenoménu hooligans dovědět skutečnost, měl by se podívat na britský dokument Klamu, abych nebyl klamán, kde investigativní britský novinář inkognito pronikne do jednoho z klubů a dlouhodobě se v tomto prostředí pohybuje. Hooligans představují nefalšovanou a velmi temnou kriminální strukturu, kde o fotbal vůbec nejde, respektive jen jako o záminku k násilí. Film o hooligans by mohl obsahovat sociální rozbor frustrace chudých výrostků a nezaměstnaných přistěhovalců z předměstí, mohl by rozehrát přitažlivou kriminální zápletku a mnoho dalšího, ale tady jde o nefalšovaný kýč, který je lživý ve své podstatě. Elijah Wood je sice dobrý herec, ale typově se do role mladého násilníka nehodí a především ani na moment jsem mu nevěřil proměnu z kultivovaného intelektuála, který končí elitní americkou univerzitu, v příslušníka klubu rváčů, který je obklopený výrostky se základním vzděláním a vybavených IQ houpacího koně. Kdyby šlo o 16-letého puberťáka, dokázal bych jeho metamorfóze věřit, ale tady šlo o umělý konstrukt. Celkový dojem: 40 %

Hodně nepovedený pokus o satirickou komedii s pohádkovým motivem, kterýztroskotal na mizerném scénáři. Může se pochlubit snad jedině zajímavým hereckým obsazením. Režie je nanicovatá a humoru jako šafránu. Celkový dojem 20 %. Ten film je ze všeho nejvíc hloupoučký. Už ten základní prvek - majitele kouzelného džina nenapadne využít jeho schopností k ničemu jinému, než proměnám nepohodlných lidí v opice...

Role Itálie ve 2. světové válce byla hodně rozpačitá, režim nepopulární, armáda neakceschopná a celková situace na domácím poli neradostná. Italské válečné filmy proto obvykle svou pozornost nesoustředí na armádní svazky a velkolepé bitvy, všímají si spíš osudů civilistů v zázemí a Horalka se z téhle tradice nevymyká. Příběh Římanky, která se z obav před bombardováním vydá se svou dcerou na venkov za příbuznými, navazuje na tradici neorealistických filmů 50. let a představuje pro Sophii Lorenovou skvělou příležitost předvést svoje herecké umění. Paradoxně je to ale právě ona, kdo mi zabraňuje nadělit nejvyšší hodnocení. Nezpohybňuji ani v nejmenším její herecké nadání, ale nějak jsem si k ní jako herečce nenašel cestu. Totéž ostatně platí i pro další slavná jména světové kinematografie oné éry, počínaje Brigitte Bardotovou. Celkový dojem: 85 %.

Tropická horečka je aktivistický film, kde dominantní roli hrají režisérovy politické postoje, tzn. maximální důraz na emancipaci černošské populace v USA a její společenský vzestup. Na můj vkus to ale přehání, protože když např. černá žena zjistí manželovu nevěru, je pro ni důležitější než sám fakt nevěry to, že zradil svoji rasu s bílou holkou, a jaksi přehlíží to, že motivací patrně byl nižší věk a neokoukanost. Prakticky všechny postavy stále řeší barvu pleti a zdůvodňují tímhle faktem i vlastní názory a postoje druhých. Začátek 90. let pochopitelně nebyl totéž, co dnešní doba, protože za těch 20 let se atmosféra v Americe zase nějak posunula, ale už to přece jen nebyla ta vyhraněná 60. léta a navíc jde o New York, který měl vždycky zvláštní postavení a kde tavicí kotel fungoval spolehlivěji než kdekoli jinde. Tzv. mezirasové sňatky nejsou bez ohledu na to, jak vypadá hollywoodský mainstream a televizní produkce amerických stanic, ani dnes mimo velká města a univerzitní okruh běžnou záležitostí, ale spíš než barva pleti asi bude hrát roli náboženství nebo třídně společenský kastovní systém. V Tropické horečce Spike Lee má někdy blízkou až k vyhroceným postojům černých panterů a je z něj cítit bojovná nálada, ostatně typická i v jeho raných filmech. Líbí se mi spíš Spike Lee pozdního období, kdy tuhle nacionalistickou notečku opustil a natočil třeba stylového Spojence. Celkový dojem: 60 %.

Nesmírně povrchní film bez nosné zápletky a výraznějších hereckých výkonů, nicméně taneční kreace, kostýmy a v neposlední řadě hudba a střih stojí za 30 % celkového dojmu...

Od Luise Buňuela se zkrátka čeká originalita a rafinovanost, takže hodnocení v případě tohohle kousku, který je víc posunutý vzhledem ke své romantické linii k hlavnímu proudu, je trošku střízlivější, ale já byl spokojený. Buňuel se dlouhodobě pohyboval v latinské Americe, znal mentalitu tamních lidí a podstatu fungování politického systému jako své boty a na snímku je to znát. Je v tom kousek samotného Buňuela, kousek Marqueze zbaveného nadstavby magického realismu a kousek starého dobrého Benito Travena a jeho Diktatury. Když jsem byl na střední škole, hodně jsem se o kulturu a dějiny latinské Ameriky zajímal a tenhle film myslím dobře vystihuje atmosféru tamních režimů v 50. letech. Dramatická linka je vyhrocená a na konci filmu čeká hrdinu hodně těžké rozhodování, kdy žádná z možností není čistá. Celkový dojem: 75 %.

Překvapivě chytrá, dobře obsazená komedie, která je do jisté míry o fotbale, ale především o lidských charakterech a pokřivených poměrech v jednom malém provinčním městě, kde se každý zná s každým a jeden velký podnikatel vlastnící zároveň fotbalový klub k pobavení plebsu rozhoduje vlastně o všem. Film mi svým černým humorem a exemplární ukázkou malosti svých antihrdinů tak trochu připomněl, i když pochopitelně bez politického rozměru, známý Formanův snímek Hoří, má panenko. Pátá hvězdička utekla Annaudovi jen těsně, stačilo ještě trochu víc zatlačit na kvalitu dialogů a přidat pár gagů v hlušších pasážích. Hlavička je komedie, která stojí hlavně na vtipném a nosném scénáristickém nápadu. Celkový dojem: 85 %.

Moje babička by řekla, že horko bylo především scénáristovi a režisérovi, protože výsledek odpovídá jejich krizi po pořádném úpalu. Na otázku, jestli je Horko výborný biják, odpovídám - nikoliv, na otázku, jestli je zábavný, odpovídám - ano, pro mě určitě. Je docela příznačné, že v množství žánrů, které se objevují v hlavičce titulu na ČSFD, chybí žánr komedie nebo parodie, i když výsledek se tomu nejvíc blíží. To, co spáchal Yves Boisset, se výjimečně podaří notorickým béčkařům, když mají velké štěstí a svůj velký den. Ten kousek je neuvěřitelný pulp, kde zábavnost vyplývá, ona je otázka, jestli z kouzla nechtěného, kdy se to tvůrcům celé vymklo z rukou, nebo to byl tvůrčí záměr, kdy chtěl štáb spáchat něco hodně ujetého a ono to vyšlo. Už úvodní scéna loupeže je ve vzácné shodě zpackaná jak ze strany kriminálníků, tak i ze strany policejního sboru, který jedná jako proslulí Keystonští strážníci. Film střídá vážné polohy s vyloženě ujetými scénami, a to ve zcela nečekaných momentech. Je to směs naivity, absurdity, násilí, strachu a psychologicky nevěrohodných momentů. Celé je to obsazené výbornými dobově populárními herci a kladem filmu je to, že je naprosto neodhadnutelný. Nesmí se k němu přistoupit na vážno, berte to jako ptákovinu, která vás chytne, nebo mine. Dovolím si tvrdit, že kdyby takový scénář s drobnými úpravami natočili řekněme Coenové seriózně ve stylu Farga nebo Zbytečné krutosti, pak by se jednalo o fantastický snímek. Místy jsem se bavil tak, že jsem vážně uvažoval o páté hvězdičce, ale to už bych si připadal jako někdo, kdo pro zábavu občůrává sochy v parku nebo se obnažuje. Jedná se totiž o typický guilty pleasure. Celkový dojem: 75 %.

Se slovem pohřeb si spojujeme úctu k zesnulému, bolest pozůstalých, slzy, lítost nad odchodem blízkého člověka. Tvůrci britské černé komedie ale dokázali rozehrát na malé ploše mnohem větší paletu emocí a hlavně předvedli, že správně pojatý pohřeb může přinášet nečekaná překvapení a zážitky počínaje výměnou nebožtíka a odhalením sexuálních libůstek zesnulého konče. Se správně adrenalinovému nekonvenčnímu zážitku potřebujete vlastně jen sestavit vhodný seznam smutečních hostů. Nesmí chybět starý protivný strýček, vedle kterého se chová dědeček rodinky Simpsonových jako matka Tereza, dále hypochondra s fascinující schopností dopouštět se faux paux, slizký donchuán, trpaslík s nekalými záměry... Stačí vám ukázka té bizarní sestavy, abyste začali tušit, kam se místní sešlost řítí. Navíc jen málokdo z přítomných je nadán schopností řešit logistické problémy typu dvou mrtvol na jedinou rakev, jen ti psychicky nejodolnější se dokáží vyrovnat s příchodem umrlce zpět mezi smuteční hosty. K tomu přičtěte pár zdánlivě nevinných rekvizit, jako je tuba prášků, ve které se ovšem skrývá místo nevinného léku silná halucinogenní droga - a neštěstí je hotové. K gagům si přidejte tradiční suchý britský konverzační humor typu: "Mám takový dojem, že na pohřeb mého otce se dostavilo mnohem více přátel než měl zaživa." Přesně takový druh humoru mi sedí a jeden výstřelek v podobě fekální scény s nadhledem Franku Ozovi odpouštím. Jen ta jadrnější mluva mi poněkud vadí, britské filmy podobného ražení si spojuji s určitou noblesou, ale to je možná daň českému dabingu vyrobenému pro televizi Nova. Celkový dojem: 90 %.