gudaulin

Jeden z mých největších filmových zážitků posledního roku, s výborným hereckým obsazením a špičkovým originálním scénářem. Je to film o osudovosti, o umírání a lásce k životu, podaný ale komediální formou. Uznávaná spisovatelka, která své ustavičné deprese a sklony k sebevraždě promítá do tragických románů, kde bezohledně likviduje své románové postavy, nemá tušení, že její nejnovější hrdina, suchopárný daňový úředník bez fantazie, má obraz v reálném životě a hříčkou osudu spisovatelka začne řídit shůry jeho budoucnost. Jenže její hrdina uslyší vyprávění o svém životě, zjistí, že jeho perspektiva patrně není příliš radostná, a pokusí se svému osudu vzepřít. Forsterův snímek je plný absurdních dialogů, chytrých režijních prvků a skutečně černého humoru. Will Ferrell a Maggie Gyllenhaal v hlavních rolích jsou velmi dobří, ale největším hereckým tahounem je Emma Thompson v roli britské spisovatelky. Scéna, kde se vydá do nemocnice za inspirací, jak zprovodit svou románovou postavu ze světa, a je nespokojená s tím, že vidí spoustu těžce nemocných, ale žádné umírající a otravuje personál s tím, aby jí ukázali někoho, kdo má smrt na jazyku, představuje svým způsobem vrchol toho, kam se dá v oblasti černého humoru v mainstreamovém filmu zajít. Horší už to nebude je film založený na hře mezi jednotlivými postavami a mezi režisérem a scénáristou na straně jedné, a jeho diváky na straně druhé. Chytrý kousek, jakých se netočí mnoho. Celkový dojem: 95 %.

Pro tenhle druh produkce už dávno nemám ani nejmenší pochopení, jediný přívlastek, který mě v souvislosti s Ajovým filmem napadá je hloupý film. I ty nesmělé náznaky jakési atmosféry, které ovšem troskotají na tvůrčí neschopnosti režiséra a dementním scénáři, jsou v druhé půli vystřídané zcela přímočarou vyvražďovačkou, která může meximálně vybudit agresivitu, ale určitě ne strach. V tomhle snímku tak nějak nic nedává smysl a nad logikou děje nemá smysl příliš hloubat. Celkový dojem: 10 %. Mimochodem, snaha na tuto šílenost naroubovat jakési poselství o nebezpečí jaderných výbuchů a vůbec zbraní hromadného ničení, je vzhledem ke kvalitě viděného vyloženě mimo...

Typická francouzská komedie 70. let, s typickým hereckým projevem a postavou smolařského roztržitého outsidera Pierra Richarda. Kdysi jsem měl ten film opravdu rád, ale když jsem se na něj podíval s odstupem času, přišlo mi, že narozdíl od jiných Richardových kousků, jako je Hračka, Roztržitý nebo Velký blondýn, film přece jen poněkud zestárl a humor tohohle ražení a kvality už mě natolik neoslovuje. Holt jsem se během let posunul trošku jinam. Celkový dojem: 55 %. Ke kladům určitě patří poctivý český dabing v čele s Petrem Olivou.

Hořící Mississippi není jen kvalitní kriminální drama, ale i politický film s jasně vyprofilovaným názorem a konec konců i umělecké zpracování skutečného případu, který rozjitřil veřejné mínění ve Spojených státech, když došlo k vraždě tří aktivistů proti rasové segregaci. Je to jeden z nejzásadnějších příspěvků Hollywoodu k palčivému tématu rasismu. Kriminálek je spousta, ale kvalitních filmů s nekompromisním politickým postojem je nesrovnatelně míň. Nejde o běžnou žánrovku, ale o apel proti vlivi Ku-klux-klanu a polemiku se sociálním konzervatismem a jižanským hodnotovým žebříčkem. Film měl zjevně připomenout a znovu rozhýbat silná témata, která v americké společnosti rezonovala v 60. letech. Z hereckého projevu zúčastněných velkých jmen mám pocit, že ani Hackman, Dafoe a McDormand nebrali své role jako běžný kšeft a do svého projevu vložili i své přesvědčení. Celkový dojem: 95 %.

Nejlepší film Miloše Formana z těch, které vytvořil ještě před odjezdem do zámoří. Zároveň rafinovaná a nepříjemně účinná sarkastická alegorie na reálný komunismus v českém prostředí. Spoustu jedovatých hlášek, humorných situací a skvělého herectví i chytrá filmařina, která Formanovi pomohla prosadit se ve světě. Šoupněte mu tu postel blíž k ohni, ať se ohřeje. Přes nespornou krutost řady scén mám ten film opravdu rád. Zahraniční producent byl svého času zoufalý z výběru dívek pro soutěž královny krásy, ale evidentně nepochopil, že režisérovi šlo o něco úplně jiného. Celkový dojem: 95 %.

Ve filmografii Romana Polanského jde o relativně neznámý kousek, přinejmenším ve srovnání s Plesem upírů nebo Rosemary má děťátko. Přitom jde o jeden z jeho nejlepších filmů - osobně ho řadím na třetí místo po Pianistovi a dramatu Smrt a dívka. Jde o osudové psychologické drama partnerského páru zmítaného sexuální vášní, žárlivostí a vzájemnou závislostí, která přeroste až v nenávist. Dobré herecké výkony a scénář, který dokázal patologii jednoho milostného vztahu popsat, aniž by zabředl do zbytečné vulgarity. Celkový dojem: 85 %.

Že se pohybujeme v oblasti tuplovaného braku, tak o tom není žádných pochyb. Jenom když si tak pročítám ty dehonestující komentáře, kde se to jen hemží štiplavostmi, říkám si, jak je to všechno relativní, protože titíž uživatelé dokážou bez mrknutí oka podobné a řekl bych ještě horší dílko počastovat pěti hvězdičkami a komentářem, ze kterého se cítit "guilty pleasure". Jen si vzpomeňte, jaký kult u nás představuje braková tvorba Roba Zombieho, jako jsou Vyvrženci pekla. Mimochodem, Hostel Eli Rotha představuje podobný kult v zámoří. Na internetových diskuzích tam teenageři, kteří jsou hororovými fanoušky, nad Hostelem slintají blahem. Nějaké zkreslené reálie Slovenska jsou jim ukradené, a tak zatímco u nás se rozčilujeme nad zjevnými pitomostmi, jsme ochotni věřit na kanibaly v Texasu nebo mutanty v pouštích středozápadu. Celkový dojem: 10 %.

Hostinec "U kamenného stolu" má v československé kinematografii zvláštní postavení. Je posledním snímkem svého druhu. Vznikl sice už v novém režimu, ale jeho scénář a příprava spadají do předúnorové éry. Stal se tak symbolickou tečkou za předválečným světem s typicky prvorepublikovými figurkami živnostníků, středostavovských paniček, hejsků a dam. Ve filmech, které následovaly, se už budoval socialismus a účtovalo se s třídními nepřáteli, zanikaly úpadkové žánry a inspirace se hledala na východě a především v tzv. socialistickém realismu. Snímek má příjemné a mnohokrát vyzkoušené obsazení, kdy takové hvězdy jako Saša Rašilov, Stanislav Neumann, Jiřina Šejbalová a mnozí další odvádí přesně to, co od nich divák čeká a co tak dobře umí. Navíc se film opírá o kvalitní literární předlohu Karla Poláčka. Celkově jde o sympatickou komedii, která prodává prvorepublikový esprit kvalitněji než finančně podvyživené předválečné rychlokvašené snímky. Celkový dojem: 75 %.

Na literárním díle Sheridana le Fanu jsem vyrostl a jeho povídková kniha Zelený děs dodnes zaujímá místo v mé knihovně. Konec konců, povídka, která paní Zelenkové sloužila jako východisko jejího scénáře, je součástí téhle knihy. Le Fanu představuje jednoho ze zakladatelů, resp. předchůdců, moderního hororu a jeho mysteriózní povídky plné zlověstné předtuchy vycházející z gotického románu jsou ideální látkou pro filmové zpracování. Eva Sadková se spolehla na osvědčené herce, kteří odvádějí dobrou práci, a televizní zpracování na jejich výkonu také stojí. Výprava je chudičká, ale nijak odstatně dojem z inscenace neshazuje. Zato mám pocit, že režisérka mohla pracovat s překvapením, je až moc doslovná a divák vidí vše dřív, než by bylo záhodno. V povídce vypravěč líčí příběh z pozice hlavního hrdiny, který je předmětem manipulace a do poslední chvíle netuší, do jakého maléru je vmanévrován. Celkový dojem: 70 %.

Patrně nejznámější film špičkového estonského animátora a výtvarníka Priita Pärna nese všechny znaky typické pro jeho tvorbu - ovlivnění surrealismem, kombinaci výtvarných směrů, experimentování s technikami, ironický až sarkastický tón v obsahu sdělení. Dva hotelové pokoje představují nasycenou západní a nedostatkovou komunistickou společnost. Jsou oddělené dveřmi a ty se jednoho dne otevřou. Když osazenstvo barevného, luxusního pokoje začnou návštěvy z tmavé sousední místnosti zmáhat, obdarují jeho osazenstvo bezcennou tretkou a jednoduše zamknou dveře.... Vzhledem rychlému tempu, střídání obrazů a abstraktnímu vyjadřování používanému v experimentální autorské animaci je vhodné Hotel E vidět opakovaně. Je to jedno ze základních děl moderní animované tvorby,vhodné spíš pro nadšence animace než běžného konzumenta rodinných animovaných filmů. Celkový dojem : 100 %.