H34D

Kdo by to řekl, že za strpěním něčeho v zájmu té nejsilnější lásky se neskrývají srdceryvné monology, dlouhá léta odloučení, či ruce od krve, ale... Viz plakát filmu... Ona nejsilnější láska je zde totiž také tou nejčistší, nejmilejší, nejmírumilovnější a nejkrásnější. 3-iron je jeden z nejpoetičtějších filmů, které jsem kdy viděl, jeho atmosféra je tak zvláštní, scény ve vězení tak fascinující a na to navazující závěr, tak nádherný, že si říkám, jak trefné by bylo, kdyby tento film měl jen samá pětihvězdičková hodnocení a žádný komentář. 9/10

Každý fanoušek bojových i akčních filmů nepochybně ví, že rozdíly atraktivity a divácké zábavy mezi scénami akčními a neakčními bývají mnohdy veliké. Zde jsou však přímo propastné, děj je opravdu nesmírně nudný, snaha o humor vůbec nefunguje a já to vše musel doslova protrpět. Aspoň, že bojové scény jsou klasicky Hong-Kongsky perfektní. Bohužel další ránu pod pás představuje závěrečný souboj, který jinak na sérii Once Upon a Time in China bývá to nejzajímavější. Z větší části probíhá v kostýmech, které vidíme na začátku, takže o nějaké efektní choreografii se dá hovořit teprve až ho Jet ze sebe strhá... PS: Neustále se opakující a dávno oposlouchaný hudební motiv z prvních dvou dílů už fakt leze na nervy. 5/10

Jet Li zde není jen ultimátní bojovník a respektovaný mistr, ale také znalý lékař, přesto má v praktickém a sociálním životě co dohánět. Film je o malinko chudší na akční scény a snaží se to nahradit dramatickými prvky a špetkou humoru, což se ovšem moc nedaří. Scénář je velice primitivní a děj nezáživný. Nejdřív jsem chtěl dát slabší 4*, ale protože k nim by film horko těžko vytahovaly jen bojové scény, které jsou i tak o něco horší, než v prvním díle (fyzikální zákony jsou zde popírány o poznání méně citlivě), rozhodl jsem se nakonec, že ne. Místy je to opravdu nudné a basta. 7/10

Civilní a moderní drama jak svým tématem, prostředím tak relativně i režií. Postavy výjimečně u Kim Ki-duka normálně mluví, vyjadřují své pocity a nepůsobí jak z jiného světa (tedy až na to podstupování operací). Čas se zpočátku tváří jako kultivované a spíše minimalistické drama lehčího rázu, ale ono se postupem času zjistí, že příliš pozitivní není, že je ve své podstatě spíše úzkostné a že ani vyspělý svět v něm nezajišťuje štastný a veselý život. Se "špínou" v duši pěkně kontrastuje čisté a moderní prostředí (interiéry, sochy v parku apod). Bohužel, mohlo to být nápaditější a mohlo to více vypovídat o čase... 7/10

Nelogické a křečovité chování postav jsem schopný odpustit, pokud by sloužilo nějakému sdělení, metafoře, či poetické atmosféře, což zde z větší části funguje, Kim Ki-Dukovo vyobrazení lásky je sice obtížněji stravitelné, ale specifické a svým způsobem fascinující. O něco horší je to u atmosféry, u níž poetika místy drhne a je nahrazována nudou a dále nedávají smysl některé (ne)logické dějové twisty, např. na základě čeho se hlavní postava změnila ze školačky-panny na prostitutku (samoúčelné!) apod. Avšak samotná postava Bad Guye představuje dost zajímavého antihrdinu, jehož hlásek je nepatrným náznakem toho, že Kim Ki-Duk má snad i nějaký smysl pro humor. 6/10

U Kim Ki-dukových filmů mám, až na dvě výjimky, problém s hodnocením, protože ač mám rád jeho zvláštní vidění lidské psychiky, poetiku, výrazové prostředky a práci s krásou i brutalitou, vždy se najde něco, co mi při srovnání s jinými filmy brání pořádně "přihulit" u závěrečných bodíků. Tenhle snímeček je depresivní, extrémně zvláštní, postavy nemají kořeny v praktickém životě, ale v tom je jeho kouzlo, poskytuje vcelku silný zážitek, který bychom u euroamerické kinematografie hledali jen stěží. Ovšem při takové abstrakci se divák nemůže s žádnou postavou stotožnit, je dost možné že si z filmu jednoduše nic neodnese a snad nebude mít ani důvod se k němu vracet... 7/10

Němé, obrazové vyprávění o tvrdohlavé lásce, která povolí až když se dostane do kontrastu s brutalitou a bolestí. Přesně s touto komparací Kim Ki-duk pracuje, nejdřív jsou to pěkné obrazové scénerie a poetická atmosféra versus srací scény, pak násilí a lacinný sex versus silně emocionální pohledy touhy a nakonec nezapomenutelná scéna s rybářskými háčky, která představuje obojí zároveň. Jenže jinak není tento snímek zdaleka tak bohatý a propracovaný jako mnohem krásnější 3-iron, či Jaro, léto, podzim, zima. Těžko žádat od tak poetického a metaforickém filmu více dějě, ale ono to opravdu chtělo více /něčeho/ a nemyslím tím delší stopáž. 7/10

Předem je třeba si přiznat, že příběhové poslání o konfrontaci čínských tradic s novou vlnou euroamerických vynálezů a kultury se příliš nevydařilo a děj opět, jako u většiny akčních filmů, hraje jen druhé housle. Je tady však Jet Li v rozkvětu, spousta výborně zvládnuté akce, prvotřídní kung-fu s efektním použitím lan a celkově velmi příjemná vizuální forma - slunce, déšť, zpomalené záběry - pěkné a chytlavé. Opravdu škoda jen toho balastu kolem, jádro patří ke špičce bojových filmů a tak nezbývá než doufat, že Director's cut je toho z větší části vystříhán... 8/10

Velice zvláštní, filozoficky laděný film vyprávěný více myšlenkami, než slovy. Andělé si jen poletují po městě a poslouchají lidské vyprávění, čtou lidské myšlenky a vnímají lidské prožívání (mimochodem pro jejich perspektivu je použit velmi pěkný kamerový filtr). Touží být lidmi. Snímek je velmi poetický, lyrický, transcendentální, ale časem se začne opakovat a divák si najednou uvědomí, že je to vše velmi efektní, ale chce to posun dál, neboli pointu - ta samozřejmě přijde, jenže když se tak stane, poetičnost a kouzlo "Křídel touhy" začne mizet. Láska ve filmu není vůbec prožitá, je nepůsobivá a chladná. Po tak příjemné první polovině je cca poslední půlhodina spíše zklamáním a nudou. 6/10

K této filmově-divadelní inscenaci mám přezvláštní vztah, neboť nám byla na gymplu v dějepisu pouštěna s železnou pravidelností každý rok a celá naše třída doslova trpěla. Děj je totiž neuvěřitelně nudný, nezáživný a troufám si říct, že i stupidní, tohle je přímo výsměch historii. Hlavní vinu nesou patetické a nechtěně směšné herecké výkony, nebo spíše projevy, které však nepramení ani tak z neschopnosti herců, jako ze stupidních dialogů ve scénáři. V naší třídě se po několika zhlédnutích stabilně ujaly hlášky: "Jde o Polsko" a "Vy musíte oslovit královnu", používali jsme je v běžném životě i tam, kde to nedávalo vůbec smysl, protože nám to evokovalo vtipné vzpomínky na strašně hloupé a trapné výjevy v tomto filmu... Dva bodíky za dvě nesmrtelné hlášky - 2/10